Čís. 6812.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.). V tom, že se vůz pouliční dráhy srazil s chodcem a odhodil ho pod koně, dlužno spatřovati příhodu v dopravě. Jde o neodvratnou náhodu ve smyslu §u 2 zák., byl-li chodec zasažen vozem pouliční dráhy v té chvíli, když vůz pouliční dráhy ho již předjížděl, а k poranění chodce došlo jedině proto, že koně ve voze chodcem řízeném se splašili a srazili ho ku kolejím pouliční dráhy.
(Rozh. ze dne 17. února 1927, Rv I 762/26.)
Žalobce řídil nákladní povoz jako kočí, jda po levé straně vozu. Když na této straně předjížděl vůz pouliční dráhy a na pravé straně vozu přiblížilo se protijedoucí auto, splašili se koně zapřažené do vozu, vzepjali se, žalobce se dostal ke kolejím' elektrické dráhy, vůz elektrické dráhy do něho narazil a pod koně ho odhodil, čímž žalobce utrpěl poranění. Žalobní nárok proti elektrickým podnikům o náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolací soud nesdílí právního názoru soudu prvé stolice, že v souzeném případě nejedná se o příhodu v dopravě podle §u 1 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. proto, že vůz elektrické dráhy mohl vůz žalobcův předejeti, aniž by se při tom dotekl žalobcova vozu, a přisvědčuje odvolateli, že jde o příhodu v dopravě. Příhodou v dopravě jest v souzeném případě, že se vůz elektrické dráhy srazil s tělem žalobcovým. Při provozu pouliční dráhy jest zjevem zcela obyčejným, že chodci i vozidla se pohybují poblíž kolejí a přes ně, ale pravidelná doprava i na pouliční dráze jest možnou jen, je-li prostor, v němž se vlak pohybuje, volným. Neodstraní-li se překážka, jež jest v cestě volnému pohybu vozu, v čas, takže se vozidlo s ní střetne, jest to odchylka od obyčejného normálního průběhu věcí. Dlužno proto v tomto případě spatřovati příhodu v dopravě v nenadálé dopravní překážce, která se v osobě žalobcově postavila v cestu nepředvídaným způsobem další volné jízdě vlaku, takže se vlak srazil s tělem žalobcovým a pod koně ho odhodil, čímž žalobce zranění utrpěl. Jest tu proto použiti předpisu § 1 zák. o ručení železnic. Naproti tomu dlužno přisvědčiti soudu prvé stolice, že tu jest vyviňovací důvod podle § 2 cit. zák., že úraz žalobcův způsoben byl neodvratnou náhodou. Úraz žalobcův stal se tím způsobem, že když vůz elektrické dráhy na jedné straně vůz žalobcův předjížděl a na straně druhé proti vozu žalobcovu — Čís. 6812 —
300
jedoucí auto se přiblížilo, koně do vozu zapřažení se plašili, vzepjali, čím žalobce ke kolejím elektrické dráhy se dostal, takže do něho vůz elektrické dráhy narazil, pod koně jej odhodil a tím zranění utrpěl. Okolnost, zda žalobce předkem vozu pouliční dráhy či jeho stranou byl zasažen, jest nerozhodnou. Rovněž jest nerozhodným, zda se koně splašili a vzepjali následkem jeti vozu pouliční dráhy či auta proti nim jedoucího a se přiblíživšího, jak to žalobce sám v žalobě tvrdí. Výpovědmi svědků jest prokázáno, že vlakvedoucí D. včas dal znamení zvoncem, že se žalobce ohlédl, jedoucí vůz viděl, že se včas na pravo zahnul, že kolej byla volnou a že vůz elektrické dráhy jel normální rychlostí. Že se žalobce kolejím dráhy, když viděl auto přijížděti, poněkud přiblížil, jest bez významu, jelikož věděl, že vůz pouliční dráhy za ním jede, dráha byla volnou, takže vůz pohodlně mohl předjeti. Žalobce sám uvádí, že plašením a vzepjetím se koní byl ku kolejím stlačen. Svědek A. potvrdil, že žalobce koně vzepjavší se na levo strhl a tím ke kolejím se přiblížil. V plašení a vzepjetí se koní a v stlačení tím žalobce ke kolejím v okamžiku, když vůz pouliční dráhy jej již, jak svědky jest prokázáno, předjížděl, jest neodvratná náhoda, kterou úraz žalobcův byl způsoben a jež žalovanou stranu vyvinuje.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce shledává dovolací soud správným úsudek soudu odvolacího, že jde o příhodu v dopravě. Souhlasí však rovněž s názorem soudu odvolacího, že žalovaná ve smyslu §u 2 zákona ze dne 5. března 1869 čís. 27 ř. zák. je vyviněna, poněvadž se příhoda stala neodvratnou náhodou. Vývody dovolání v tomto směru nejsou způsobilé, by vyvrátily nebo seslábily správnost důvodů napadeného rozsudku, neboť žalobce dle zjištění soudu odvolacího byl zasažen vozem elektrické dráhy a to jeho zadní částí v té chvíli, když vůz elektrické dráhy jej již předjížděl, а k poranění žalobce došlo jen proto, že koně žalobcovi ve voze zapřažení svým plašením a vzepětím jej ke kolejím elektrické dráhy srazili tak, že prostora k předjetí elektrické dráhy potřebná, která zde byla, súžila se tím tak, že žalobce byl k zemi svalen a následkem toho poraněn. Když soud odvolací toto přiblížení se žalobce k vozu elektrické dráhy za svrchu uvedených skutkových zjištění označil neodvratnou náhodou ve smyslu §u 2 svrchu uvedeného zákona, která žalovanou od náhrady škody vyvinuje, jest právní posouzení věci odvolacím soudem bezvadným a dovolání žalobcovo neodůvodněným.
Plašení žalobcových koní, ať stalo se z té neb oné příčiny, jest náhodou. která se stala v osobě žalobcově, a její následky musí žalobce sám nésti, když jest jisto, že koně se plašili teprve, když vůz elektrické dráhy žalobce předjížděl a když podle zjištění odvolacího soudu žalobce to byl, který vzepnuvší se koně na levo strhl a tím ke kolejím se přiblížil, takže řidič vozu elektrické dráhy úrazu žalobcovu nemohl zabrániti. Pro otázku, zdali elektrická dráha jako moderní dopravní prostředek jest povinna žalobci náhradu poskytnouti, rozhodný jsou předpisy zákona ze dne 5. března 1869 čís. 27 ř. zák. a nepomohou proto ža- — Čís. 6813 —
301
lobci úvahy, zdali by bylo slušno, by v každém případě, tedy i v tomto, elektrická dráha škodu žalobci nahradila.

Citace:

Čís. 6812. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 325-327.