Vadný překlad ministerského vyřízení vadou řízení správního. Ministerské rozhodnutí doručeno bylo podle § 2, zák. z 29. února 1920, č. 122 sb. z. a n., (jímž stanoveny zásady jazykového práva v republice čsl.) straně v překladu německém. Překlad ten neshodoval se smyslem s vyřízením českým, což přimělo stranu ke stížnosti k nej. spr. soudu. Tento naříkané rozhodnutí zrušil pro vady řízení odůvodniv svůj nález tím, že doručením nesprávného německého překladu naříkaného rozhodnutí, kterým se strana podle § 2, cit. zák. mohla říditi, znemožněna, případně stižena jí byla řádná obrana, když jednak brojí proti něčemu, co není skutečným obsahem naříkaného rozhodnutí, jednak skutečný jeho obsah z určité části jak po stránce formální tak po stránce věcné nechává nedotčeným. To ovšem zakládá podstatnou vadu řízení, poněvadž strana, jež dle citovaného § 2 má nárok, aby vyřízení bylo jí vydáno nejen v jazyku československém, nýbrž i německém, má nárok, aby se vyřízení shodovala. V daném případě však oba texty nesouhlasí a vada ta může býti sanována jen tím, bude-li stěžovatelce doručeno rozhodnutí ministerské ve správném jeho znění i v jazyku německém (nález nej. správ, soudu z 2. května 1924, č. 7842). -k-.