— Čís. 5758 —
Čís. 5758.
Byla-li vymáhajícímu věřiteli povolena exekuce zabavením dlužníkova nároku proti trestnímu soudu na vydání trestního deposita a napotom pravoplatným rozsudkem trestního soudu bylo přikázáno vydání deposita osobě třetí, jest k žalobě této osoby exekuci na deposit zrušiti.
(Rozh. ze dne 16. února 1926, Rv I 1915/25.)
Ve sporu šlo o zrušení exekuce E 705/24 povolené usnesením okresního soudu v Ch. ze dne 9. října 1924 Dru S-ovi jako· vymáhajícímu věřiteli proti Václavu T-ovi, nájemci statku v Ch. k vydobytí pohledávky 4000 Kč s přísl. zabavením nároku, který povinné straně příslušel proti krajskému soudu v Ch. jako soudu trestnímu z důvodu odnětí a uložení 4885 Kč 40 h, uložených na vkladní lístek Ch-ské spořitelny čís. 18147 znějící na jméno Václav T. trestní podstata a částku 4885 Kč 40 h ke dni 5. června 1924. Tímtéž usnesením povolena byla k návrhu též exekuce zabavením a uschováním onoho vkladního lístku u krajského soudu jakožto trestního za příčinou trestního vyšetřování proti Václavu T-ovi v uschování se nalézajícího, avšak krajský soud v Ch. dle úřední zprávy výkonného orgánu z 11. října 1924 nesvolil k zabavení tohoto vkladního lístku. Usnesení exekuci povolující doručeno bylo krajskému soudu v Ch. i dlužníku dne 11. října 1924. Usnesením okresního soudu v Ch. ze dne 17. prosince 1924 bylo povoleno Dru S-ovi proti Václavu T-ovi přikázání k vybrání nároku, jehož zabavení bylo povoleno usnesením ze dne 9. října 1924. Rozsudkem krajského jako porotního soudu v Ch. ze dne 18. října 1924 byli František T. a Václav T. uznáni vinnými zločinem žhářství (spoluviny na něm), tento též spoluviny na podvodu a uloženo jim, by rukou společnou a nerozdílnou »S. vzájemně pojišťovací bance v Praze« zaplatili vyplacenou pojišťovací prémií 86000 Kč, na které přikázána »S« hotovost 4885 Kč 40 h zabavená při zatčení Václava T-а, uložená na vkladní list Ch-ské spořitelny č. 18147 znějící na jméno »Václav T. trestní podstata« a v soudním uschování uložený. Žalobu banky S., jíž domáhala se zrušení exekuce Drem S. vedené, poněvadž jest bezvýsledná a nepřípustná z toho důvodu, že nárok na vydání peněz náleží jedině žalující straně, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Stojí tu proti sobě jednak — Čís. 5758 —
271
usnesení okresního soudu v Ch., povolující exekuci zabavením a přikázáním nároku příslušejícího dlužníku Václavu T-ovi proti krajskému jako trestnímu soudu na vydání peněz při zatčení mu zabavených, jednak rozsudek krajského soudu jako porotního soudu v Ch., jímž při odsouzení Václava T-а bylo vysloveno, že hotovost zabavená při zatčení Václava T-а přikazuje se bance S. jako poškozené na úhradu škody, kterou odsouzený Václav T. jest povinen jí dle tohoto rozsudku nahradili. Soud odvolací nesouhlasí s právním názorem prvého soudce, že krajský soud v Ch. jako soud trestní, když doručeno mu bylo dne 11. října 1924 usnesení exekuci povolující, jímž zástavní právo pro Dr. S-a bylo založeno, nebyl již oprávněn, by se zabaveným nárokem jako poddlužník nějak nakládal a o něm rozhodoval, nýbrž že měl vzhledem k předpisu §u 368 tr. ř. odkázali žalobkyni na pořad práva soukromého, to tím spíše, že nešlo tu o věc doličnou (§ 371 obč. zák.). Nelze zajisté připustili, že by osoba soukromá, jakou jest vymáhající věřitel na základě titulu exekučního mohla způsobiti svým zakročením, byť i pomocí soudního usnesení, exekuci ji povolujícího, by soud