Čís. 6903.

Byl-li postup pohledávky proti eráru oznámen pouhou doložkou na faktuře, příslušný státní úřad pak uznal takto vykázané ohlášení postupu, nemůže erár napotom namítati, že postup nebyl řádně vykázán podle nařízení ze dne 24. října 1897, čís. 251 ř. zák.
(Rozh. ze dne 16. března 1927, R 1 114/27.)
Žalující záložna domáhala se na státu zaplacení pohledávky, jež prý jí byla postoupena firmou K. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, ježto žalobkyně nepředložila zvláštní listiny o postupu, jak ji vyžaduje nařízení ze dne 24. října 1897, čís. 251 ř. zák. k účinnosti postupu proti eráru. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Nesprávné právní posouzení spatřuje odvolatelka v tom, že soudu prvé stolice nepostačila к průkazu toho, že firma K. postoupila žalobkyni své pohledávky, doložka postupu na účtech, že neprávem vyžaduje předložení zvláštní listiny o smlouvě postupní, čehož prý nežádá nařízení čís. 271/1897, a že nespatřuje uznání postupu v tom, že bylo žalobkyni placeno, z čehož patrno, že pokladna obdržela po rozumu §u 2 zvláštní příkaz, aby platila žalobkyni a nikoli firmě K., tedy že nemělo Ministerstvo Národní Obrany námitek a pochybností o postupu pohledávek firmy K. žalobkyni, o čemž ovšem měly býti obě vyrozuměny. Nesprávně prý uvádí soud prvé stolice, že výplatou peněz žalobkyni bez listinného průkazu byl porušen předpis citov. naříz. čís. 271/1897 a že nelze proto shledávati v jednání státního orgánu projev vůle žalovaného státu; z doložky postupu na účtech je prý zjevno, že jde o pravý postup a ne o postup к vybrání. Odvolání je opod- — Čís. 6903
489
statněno. Dle nařízení ze dne 24. října 1897, čís. 251 ř. zák. stává se postup pohledávky proti eráru účinným ohledně něho, když postup sdělen s připojením listinného výkazu o něm onomu úřadu, jenž poukazuje peníze k výplatě, úřad ten prozkoumav předložené doklady a shledav postup proveditelným a přípustným, dá poukaz pokladně k výplatě a zpraví o tom strany (postupitele a postupníka), jež je zpraviti i o případném zamítnutí. Bylo tedy věcí žalobkyně, by prokázala, že úřad poukazující uznal postup přípustným a proveditelným a poukázal pokladnu, by vyplácela peníze následkem toho postupu žalobkyni a ne firmě Κ.; vyřízení samo není závislým na sdělení jeho výsledku stranám. Žalobkyně sice netvrdila přímo, že úřad poukazující dal poukaz k výplatě na základě postupu, ale soudí tak z toho, že jí byly peníze vypláceny. Naproti tomu tvrdil žalovaný stát, že jí bylo placeno jako platebnímu místu firmy K. a nikoli jako postupníku; důkazů o tvrzení tom nenabídl. Jest sice dáti za pravdu soudu prvé stolice, že by nestačila po rozumu §u 1 cit. naříz. doložka o postupu na účtech jako listinný průkaz, když § 2 mluví o dokladech, že by tedy mohl úřad poukazující onen postup odmítnouti, leč, uznal-li jej přípustným a proveditelným a poukázal-li pokladnu, by na základě jeho platila postupníku (zde žalobkyni), nelze již poukazovati na nedostatečnost průkazu. O tom, že byl poukaz dán, byla by mohla nabídnouti žalobkyně nejlepší důkaz spisy poukazujícího a vyplácejícího úřadu, ale bylo by lze na to souditi i z okolnosti, že jí bylo skutečně placeno, nevadil-li by tomu obsah doložky na účtech nebo nějaká poznámka při placení samém, z nichž by bylo patrno, že jí bylo placeno jako zmocněnci firmy K. a ne jako postupníku. Soud prvé stolice odvolává se na účty s postupní doložkou, leč ty nebyly předloženy, takže nelze říci, jaké znění měla doložka. Nelze proto na základě dosavadních výsledků řízení rozřešiti bezpečně, v jaké funkci bylo placeno žalobkyni, a bude nutno vyžádati ony účty a vyzvati žalovaný stát, by nabídl o svém tvrzení, že bylo placeno žalobkyni jako platebnímu místu, důkazy. Uzná-li pak soud, že žalobkyně jest oprávněna k žalobě, bude se mu obírati dalšími námitkami žalovaného.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Pokud jde o rekurs proti zrušovacímu usnesení odvolacího soudu, neshledává jej Nejvyšší soud oprávněným a sdílí v podstatě názor odvolacím soudem v tomto usnesení projevený. Ministerské nařízení ze dne 24. října 1897, čís. 251 ř. zák. jest ovšem vydáno v zájmu bezpečnosti státní pokladniční služby a předpisuje písemní formu pro průkaz postupu pohledávek za erárem za tím účelem, by se příslušný státní úřad, pokud se týče úředník v něm ustanovený mohl ubezpečiti a spolehnouti na to, že ohlášený postup pohledávky byl také náležitě uskutečněn. Neshledá-li postup přípustným nebo proveditelným, může jej odmítnouti, má však o tom strany vyrozuměti. Lze ponechati stranou, zda jest správným ve své povšechnosti názor nižších soudů, že postup — Čís. 6904 —
490
pohledávky, oznámený pouhou doložkou na faktuře, nelze vůbec pokládati za dostatečný listinný průkaz ve smyslu uv. min. nař., neboť i takový listinný doklad může státnímu úřadu podati nepochybný důkaz o náležitosti postupu, takže úřad uzná takto vykázané ohlášení postupu. Učiní-li tak, neshledá-li postup pohledávky dále ani nepřípustným nebo neproveditelným a nevydá-li stranám vyrozumění v tomto smyslu, vydá-li naopak, jak se v tomto případě tvrdí, na základě takto vykázaného postupu poukaz, by bylo placeno postupníkovi, nelze seznati, proč by v takovém postupu státního úřadu nemohlo býti shledáváno uznání ohlášeného postupu pohledávky, a nelze souhlasiti s názorem prvního soudu, že tento postup jest beze všeho právního významu, poněvadž prý je porušením onoho předpisu a nemůže tedy stát zavazovati, neboť není důvodu postupovali ve výkladu a použití uvedeného nařízení s větší přísností, než dotyčný státní úřad z ohledů své služby za nutno pokládá. S tohoto hlediska je tedy příkaz zrušovacího usnesení ku projednání a zjištění okolností v něm blíže dotčených odůvodněn.

Citace:

Čís. 6903. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 514-516.