Č. 8316.

Občanství státní: * Osoby, označené v § 2 zák. č. 64/18, jsou vyloučeny z nároku na udělení státního občanství podle § 1 bodu 3 lit. e) úst. zák. č. 152/26 i tehdy, když, nevyčkavše výzvy ke složení slibu, samy sua sponte zřejmě projevily, že nechtějí býti poslušny čsl. republiky a z tohoto důvodu opustily své služební místo.
(Nález ze dne 19. prosince 1929 č. 22830.)
Prejudikatura: Boh. A 8292/29.
Věc: Alexandr N. v N. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádosti st-le za udělení čsl. stát. občanství dle ústav, zák. č. 152/26 žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl, ježto podle § 1 zák. č. 152/26 mají nárok na udělení čsl. státního občanství pouze ti státní občané býv. Uherska, kteří splnili zákonné podmínky a nejsou z nároku toho podle § 1 odst. 3 cit. zák. vyloučeni, st-l však odepřel složiti slib poslušnosti podle § 2 zák. č. 64/18 a nebyl proto na svém služ. místě ponechán, ani později přijat, takže je podle ustanovení § 1 odst. 3 lit. e) zák. č. 152/26 z nároku vyloučen.
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil:
Dle § 1 odst. 3 lit. e) úst. zák. č. 152/26 jsou z nároku na udělení čsl. státního občanství dle tohoto zákona vyloučeni »ktorí odepreli složenie sľubu poslušnosti podľa § 2 zák. zo dňa 10. decembra 1918, č. 64 Sb. a neboli preto na svojích služebných miestach ponechaní a ani pozdějšie prijati.«
Z příčinné souvislosti mezi odepřením slibu poslušnosti a neponecháním na služebním místě je zřejmo, že vlastním materielním důvodem vyloučení z nároku je okolnost, že osoba označená v § 2 zák. č. 64/18 zřejmě projevila, že nechce býti poslušna Čsl. republiky. Postihuje proto uvedené ustanovení úst. zák. osobu označenou v § 2 zák. č. 64/18 nejen tehdy, jestliže, byvši vyzvána vykonati slib, jej vykonati odepřela buď výslovně nebo konkludentním činem, nýbrž i tehdy, jestliže, nevyčkavši výzvy, sama sua sponte zřejmě projevila, že nechce býti poslušná Čsl. republiky a z tohoto důvodu sama opustila své služ. místo. V tomto případě nemůže ovšem osoba označená v § 2 zák. č. 64/18, neposkytnuvši úřadu možnost, aby ji vyzval a o ponechání jejím na služ. místě rozhodl, proti použití § 1 odst. 3 lit. e) úst. zák. č. 152/26 právem namítati, že nebyla zvlášť ještě vyzvána a že nebylo o jejím ponechání na služ. místě rozhodnuto.
V konkrétním případě jsou ve správních spisech uloženy zprávy ředitelství stát. drah v Bratislavě, že sice st-l konal jako železniční zaměstnanec službu ještě po převzetí jeho služebního místa čsl. železniční správou, že však, vstoupiv 3. února 1919 do stávky maďarských železničních zaměstnanců, své služ. místo opustil a že měla stávka ta tendenci proti Čsl. republice. Spatřoval tedy žal. úřad zřejmě spontánní projev st-lův, že nechce býti poslušen Čsl. republiky, v tom, že přistoupil ke stávce směřující proti Čsl. republice a že opustil své služ. místo z tohoto důvodu.
Stížnost namítá jen, že st-l službu u čsl. drah nekonal, že proto nebyl vyzván, aby slib vykonal a že tedy také neodepřel jej vykonati. — Tvrzení, že nekonal službu u čsl. drah, je vyvráceno uvedenými zprávami ředitelství drah, proti jejichž udání, že sloužil u čsl. stát. drah dočasně do 3. února 1919, st-l v řízení správním nevznesl námitek.
Výzvy k vykonání slibu nebylo dle toho, co shora uvedeno, potřebí, má-li, jak rovněž již uvedeno, dostatečný podklad ve správních spisech zjištění žal. úřadu, že st-l zúčastniv se stávky s tendencí proti Čsl. republice, své služ. místo opustil.

Citace:

č. 8316. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 558-559.