trestní obmezen byl v oboru své působnosti. V případě, o který tu jde, soud trestní jako osoba třetí, u níž byla hotovost, jež měla býti mobilární exekucí zabavena, nesvolil k zabavení (§§ 258 a 262 ex. ř.) a proto mobilární exekuce zůstala bezvýslednou a zabaven zůstal pouze nárok uvězněného Václava T-а na vydání oněch peněz. O penězích těch rozhodl však krajský soud jako porotní soud právoplatným rozsudkem ze dne 18. října 1924 a následkem toho již žádný nárok na peníz onen Václavu T-ovi nepřísluší. Rozhodování porotního soudu vaditi nemohlo usnesení exekuci zabavením nároku povolující, krajskému soudu dne 11. října 1924, tedy před vydáním rozsudku doručené, neboť tímto usnesením zabaven byl pouze nárok Václava T-а na vydání onoho peníze, nikoliv však peníz sám, který zabaven nebyl, poněvadž soud k zabavení vkladního lístku nesvolil. Proto také zde o případu §u 368 tr. ř. mluviti nelze. Nárok Václava T-а na vydání peněz při zatčení mu odňatých a zabavených a na sporný vkladní lístek uložených odvislým byl od výsledku trestního řízení, dle něhož teprve mohlo se rozhodnouti, zdali a jaký nárok na ně Václavu T-ovi přísluší, či co s penězi těmi se má ’státi. Jak již uvedeno, exekuce vedená Drem S-em nemohla míti vlivu na řízení trestní ani vzhledem k oněm penězům, poněvadž na peníze ty Dr. S. neměl nároku a nebyly také peníze ty pro něho ani zabaveny. Obmezení, které usnesení povolující exekuci na nárok na vydání peněz 'krajskému soudu ukládalo, záležeti mohlo pouze v tom, že po doručení onoho usnesení nemohl krajský soud ony peníze dlužníku Václavu T-ovi vydati, kdyby dle výsledku řízení trestního býval rozhodl, že mají mu býti vráceny. V tom jediném případu mělo zabavení nároku význam pro vymáhajícího věřitele. Krajský jako porotní soud rozhodl o oněch penězích rozsudkem, který se stal právoplatným. Nelze připustiti, by soud exekuční rozhodovati mohl o tom, zda krajský soud rozsudkem tímto překročil meze svého oprávnění, neboť zákaz daný usnesením exekuci povolujícím poddlužníku nemůže dle platných zásad právních míti ten význam, že by tím vykonáván mohl býti vliv na působnost soudu trestního, — Čís. 5758 —
jenž jest sice v tomto případu poddlužníkem, ale nepřestává býti soudem trestním, jemuž rozhodovati přísluší nejen o vině a trestu, nýbrž i o nárocích soukromoprávních (§ 366 a 367 tr. ř.). Jak již uvedeno, nárok, o který tu šlo, odvislým byl od výsledku trestního řízení a zabavením nároku toho odvislost tato nezmizela, neboť tím nabyl by vymáhající věřitel většího práva, nežli měl sám dlužník, což není možným. O správnosti rozhodnutí porotního soudu příslušelo rozhodovati pouze na základě opravných prostředků soudu nadřízenému. Rozsudek ten stal se však právoplatným a nelze soudu exekučnímu o právoplatnosti jeho rozhodovati. Tímto rozsudkem přikázán byl peníz, o který tu jde, bance S. Následkem toho pominul nárok Václava T-а na vydání peníze toho a exekuce na nárok zmíněný vedená stala se bezvýslednou a nepřípustnou. Tomuto názoru soudu odvolacího neodporují ani rozhodnutí vrchního zemského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 1924, č. j. Tsv 201/24/1, ani rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne 15. dubna 1925, R I 288/25, čís. sb. 4909, neboť v nich šlo jen o povolení vydání sporného vkladního lístku z deposita původně trestního, pak civilního, na něž obě strany rozepře nárok si činily. Dle citovaných usnesení bylo nutno