Čís. 6848.

Pijáctví samo o sobě jest důvodem rozvodu manželství od stolu a lože. Pijáctví spočívá v tom, že osoba propadla náruživosti pití tak, že pije pravidelně a potud nemírně, že se tím uvádí ve stav opojení
(Rozh. ze dne 25. února 1927, Rv II 662/26.) — Čís. 6848 —
365
Žalobu manžela, by manželství bylo rozvedeno od stolu a lože z viny žalované manželky, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud prohlásil manželství rozvedeným od stolu a lože z viny obou stran.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované manželky.
Důvody:
Nebylo třeba, aby byl odvolací soud opakoval důkazy v první stolicí provedené, chtěl-li učiniti jiné zjištění než první stolice, neboť jde jen o to, zda žalovaná zavdala žalobci důvod k rozvodu (žalobce se nedovolává a zůstává tedy rozsudek odvolacího soudu nedotčen, pokud shledal, že žalobce zavdal žalované důvod k rozvodu, a uznal tedy i na jeho vinu) a v té příčině učinil odvolací soud zjištění odchylné od první stolice na základě výpovědí svědkyň, které byly slyšeny již v první stolici dožádaným soudem, takže již procesní soud první stolice soudil jen na základě jich protokolů a neslyšel je osobně, pročež byl oprávněn i odvolací soud souditi také jen na základě jich protokolů. Druhá výtka je, že odvolací soud nezjistil, že žalovaná svým pitím značnou část příjmů žalobcových v nebezpečí vydávala pokud se týče utrácela, v čemž shledává i vadu řízení i nesprávné právní posouzení, ale neprávem. Odvolací soud na základě výpovědí svědkyň zjistil, že žalovaná se oddávala nadmírnému pití kořalky (a nestarala se o domácnost), a shledal v tom nepořádný život, jímž vydávala v šanc značnou Část výdělku žalobcova. Tento úsudek je správný a jest tím skutková povaha rozvodového důvodu nepořádného způsobu života v §u 109 obč. zák. vytčená úplně založena a není tu tedy ani nesprávného právního posouzení ani vady řízení v dovolání vytýkané, neboť když žalobce je horníkem odkázaným na výdělek rukou, z něhož musí vydržovati domácnost, uvádí to domácnost tuto v nepořádek, když žalovaná z prostředků, z nichž domácnost hraditi třeba, obrací část především na uspokojení své vášně alkoholické. Ale ani tohoto znaku není třeba, neboť praví-li § 109 obč. zák., že důvod rozvodu tvoří nepořádný způsob života, jímž značná část majetku manželova vydává se v šanc tedy ovšem to nevylučuje alkoholismus, ale myslí především na utrácení majetku, při čemž nezáleží na tom, v jakém způsobu se děje, a jen je podmínkou, by značná část majetku přicházela tím na zmar, takže se to celkem blíží rozlukovému důvodu zhýralého života podle §u 13 písm. f) rozl. zák. Ale důvod ten tu může býti dán i bez maření majetku manželova vůbec, neřku-li značné jeho části a na ten případ naráží druhý případ tohoto rozvodového důvodu nepořádného života, že totiž nepořádným životem vydávány jsou v šanc mravy rodiny. Ale kdyby ani toho nebylo a manželka pila z prostředků vlastních, manželova majetku neb výdělku ani se nedotýkajíc, a pila tajně, takže by to ani pohoršení nevzbuzovalo a na mravy »rodiny« vlivu nemělo, není přece manžel povinen s ní manželství sdílet, neboť alkoholismus sám o sobě musí stačiti za důvod rozvodu, protože jest odporný a činí odpornou i osobu mu propadlou a druhý manžel není povinen to snášeti. Na to by sice stačil sám § 109 obč. zák., jenž podle stálé praxe podává rozvodové důvody jen — Čís. 6849 —
366
příkladmo, nikoli výpočetmo, avšak jest na to nyní dokonce nevývratný doklad v samém zákoně rozlukovém, jenž v §u 13 písm. g) uznává za důvod rozlukový prostě i »pijáctví« samo o> sobě, beze vší další podmínky. Pojem pijáctví (alkoholismu) dán jest tím, že osoba propadla náruživosti pití tak, že pije pravidelně a potud nemírně, že se tím uvádí ve stav opojení (opilosti). A tato skutková povaha pijáctví u žalované je dána, když svědkyně, jichž výpověď odvolací soud za prokázanou bere, dosvědčily, že žalovaná hodně požívá alkoholu a že ji viděly vícekráte opilou, pokud se týče, že mnoho pila a sklenku s kořalkou vždy nosila sebou. Jestli však pijáctví je důvodem rozluky, musí nutně býti i důvodem rozvodu, to jest nároku nižšího stupně.

Citace:

Čís. 6848. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 390-392.