Čís. 17337.

Pro řízení upomínací neplatí ustanovení § 552, odst. 4 c. ř. s.
Zpětvzetí upomínací žaloby řídí se předpisem § 237 c. ř. s. a § 19 zák. o upomínacím řízení.
(Rozh. ze dne 12. června 1939, R II 96/39.)
Žalobce podal proti žalovanému upomínací žalobu s návrhem na vydání platebního rozkazu. Návrhu tomu bylo vyhověno. K odporu žalovaného byl položen o žalobě rok k ústnímu jednání na den 17. listopadu 1938, při němž bylo ponecháno řízení v klidu. Na pozdější návrh žalovaného na pokračování v řízení byl ustanoven rok k ústnímu jednání na den 11. března 1939, avšak žalobce vzal před tímto rokem, a to 4. března 1939 žalobu zpět, nevzdav se žalobního nároku. Prvý soud nato rok k jednání stanovený na den 11. března 1939 odvolal. Rekursní soud k stížnosti žalovaného zrušil toto usnesení prvého soudu a uložil mu, aby v řízení o upomínací žalobě dále pokračoval. Důvody: V rozkazním a směnečném řízení může býti žaloba jednostranně vzata zpět jen potud, pokud nebyly podány námitky anebo pokud neuplynula lhůta pro ně daná (§ 552 c. ř. s.). Neprávem proto prvý soud zrušil ústní jednání.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Speciální ustanovení čtvrtého odstavce § 552 c. ř. s. platí pro řízení rozkazní a podle výslovného předpisu § 559 c. ř. s. též pro řízení směnečné, ne však pro řízení upomínací, v němž, pokud jde o zpětvzetí upomínací žaloby, je použiti předpisu § 237 c. ř. s. a § 19 zákona o upomínacím řízení. Žalobce může upomínací žalobu vžiti zpět bez přivolení žalovaného i po podání odporu, ovšem jenom do počátku roku, nařízeného o upomínací žalobě následkem odporu (srovmej Neumann: Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen, vývody k čl. XXVIII uvozovacího zákona k civilnímu řádu soudnímu). Neobstojí proto důvody, z nichž rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu.

Citace:

č. 17337. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 377-378.