Čís. 6909.

Žaloba podle §u 37 ex. ř. jest přípustná též proti exekuci na peněžité pohledávky.
(Rozh. ze dne 16. března 1927, Rv 11 119/27.)
Žalobce domáhal se nepřípustnosti exekuce, vedené žalovaným na peněžitou pohledávku, tvrdě, že nabyl pohledávky od dlužníka postupem. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka je názoru, že odvolací soud neprávem řešil kladně otázku, zda lze pohledávky vůbec vybavovati. Leč otázka ta byla řešena správně. § 37 ex. ř. všeobecně uvádí, že lze vznésti odpor proti exekuci, tvrdí-li osoba třetí, že ku předmětu exekucí dotčenému, k jeho — Čís. 6910 —
499
části, nebo k jednotlivým předmětům příslušenství nemovitosti má právo, které by nepřipouštělo výkonu exekuce. Zákon se tu zmiňuje toliko všeobecně o předmětu, exekucí dotčeném. Jaké věci však mohou býti exekucí dotčeny, neuvádí zákon v §u 37 ex. ř., nýbrž v §§ 249 až 345 ex. ř. a v §u 290 ex. ř. výslovně jedná o exekuci na peněžité pohledávky. Nelze tedy pochybovati, že lze peněžité pohledávky exekucí dotčené i vybavovati. Není správným ani názor dovolatelčin, že nebylo žalobě vyhověti proto, poněvadž byla zabavená pohledávka přikázána k vybrání »bez újmy práv, třetími osobami snad dříve nabytých«. Tento dodatek exekučního usnesení vyslovuje pouze všeobecnou zásadu, že jsou práva, nabytá snad dříve třetími osobami chráněna, zůstavuje však třetí osobě, by prokázala, že takových práv dříve skutečně nabyla, chce-li, aby exekucí dotčený předmět byl z exekuce vyňat a nebylo-li právo jeho uznáno. Ježto dovolatelka neuznala právo žalobce, ba do sporu se pustila a namítala, že se nestal postup pohledávky dlužníkem žalobci, bylo o tom sporně jednati a rozhodnouti.

Citace:

Čís. 6909. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 524-525.