Čís. 17320.

Postižní nárok rukojmího podle § 1358 obč. zák. proti hlavnímu dlužníku se promlčuje v 30 letech, třebaže se závazek hlavního dlužníka proti jeho věřiteli, za který se rukojmí zaručil, promlčuje ve třech letech.
(Rozh. ze dne 1. června 1939, Rv I 1836/38.) Žalobce se zavázal jako rukojmí za žalované a jejích dluh za dodané zboží také do výše 10000 K za ně zaplatil. Žalobou, kterou opírá o předpis § 1358 o. z., domáhá se na nich zaplacení této částky. Proti žalobě namítli žalovaní, že nárok žalobou uplatňovaný jest promlčen, protože pohledávka, za níž se žalobce zaručil, podléhala podle § 1486 čís. 1 obč. zák. tříletému promlčení a důsledkem toho podléhá tříletému promlčení i uplatňovaný regresní nárok žalobcův. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a v otázce, o niž jde, uvedl v
důvodech:
Jde jen o to, zda postižní nárok žalobcův se promlčuje v obyčejné třicetileté promlčecí lhůtě, či zda platí tu promlčení tříleté, když nárok věřitelův proti dlužníkům (žalovaným) na zaplacení za dodané zboží se promlčoval ve třech letech (§ 1486 č. 1 obč. zák.) V rozhodnutí nejvyššího soudu č. 11218 Sb. n. s., citovaném odvolacím soudem, šlo o to, zda regresní nárok rukojmího podle § 1358 obč. zák. jest nárokem na náhradu škody, jenž by se promlčoval v tříleté lhůtě § 1489 obč. zák., či zda není takovým odškodňovacím nárokem, nýbrž nárokem, jenž se promlčuje v třicetileté lhůtě. Vztah promlčecí lhůty regresního nároku rukojmího ku promlčecí lhůtě dlužníkova závazku, za nějž se rukojmí zaručil, nebyl v uvedeném rozhodnutí řešen. Dovolací soud má v souzené věci za to, že přichází v úvahu promlčecí lhůta třicetiletá, třebas závazek dlužníkův vůči věřiteli se promlčoval ve třech letech. Opačné mínění vychází z toho, že promlčení subrogované pohledávky se nemění, neboť subrogovaný dlužník nedoznává změny, jest stejně dlužen, ale jen jiné osobě (viz Rouček-Sedláček: Komentář VI, str. 44, bod 12). Leč postižní nárok rukojmího podle § 1358 obč. zák. jest vpravdě vypořádáním rukojemského poměru mezi rukojmím a hlavním dlužníkem a pro nároky z tohoto poměru platí všeobecně obyčejná třicetiletá promlčecí lhůta, nikoliv promlčecí lhůta kratší.

Citace:

č. 17320. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 350-351.