Č. 5893.
Dávka z přírůstku hodnoty: Ustanovení § 5 pravidel o dávce z přírůstku hodnoty (dodatek III. k vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb.) neopravňuje vyměřující úřad vzíti za základ pro vyměření dávky jako nabývací hodnotu částku, která byla při posledním, dávce podrobeném převodu úřadem vzata jako hodnota zcizovací, aniž dříve provedl řízení podle § 17 cit. d. ř.
(Nález ze dne 22. září 1926 č. 19035).
Prejudikatura: Boh. 4304 adm.
Věc: Anna K. na M. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran dávky z přírůstků hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka smlouvou trhovou z 12. dubna 1923 prodala dům čp. . . . v L. za 48000 Kč a byla vyzvána k podání přiznání k dávce z přírůstku hodnoty. V přiznání, došlém úřadu vyměřujícímu dne 11. října 1923, udáno, že st-lka nabyla domu od manžela v roce 1922 za 40000 Kč a tento že ho koupil smlouvou ze 4. června 1916 za 15500 K. Plat. rozkazem z 19. listopadu 1923 vyměřena byla dávka na podkladě nabývací ceny dle smlouvy z 2. června 1916 v částce 12500 K. Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání, podanému proti plat. rozkazu z těchto důvodů: V předcházejícím převodu byla za zcizovací cenu nemovitosti samotné dle smlouvy z 2. června 1916 uznána částka 12500 K. V dávkovém přiznání z 10. října 1923 zcizitelka sice udala nabývací cenu 15500 K, ale ta je souhrnná, vztahujíc se na nemovitost i na příslušenství. Mohl tedy vyměřující úřad zařaditi do bodu 1. naříkaného platebního rozkazu nabývací cenu nemovitosti samotné částkou 12500 K v trhové smlouvě uvedenou.
Stížnost vytýká nezákonnost a vadnost řízení, tvrdíc, že neprávem vzal úřad za základ vyměření dávky nabývací cenu částkou 12500 K.
§ 5 pravidel jedná o přírůstku hodnoty, definuje jej jako rozdíl mezi zcizovací a nabývací hodnotou a stanoví, že nabývací hodnotou jest podle tohoto ustanovení hodnota při posledním dávce podléhajícím aneb podle §§ 2 a 3 od dávky osvobozeném převodu. Řád ustanovuje tedy za nabývací hodnotu hodnotu, kterou nemovitost měla, nepředpisuje tedy nikterak, že jest při vyměření dávky za nabývací hodnotu prostě a bez dalšího řízení použiti hodnotu, která při předchozím vyměření dávky byla vyměřovacím úřadem stanovena za hodnotu zcizovací. Jest proto hodnotu, kterou nemovitost měla při nabytí i při dalším zcizení samostatně vyhledati podle § 17 dávk. pravidel, nemá-li se za základ pro vyměření dávky vzíti udaná cena a nelze prostě, jak nař. rozhodnutí míní, vzíti za základ částku, která byla při předchozím převodu úřadem stanovena jako obecná hodnota, bez účasti nynějšího poplatníka, t. j. tehdejšího nabyvatele, který v tomto řízení stranou nebyl.
Vzhledem k úvahám těmto nebyl úřad oprávněn vzíti za základ vyměření dávky nabývací cenu — ve skutečnosti »hodnotu« 12500 K, ježto částka ta jest toliko částí trhové ceny, která dle smlouvy trhové z 2. června 1916 obnášela 15500 K za nemovitost i příslušenství, nýbrž měl provésti řízení podle § 17 pravidel.