Č. 4143.

Státní zaměstnanci. — Vojenské věci: * Podmínkou pro započtení válečných let neaktivních gážistů podle § 6 A 1) b. zák. č. 195/20 Sb. jest okolnost, aby dotčený gážista ztrávil kritickou dobu v hodnosti gážisty, nevyžaduje se však, aby ona léta byla výslovným aktem vojenské správy uznána za léta válečná.
(Nález ze dne 22. listopadu 1924 č. 17418/23.)
Prejudikatura: Boh. 1188 adm.
Věc: Karel Ch. v O. proti ministerstvu spravedlnosti stran započtení válečných pololetí.
Bohuslav, Nálezy správní VI. 134 Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl odepřen st-li nárok na připočtení jednoho půlletí za kalendářní rok 1919 pro postup do vyšších požitků, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, který dne 1. února 1911 dán byl jako soudce do dočasné výslužby, nastoupil dne 15. prosince 1915 službu domobraneckou, v níž dne 1. května 1917 jmenován byl soudním praktikantem, dne 1. září 1917 soudním akcesistou a konečně justičním nadporučíkem.
K žádosti svojí o reaktivování jmenován byl výnosem žal. úřadu z 18. srpna 1919 okresním soudcem, služební požitky poukázány mu byly počínajíc dnem 1. září 1919 a vyzván, aby k nastoupení služby se hlásil, jakmile bude sproštěn služby vojenské. To se stalo dnem 27. srpna 1920, načež st-l nastoupil civilní službu dne 1. září 1920. Při propočítání služební doby podle zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. započtena mu byla doba služby válečné od 15. prosince 1915 do 31. srpna 1919 ve výměře 3 roků, 8 měsíců, 16 dnů. Rozhodnutím z 8. listopadu 1921 vrátil žal. úřad jako bezpředmětnou st-lovu žádost o přiznání 4 válečných pololetí podle ustanovení § 6 A bodu 2 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb.
Rozhodnutí to zrušeno pro nezákonnost nál. nss-u Boh. 1188 adm. Nss vycházel v cit. nál. z právního názoru, že v rozsahu § 24 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. připočítati jest i válečná pololetí, na která civilní zaměstnanec podle zák. č. 195/1920 má ve službě vojenské nárok, byť mu i skutečně v této službě započtena nebyla.
V důsledku toho konána pak další šetření, jež měla tento výsledek:
Podle zprávy velitelství náhr. praporu čsl. p. pl. č. 8 z 24. listopadu 1922 bylo v kmenovém listě st-lově provedeno započítání válečných let ve smyslu výn. mno č. j. 301.879 os. m. ex 1921; rok 1915 nebyl započítán jako válečný, neboť nemá aspoň předepsaných 3 měsíců pres. služby, a taktéž r. 1919 nemůže býti započítán jako válečný, neboť st-l nekonal aspoň 3 měsíční službu na Slovensku (viz všeobecný věstník roč. III. č. 26 čl. 276), takže zbývají pouze léta 1916, 1917 a 1918 jako léta válečná.
Výnosem presidia vrch. zem. soudu v Brně z 24. února 1923 započtena st-li válečná pololetí za dobu jeho válečné služby vojenské od 15. prosince 1915 do 27. srpna 1920 dvěma půlletími a to za roky 1917 a 1918; za rok 1916 nebylo možno válečného pololetí přiznati, ježto st-l v tomto roce nebyl ani gážistou ani poddůstojníkem z povolání, rok 1919 pak nebyl st-li vojenskými úřady přiznán pro výměru výslužného z toho důvodu, že nekonal aspoň 3 měsíční službu na Slovensku, čímž ztrácí také nárok na započtení válečných pololetí do postupu.
Nař. rozhodnutím byl zamítnut rekurs st-lův z důvodu, že pro nárok na válečná pololetí jest dle zákona č. 195/20 směrodatná povaha služebního poměru ve vojenské službě, nikoliv služební výkon, jenž byl ve skutečnosti konán. Též nárok na připočtení válečného pololetí za rok 1919 podmíněn jest tím, aby se jednalo o rok válečný; rok 1919 nebyl však za takový u st-le vojenskou správou uznán.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss následovně:
Žal. úřad přiznal st-li nárok na započtení válečných pololetí za rok 1917 a 1918 ve smyslu § 6 A 2. zák. č. 195/1920, odepřel však započísti také válečná pololetí za rok 1916 a 1919 a to za rok 1916 z důvodu, že st-l v tomto roce nebyl ani gážistou ani poddůstojníkem z povolání, za rok 1919 pak z důvodu, že rok ten nebyl u st-le vojenskou správou uznán za rok válečný. St-l naproti tomu uvádí, že pro odepřený mu nárok na započtení válečných pololetí dle zák. č. 195/1920 pro obor civilní služby není směrodatná jen povaha služebního poměru ve vojenské službě, ale i služební výkon, pro kterýžto názor mluví § 13 ve spojení s § 24 nař. č. 666/20, co pak se týče válečného pololetí za rok 1919 není podmínka úřadem stanovená zákonem odůvodněna.
Nss nemohl ve směru prvém shledati stížnost důvodnou. Podmínky, za kterých lze t. zv. válečná pololetí započísti neaktivním gážistům, jímž nesporně byl také st-l, stanoví zák. č. 195/1920 v § 6 sub. A 2), kde se však pouze odkazuje na ustanovení v odstavci A 1. b) uvedená. Podle ustanovení těch připočítá se za každý kalendářní rok 1915 až 1919, v němž byl gážista aspoň po 6 měsíců v činné službě nebo v zajetí, půl roku pro postup do vyšších požitků.
Při výkladu tohoto ustanovení není možno nechati bez povšimnutí jeho souvislost s předcházejícím ustanovením § A 1. a), podle něhož započítatelná jsou jako skutečná léta toliko léta ztrávená v hodnosti důstojníka nebo vojenského úředníka. Jestliže tedy zákon stanoví za podmínku započítatelnosti skutečných let okolnost, aby leta ta byla ztrávená v hodnosti gážisty, nutno míti za to, že i pro započítatelnost oněch fiktivních pololetí stanoví podmínku, aby ten, kdo nárok takový uplatňuje ztrávil onu rozhodnou dobu v hodnosti gážisty.
Když tedy žal. úřad odepřel st-li započísti válečné pololetí za rok 1916, ve kterémžto roce st-l, jak nesporno, gážistou nebyl, nelze ve výroku tom spatřovati nezákonnost.
Naproti tomu musil však nss uznati stížnost důvodnou, pokud brojí proti započtení válečného pololetí za rok 1919. Nař. rozhodnutím bylo st-li odepřeno připočtení jednoho pololetí za rok 1919 z důvodu, že rok ten nebyl u st-le vojenskou správou uznán za rok válečný. Pro stanovení takové podmínky není však v zákoně opory. Zákon víže přiznání zmíněné výhody v tomto směru jediné na podmínku, aby dotyčný gážista byl v rozhodném kalendářním roce aspoň po 6 měsíců v činné službě nebo v zajetí. Jiného omezení zákon v tomto směru nestanoví. Jest proto právní názor žal. úřadu, z něhož při svém rozhodování v tomto směru vycházel, právně mylným, a bylo nař. rozhodnutí, pokud jím st-li odepřen byl nárok na připočtení jednoho půlletí za kalendářní rok 1919 pro postup do vyšších požitků, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4143. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 853-855.