č. 4220
Státní zaměstnanci: I úředník ustanovený provisorně jest účasten platového a časového postupu jakož i propočtení služební doby.
(Nález ze dne 11. prosince 1924 č. 22056).
Věc: Karel D. v K. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě stran propočtení služebních let.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem min. zeměd. z 18. srpna 1919 jmenován byl st-l — do té doby župní zvěrolékař v L. — prozatímním státním veterinárním inspektorem v VIII. hod. tř. Usnesením vlády z 25 srpna 1921 pak jmenován byl státním veterinárním inspektorem VII. h. tř. (definitivně). Po předchozím schválení min. zeměd. (výnos z 5. prosince 1921) propočetla expositura tohoto min. v Bratislavě (žal. úřad) st-li na jeho přihlášku výměrem ze 13. března 1922 jako státnímu veterinárnímu inspektoru služební dobu ve smyslu zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. a vlád. nař. z 22. prosince 1922 č. 666 Sb. ke dni 1. ledna 1921 služební dobu s tím výsledkem, že mu k 1. lednu 1921 přiznány byly požitky VI. 2. h. tř.
Výnosem z 1. prosince 1922 poukázalo min. zeměd. svoji exposituru v Bratislavě, aby při propočtení služební doby veterinárních úředníků postupovala tak, aby úředníkům, kteří byli do čsl. státní služby nově přijati nebo byli ze služeb býv. uherského státu převzati, výhoda z propočtení přiznána byla ke dni jejich definitivního jmenování v čsl. státní službě, pak-li se toto stalo po 1. lednu 1921, v ostatních případech ke dni 1. ledna 1921.
Odvolávaje se na tento výnos, rozhodl žal. úřad nař. rozhodnutím o přihlášce st-lově k propočtení služební doby na základě cit. ustanovení znovu a sice tak, že propočtení provedeno bylo ke dni definitivního jmenování, t. j. ke dni 25. srpna 1921 a přiznala mu teprve od tohoto dne požitky VI./2. Přeplatek na služebních požitcích za čas od 1. ledna 1921 do 31. srpna 1921 obnosem 3931 předepsán byl st-li v měsíčních splátkách po 400 K k náhradě. Tím zrušen byl výnos ze 13. března 1922.
Proti rozhodnutí tomuto směřuje stížnost, o které uvažoval nss následovně:
Stížnost namítá, že st-li zvýšené požitky ve smyslu zák. č 222/1920 resp. nař. 666/1920 od 1. ledna 1921 patří přes to, že ještě vládou čsl. definitivně jmenován nebyl. Důvod, o který st-1 nárok svůj opírá, že totiž již za vlády uherské byl definitivním úředníkem a že v r. 1921 měl již požitky zákonem ze 7. října 1919 č. 541 Sb. stanovené, neshledal nss rozhodujícím, avšak námitce samé, — která v podstatě domáhá se toho, že i provisorním státním zaměstnancům služební doba ve smyslu zák. 222/20 resp. nař. 666/20 má býti propočítána — nemohl nss upříti důvodnost. Žal. úřad, jak z jeho odvodního spisu plyne, vycházel v nař. rozhodnutí z názoru, že st-l byl dne 1. ledna 1921 v poměru provisorním a že postup do vyšších platů u něho nebyl možným, ježto časový postup počíná teprve po definitivním jmenování. Má tedy žal. úřad za to, že u st-le nastal případ § 17, odst. II. vlád. nař. 666/20.
Leč názor tento jest mylný. Východiskem pro zodpovědění otázky, lze-li zákonných ustanovení o postupu do vyšších platů zásadně použíti toliko u úředníků definitivně ustanovených, či sluší-Ii do výhod postupu tohoto pojmouti i státní úředníky v provisorním služebním poměru, může býti jediné zákon z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragmatika), kterým byl v úřednickém právu v život uveden právní institut platového a časového postupu, čili postup do vyšších platů. Služební pragmatika určuje pak v § 45, že definitivně ustanovený úředník má nárok na platy (služné a aktivní nebo funkční přídavek) odpovídající dle platných zákonů jeho postavení v hodnostní třídě, ačli mu na základě postupu časového nepřísluší požitky vyšší. V druhém odstavci téhož paragrafu se praví, že toto ustanovení (scilicet prvého odstavce) vztahuje se obdobně na úředniky zatímně ustanovené.
