Č. 3258.

Vojenské věci: Zák. č. 194/1920 o přijímání bývalých rak.- uh., rak. nebo uh. voj. gážistů platí i pro gážisty v zál. a řeší nejen hospodářskou, ale také hodnostní stránku tohoto přejímání.
(Nález ze dne 16. února 1924 č. 2688). Věc: Dr. Siegfried S. a Dr. Arnošt S. v Bratislavě proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. Josef Pešout) o převzetí do čsl. armády.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 Dr. Siegfried S., který před převratem byl poručíkem v záloze v býv. pěším pluku č. 67, podal dnem 25. března 1919 datovanou přihlášku o přijetí do svazu čsl. armády a sice jako gážista neaktivního stavu.
Rozhodnutím ze 16. října 1922 žal. úřad podle § 1. zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. o přejímání vojenských gážistů bývalého státu přihlášku st-lovu zamítnul i st-le zařadil jako prostého vojína do voj. poměru podle ustanovení § 2 br. zák. z r. 1920 do stavu čsl. p. pl. 37.
Druhý st-1 Dr. Arnošt S. podal rovněž přihlášku za převzetí jako gážista neaktivního stavu do svazu čsl. armády, kterou žal. úřad rozhodnutím ze 16. října 1922 zamítl s poukazem na ustanovení § 1 zák. 194/1920 zařadiv st-le jako prostého vojína do voj. poměru podle ustanovení § 2 b. z. z r. 1920 do stavu čsl. p. pl. č. 14.
O stížnostech, které proti nař. rozhodnutím brojí týmiž námitkami, uvažoval nss následovně:
Nař. rozhodnutí opírá se jedině o zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. a bylo proto nss-u především zkoumati, zda nař. rozhodnutí má oporu v předpisech tohoto zák.
St-lé namítají, že uvedený zákon nemůže býti vůbec aplikován na daný případ, poněvadž st-lé byli v rak. armádě důstojníky v záloze, zákon č. 194/1920 se však vůbec nevztahuje na gážisty v záloze, nemá žádného ustanovení o důstojnických hodnostech, nýbrž týká se jen aktivních gážistů jakožto státních zaměstnanců.
Námitka ta není důvodná, neboť zák. 194/1920 jak v nadpisu svém tak v § 1 mluví zcela všeobecně o přejímání býv. rak.-uh., rak. a uh. voj. gážistů, neomezuje své všeobecné ustanovení v § 1 na aktivní gážisty, z čehož nutno usuzovati, že ustanovení to se vztahuje na gážisty vůbec, tedy i na gážisty v záloze.
Také ze znění § 2 nemůže stížnost ničeho dovozovati pro své stanovisko, neboť § 2 výslovně mluví o bývalých gážistech z povolání a pro tyto jsou ovšem dány předpisy o odbytném a zaopatřovacích požitcích. Z toho, že § 2 se nevztahuje na gážisty v záloze, neplyne však, že celý zákon se vůbec na tyto gážisty nevztahuje.
Také nelze souhlasiti s názorem, že zákon ten řeší jen hospodářskou otázku gážistů a ne hodnostní otázku; neboť dle § 1 rozhoduje mno o tom, mají-li bývalí rak.uh., rak. a uh. voj. gážisté převzati býti do čsl. vojska jako gážisté, z čehož nutně plyne, že ten, koho mno nepřevezme jako gážistů, ať z povolání či v záloze, stává se vojínem bez hodnosti, pokud podléhá branné moci podle § 2 branného zák.
Vzhledem k tomu, že přejímání gážistů voj. jest upraveno jedině zák. č. 194/1920, netřeba se zabývati námitkami, které st-lé čerpají z ustanovení § 59 br. zák. a vl. nař. č. 470/20, při čemž se jen podotýká, že ustanovení § 6 tohoto nař., které by tu jedině v úvahu mohlo přijíti, se dle § 7 vztahuje jen na gážisty převzaté. K námitce, že dle zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. zůstaly bývalé rakouské zákony v platnosti a že zachován byl proto v platnosti i právní stav před 28. říjnem 1918, pokud novými zákony čsl. nebyl změněn, a že dle předpisů vydaných vojenskými úřady o mobilisaci v r. 1919 zůstal každý branec ve své staré hodnosti a ta že mu může býti odňata jen degradací, podle trestního zák., jest podotknouti, že zák. č. 194 z r. 1920 založil právě nový právní stav, a jen dle předpisů tohoto zák. jest posuzovati, zda a kdy býv. vojenský gážista se stane čsl. vojenským gažistou.
Ježto tedy žádná z námitek nebyla shledána důvodnou, bylo obě stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 3258. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 605-607.