sporné tyto nároky rozřešiti pořadem práva soukromého, což děje se tímto sporem. Ve sporu tom, jak shora bylo uvedeno, důležito jest rozeznávati peníz sám, pokud se týče vkladní lístek, na nějž peníze byly uloženy, o který tu vlastně jde a který zabaven nebyl vymáhajícím věřitelem pro odpor trestního soudu, a nárok uvězněného a později odsouzeného dlužníka na vydání onoho peníze, kterýžto nárok pominul, když o penězích oněch trestní soud právoplatným rozsudkem rozhodl. Soud odvolací shledává žalobu odůvodněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Prováděje podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací, míní dovolatel, že především jest zkoumati povahu právního poměru vzešlého tím, že dne 5. června 1924 byly odebrány a na vkladní lístek uloženy Václavu T-ovi peníze. Spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud usoudil, že tím Václav T. pozbyl disposice s řečenou částkou. Tvrdí, že nešlo o věc doličnou v pravém slova smyslu, zejména že nešlo o věc patřící žalobkyni, že tedy řečený peníz zůstal vlastnictvím Václava T-а, jenž jím byl oprávněn nakládati neobmezeně a jej od každého třetího zpět požadovati. Že uschování se nestalo u vykonávání trestního soudnictví, nýbrž pouze za příležitosti zahájeného vyšetřování, že tedy nešlo o případ §u 98 tr. ř., nýbrž §u 106, soudní instrukce, že, byla-li tato částka uložena trestním soudem do soudního deposita, uskutečnila se tím pouze schovací smlouva, na jejíž právní povaze nemění ničeho okolnost, že instrukce nařizuje, kterak mají býti uloženy a vydány předměty inkvisitu patřící. Že tedy bylo připustilo zabavení a přikázání k vybrání nároku Václava T-а na případné vydání zabaveného peníze. Poukazem ku rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu ze dne 26. března 1919, č. j. R II 38/19 (sb. n. s. čís. 98) a ku předpisům §§ 346 — Čís. 5758 —
273
a 347 ex. ř. projevuje dovolatel, že sobě pod čís. j. E 705/24/1 okresnímu soudu v Ch. povolenou exekuci považuje za exekuci podle §u 325 ex. ř., a míní dále, že, když trestní soud prohlásí zabavený předmět podle §u 98 tr. řádu za obstavený jako doličnou věc, se toto prohlášení nedotýká nabytých práv vymáhajícího věřitele, který muže pak vésti exekuci podle §u 347 ex. ř. Spatřuje pak dále nesprávné posouzení právní v názoru, že v tomto případě má přednost rozsudek krajského jako porotního soudu v Ch., který podle dovolatele nabyl dne 21. října 1924 právní moci pouze proti Václavu T-ovi a žalující bance, nikoli proti němu, poněvadž nebyl zpraven ani o porotním líčeni, ani o obsahu onoho rozsudku. Dále spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud předpokládá, že právní moci nabyla také část řečeného rozsudku, týkající se vydání sporného lístku vkladního žalující bance, že odvolací soud přehlédl, že vrchní zemský soud v Praze mocí svého dohlédacího práva podle §u 15 tr. ř. zrušil rozhodnutím ze dne 28. listopadu 1924 poukaz krajského soudu v Ch. ze dne 13. listopadu 1924, by vkladní lístek byl vydán žalobkyni a že v důvodech praví, že krajský jako porotní soud vůbec neměl činiti výrok, by vkladní lístek byl vydán žalobkyni jako soukromé účastnici, nýbrž měl odkázati tuto otázku na pořad práva, a že týž vrchní soud rozhodnutím ze dne 9. ledna 1925 důsledně odmítl dozorčí stížnost žalobkyně. Z toho odvozuje dovolatel, že odstavec porotního rozsudku, týkající se vydání vkladního lístku, vůbec nepřichází v úvahu. Odvolávaje