Čís. 7006.

Do usnesení sborového soudu druhé stolice jako soudu rekursního, jímž byla zamítnuta námitka věcné nepříslušnosti dovolaného soudu prvé stolice jako soudu obecného, jest dovolací rekurs nepřípustným.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1927, R I 335/27.) — Čís. 7007 —
726
Proti žalobě zadané na zemském civilním soudě v Praze namítl žalovaný věcnou nepříslušnost tohoto soudu, maje za to, že jest příslušným obchodní soud v Praze. Soud prvé stolice námitce věcné nepříslušnosti vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Podle §u 45 j. n. nelze napadati rozhodnutí sborového soudu o jeho předmětné příslušnosti z důvodu, že k projednání sporu jest příslušným jiný (na př. kausální) sborový soud. Jestliže o příslušnosti sborového soudu rozhodl soud druhé stolice, platí, co bylo uvedeno, i o tomto rozhodnutí soudu druhé stolice, neboť rozhodnutí toto nastupuje pouze na místo usnesení sborového soudu prvé stolice, nahrazuje jeho výrok, k němuž by bylo došlo, kdyby byl soud prvé stolice nazíral na věc správně. Napadeným usnesením rekursního soudu byla zamítnuta námitka věcné nepříslušnosti sborového soudu prvé stolice, jako soudu obecného a byl tím tento soud uznán příslušným k projednání sporu. Není tudíž rozhodnutí toto odporovatelným, dovolací rekurs do tohoto usnesení jest nepřípustným a bylo jej odmítnouti (§ 526 c. ř. s.), když se tak nestalo již soudem prvé stolice (§ 523 c. ř. s.). Tak stálá judikatura Nejvyššího soudu (nа př. rozh. čís. 282, 2641, 2806, 3145 a 5056 sb. n. s.). Pokud rekurenti poukazují k odůvodnění opačného právního náhledu na rozhodnutí čís. 3374 a čís. 5055 sb. n. s., jest jim připomenouti, že v prvém případě byl uznán přípustným dovolací rekurs do usnesení sborového soudu prvé stolice jako soudu rekursního, jímž byla odmítnuta žaloba pro věcnou nepříslušnost dovolaného soudu okresního, kde tedy nerozhodl sborový soud prvé stolice jako soud procesní o své věcné příslušnosti, nýbrž rozhodl jako soud rekursní, přezkoumávaje rozhodnutí okresního soudu o tom, že pro spor není příslušným okresní soud; v druhém případě šlo o dovolací rekurs do usnesení sborového soudu druhé stolice jako rekursního soudu, jimž byla zamítnuta námitka příslušnosti rozhodčího soudu a vyslovena příslušnost dovolaného sborového soudu prvé stolice, kde tedy usnesení rekursního soudu nebylo napadeno proto, že pro právní věc jest odůvodněna příslušnost některého jiného sborového soudu nebo některého soudu okresního, nýbrž proto, že má býti'příslušným rozhodčí soud. V obou těchto případech nepřicházel tedy předpis §u 45 prvý odstavec j. n. vůbec v úvahu.

Citace:

Čís. 7006. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 751-752.