Čís. 17353.

Výchovná nebo léčebná opatření, učiněná ohledně nedospělce poručenským soudem podle § 1, odst. 2 zák. č. 48/1931 Sb. z. a n. (§ 54 téhož zák.), nejsou odsuzujícím nálezem trestního soudu ve smyslu § 268 c. ř. s.
Ten, kdo byl činem nedospělcovým poškozen, nemá nárok na to, aby byla řečená opatření učiněna a nelze ho ani pokládati za zkrácena usnesením o takovém opatření.
(Rozh. ze dne 7. července 1939, R I 383/39.)
Prvý soud vzav za prokázáno, že nedospělý D. při jízdě na lyžích vrazil do R., jenž si následkem toho zlomil nohu, učinil ohledně D. výchovné opatření ve smyslu § 1 (2) zák. č. 48/1931 Sb. z. a n., pokárav ho za neopatrnou jízdu a dav ho pod ochranný dozor v rodině jeho otce. Poškozeného R. poukázal s jeho nárokem na náhradu škody na pořad práva soukromého. Rekursní soud nařízená výchovná opatření zrušil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs poškozeného R. Důvody:
Zdeněk D. narodil se 3. května 1926 a byl tedy v době tvrzeného činu, t. j. dne 3. ledna 1939 ještě nedospělý. Podle § 1 (1) zákona ze dne 11. března 1931 č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeži nejsou osoby, které v době spáchaného činu nedovršily čtrnáctého roku svého věku (nedospělí), odpovědné podle trestních zákonů. Podle § 1 (2) téhož zákona, dopustí-li se nedospělý činu jinak trestného, učiní poručenský soud (§ 54) výchovná nebo léčebná opatřeni, jichž vidí potřebu. Z toho plyne, že takové opatřeni není odsuzujícím nálezem trestního soudu; i když nabude právní moci, nejde o případ § 268 c. ř. s., podle něhož civilní soudce jest, závisí-li jeho rozhodnutí na důkazu a přičítání trestného činu, vázán obsahem pravoplatného rozsudku trestního soudu o tom vydaného. Dovolací stěžovatel byl usnesením prvého soudu odkázán na pořad práva civilního, tato část nebyla vůbec napadena. Za tohoto stavu věci nemůže se dovolací stěžovatel pokládati za zkrácena usnesením rekursního soudu (§§ 37 a 46 (3) zákona čís. 100/1931), neboť výchovné opatření, které učinil první soudce, nebylo by předurčující pro spor na náhradu škody. Nějaké právo na to, aby poručenský soud učinil výchovné opatření, dovolací stěžovatel podle zákona nemá. Nezl. Rudolf R. nebyl proto k dovolacímu rekursu oprávněn a bylo jej tudíž odmítnouti.

Citace:

č. 17353. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 405-406.