se na obsah exekučních spisů okresního soudu v Ch., poukazuje k tomu, že usneseni ze dne 9. října 1924 bylo doručeno trestnímu soudu již dne 11. října 1924, tedy 10 dnů před tím, než nabyl právní moci rozsudek porotního soudu, ovšem jenom v poměru ku obžalovanému Václavu T-ovi, že tedy bylo porotnímu soudu před rozhodnutím, zdali vkladní lístek má býti vydán žalobkyni, dobře známo, že ho nemá vydati žalující bance, protože nárok Václava T-а na vydání byl zabaven, a poněvadž dovolatel k tomuto vkladnímu lístku nabyl exekučního práva zástavního. Proto žalobkyně. nemohla rozsudkem porotního soudu nabýti k tomuto vkladnímu lístku žádného práva a mohla jenom žalobou podle §u 37 ex. ř. sjednati průchod svému právu, kdyby ovšem mohla dokázati, že částka dne 5. června 1924 Václavu T-ovi odňatá, je totožná s penězi, které mu před tím vyplatila jako požární pojistku, že však žalobkyně vůbec nepodala takové žaloby, a žalobu o nějaký důvod odpůrčí opřenou nemohla vůbec podati, nýbrž, že za této situace mohla jenom exekuci, dovolatelem vymoženou, učiniti podle §u 12 konk. ř. bezúčinnou, totiž mohla, žádali za vyhlášení úpadku, čehož však rovněž neučinila. Posléze z toho dovolatel dovozuje, že tím, že nejen porotnímu soudu bylo zakázáno, by nikomu nevydával vkladního lístku, ale také tím, že dodatečně podle usnesení exekučního soudu ze dne 17. prosince 1924 byl mu dotyčný nárok přikázán k vybrání, nabyl práva, by nárok ten byl realisován, aby totiž odevzdal trestní soud v Ch. vkladní lístek výkonnému orgánu, vyslanému od okresního soudu v Ch., jinak by byl, kdyby vkladní lístek nebyl vydán, oprávněn vymoci si rozsudek na vydání deposita. — Čís. 5758 —
Že touto cestou zaměňuje se zástavní právo, kterého nabyl na nároku Václava T-а za zástavní právo na věci samé (§ 327 ex. ř.), že tudíž má zástavní právo, kterého nabyl věřitel, zabaviv nárok na vydání, přednost před každým pozdějším právem zástavním, byť i ho bylo nabyto na věci samé, což podle dovolatele platí také v tomto případě. Proto nesouhlasí dovolatel s právním názorem odvolacího soudu, že mu šlo jenom o to, by obmezoval trestní soud ve výkonu jeho působnosti, protože právní otázkou je tu podle jeho mínění jenom otázka, která z obou sporujících se stran má přednost, zdali on, jenž pro svou vykonatelnou pohledávku nabyl zástavního práva ke spornému nároku, či žalobkyně, která vůbec nenabyla takového práva zástavního. Leč dovolací soud neshledal těmito vývody podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací opodstatněným, naopak sdílí správné, věci i zákonu vyhovující důvody odvolacího rozsudku, k nimž dovolatele odkazuje. V době vydání rozsudku krajského jako porotního soudu v Ch. ze dne 18. října 1924, jímž byli František T. a Václav T. uznáni vinnými zločinem žhářství (spoluviny na něm) a tento též spoluviny na podvodu, a odsouzeni, by zaplatili společně a nedílně žalující bance podle §§ 366 a 369 tr. ř. vyplacenou pojišťovací premii 86000 Kč, na kterýžto peníz byla žalující bance přikázána hotovost 4885 Kč 40 h, zabavená při zatčení Václava T-а, uložená na vkladní list Ch-ské spořitelny čís. 18147 na jméno »Václav T., trestní podstata« a v soudním uschování uložená, měl dovolatel podle usnesení okresního soudu v Ch. ze dne 9. října 1924 a ze dne 13. října 1924 povoleno pouze zabavení nároku, který povinné straně (Václavu T-ovi) přísluší proti krajskému soudu v Ch. jako trestnímu soudu z důvodu odnětí