Tímto předpisem byli státní úředníci provisorní co do platů plně na roven postaveni státním úředníkům definitivně ustanoveným a vysloveno v zásadě, že má býti na ně použito obdobně i předpisů o časovém postupu. Názor tento dochází svého plného potvrzení i v materiáliích k služ. pragmatice, zejména ve zprávě státně-zřízeneckého výboru býv. rak. poslanecké sněmovny z 3. května 1912, podle nichž bylo v intencích zákona, aby na úředníky v zatímním služebním poměru bylo pozíráno co do nároků na postup do vyšších stupňů služného a na postup časový stejným způsobem, jako na úředníky definitivní.
K stejnému výsledku dospěje se i úvahou založenou na systému, jakým služ. pragmatika upravila právní postavení státních úředníků provisorních. Definice právního »pojmu provisorní služby« vytýčena jest v § 10. služ. pragm., a jest dle něho základním znakem tohoto služebního poměru jeho odvolatelnost a zrušitelnost (§ 6, odst. 2 cit. zák.). Další zvláštní účinky, spojené s provisorním služebním poměrem vytkla služební pragmatika positivně v §§ 9, odst. 2., 12, odst. 4., 36, odst. 2., 41, odst. 2., 45, odst. 2., 61, odst. 2. a 86, odst. 2 a negativně v jiných svých předpisech, pokud tyto výslovně platí jen pro úředníky definitivní (srovnej ku př. §§ 12, odst. 1., 36, odst. 1., 45, odst. 1. atd.). Z toho systému plyne, že právní pravidla služ. pragmatiky, jež nejsou výslovně omezena na definitivní státní úředníky nebo nemají odlišného předpisu pro úředníky provisorní, sluší v plném jejich znění použiti i na služební poměr úředníků provisorních. Předpisy o postupu do vyšších platů obsažené v §§ 50—55 služ. pragm. neomezují použití svého obsahu toliko na definitivní úředníky státní a nemají také žádného specielního právního pravidla pro úředníky provisorní, takže sluší považovati je za normy, vztahující se na oba jmenované druhy státních úředníků pragmatikálních.
Leč ani z předpisů zák. č. 222/1920 a vl. nař. č. 666/1920 nelze vyčísti, že výhod v těchto právních předpisech založených mají býti účastnými toliko úředníci definitivní. Neplyne to zejména ani z předpisu § 11 cit. vlád. nař., podle něhož se předchozí doba provisorní služby započítá plně do služby v poměru definitivním, ježto předpisem tímto prohlašuje se toliko provisorní služba za plně započítatelnou do celkové služ. doby a provádí tím právní kvalifikace služby té pro obor propočtení služební doby těch státních zaměstnanců, kteří v době účinnosti tohoto nařízení byli již v def. služ. poměru. Nikterak však nelze v předpisu § 11 cit. nař. viděti ustanovení, které by bránilo provedení propočtení služební doby státního úředníka, který byl v kritické době ustanoven ve státní službě toliko provisorně.
Konečně ani z § 17 cit. vlád. nař. nelze vyčísti, že by zásadně bylo odložiti propočtení služební doby všech provisorních úředníků až ke dni jejich definitivního jmenování.
Podle § 17, odst. 3 cit. nař. má se odložiti provedení propočtení služební doby u zaměstnanců, kteří byli sice přijati do 1. září 1919 do státní služby, jsou však dne 1. ledna 1921 ve služebním poměru, v němž postup do vyšších požitků není možným. U úředníků provisorních však dle toho, co bylo svrchu řečeno, postup do vyšších platů zásadně vyloučen není. Nelze proto zatímního úředníka již z titulu zatímnosti jeho služ. poměru vylučovati z propočtení služ. doby ke dni 1. ledna 1921.
Mohlo by se tedy nejvýše jednati o to, zda snad postup časový v konkrétním případě není vyloučen z důvodů v osobě toho kterého úředníka spočívajících. Takový případ mohl by na př. jak u def. tak u prov. úředníka nastati tehdy, kdyby úředník ten neměl s úspěchem složenou předepsanou odbornou zkoušku (§ 51 služ. pragm.). Žal. úřad neopřel však výrok svůj o tom, že st-li přísluší nárok na propočtení služ. doby teprve ode dne definitivního jmenování, o takovéto v osobě st-lově spočívající překážky časového postupu, nýbrž učinil tak vycházeje z právního názoru, že prov. úředníkům jest postup časový vůbec uzavřen.
Názor tento ve své všeobecnosti jest však, jak dovozeno, mylný, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.