a složení 4885 Kč 40 h na vkladní lístek Ch-ské spořitelny čís. 18.147na jméno »Václav T., trestní podstata ke dni 5. června 1924 uložený« a nabyl, jak je v řečeném usnesení vyjádřeno výslovně »doručením zapovědí pro svou vykonatelnou pohledávku 4000 Kč s příslušenstvím zástavního práva na uvedeném nároku«, tedy dnem 11. října 1924. Dovolatel jest si ovšem dobře vědom, že tím nenabyl ještě práva na realisaci tohoto nároku, neboť poukazuje také k usnesení exekučního soudu ze dne 17. prosince 1924, kterým teprve mu byl řečený nárok přikázán k vybrání, jenže přehlíží, že ku přikázání к vybrání došlo, když už výrok trestního rozsudku o zabaveném nároku dovolatelově nabyl právní moci. Měl tedy v době shora uvedené dovolatel zabavený pouze nárok Václava T-a, který mu příslušel podle trestního řádu na vydání řečeného peníze po skončeném řízení trestním, ovšem jenom pro případ, že s ním trestní soud nenaloží podle trestního řádu jinak, zejména nemohl dovolatel zabavením tohoto nároku nabýti více práv, než mel Václav T.; proto nemohl tento nárok tím, že jej zabavil, odníti disposicím a rozhodnutím trestního soudu, jichž správnost a zákonitost přezkoumávati není dovolací soud oprávněn v této rozepři. Existence zabaveného nároku byla těsně spjata s chodem a výsledky trestního řízení, tedy v druhé řadě i s osobou Václava T-а, neboť dovolatel nemohl jednostranným úkonem exekučním odňati zabavený nárok příslušnému rozhodování trestního soudu. Poněvadž usnesení exekučního soudu ze dne 17. prosince 1924, jímž byl dovolateli zabavený nárok přikázán k vybrání, vydáno bylo až v době, kdy již následkem právoplatností rozsudku krajského jako porotního soudu v Chrudimi ze dne 18. října 1924 zabavený nárok. Václava T-а přestal existovati, nemůže se dovolatel odvolávati na toto usnesení, z něhož nenabyl nijakých práv, poněvadž mu usnesením tím byl přikázán nárok již neexistující. To žalující banka vystihla zcela správně ve svém žalobním návrhu, v němž se, byvši k tomu právními názory nižších stolic dohnána, a žalovavši podle §u 37 ex. ř. domáhala také výroku, že je dovolatelova exekuce bezvýslednou. Pokud dovolatel spatřuje na druhém místě podle čís. 3 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací v tom, že odvolací soud předpokládal, že trestní rozsudek nabyl též právní moci v otázce vydání vkladního lístku spořitelního, a pokud dovolatel tvrdí, že rozsudek ten proti němu vůbec nenabyl právní moci, jelikož o něm nebyl zpraven, a proti Václavu T-ovi že nenabyl právní moci proto, poněvadž vrchní zemský soud z dohlédací moci pozměnil dotyčný odstavec trestního rozsudku, nejde tím o uplatněný důvod dovolací, neboť nejde o skutkový, nýbrž o právní předpoklad. Ostatně tvrzením tímto ocitá se v rozporu se spisy dovolatel, neboť vrchní soud zemský zrušil svým rozhodnutím ze dne 28. listopadu 1924 pouze poukaz krajského soudu v Ch. ze dne 13. listopadu 1924, nedotkl se však nikterak trestního rozsudku, ba ani se ho nemohl dotknouti, poněvadž rozhodl na základě dovolatelovy stížnosti dohiédací podle §u 15 tr. ř., napadající a mohoucí napadnouti jedině řečený poukaz, nemohoucí však napadnouti trestní rozsudek, proti němuž nemohlo býti použito jiných prostředků opravných nežli oněch podle trestního řádu přípustných. Když rozsudek ten nabyl právní moci vůči Václavu T-ovi, působí také proti dovolateli, neboť on podle §u 308 ex. ř. nemá více práv nežli Václav T., jehož nárok zabavil.