Čís. 7128.

Úpadkový řád.
Uvedl-li věřitel v přihlášce celou pohledávku s tím, že úpadce složil částečné krytí na pohledávku a že dluhuje zbytek, jejž přihlašuje k úpadku, zachoval se podle § 103 (3) konk. ř. Není závady, by věřitel dodatečně nepřihlásil k úpadkovému řízení onu (domněle krytou) část pohledávky, již nebyl původně přihlásil. K vysvětlení, proč původně nepřihlásil celou pohledávku, nebyl úpadkový věřitel povinen.
(Rozh. ze dne 8. června 1927, Rv I 229/27.)
Žalující banka (její právní předchůdkyně) přihlásila k vyrovnání pohledávku 52000 Kč. Ježto vyrovnání bylo bezvýsledným, přihlásila žalující banka k úpadku napotom 28200 Kč, odpočetši z původních 52000 Kč částku 23800 Kč (hodnotu cenného papíru úpadcova v depot žalobkyně). Dodatečně přihlásila pak žalobkyně k úpadku tento zbytek 23800 Kč. Správce úpadkové podstaty tuto zbytkovou pohledávku popřel, tvrdě, že jde o samostatnou pohledávku. Byvši poukázána na pořad práva, domáhala se žalobkyně na správci úpadkové podstaty uznání, že dodatečně přihlášená, pohledávka jest pravá a má se zařaditi do III. třídy úpadkových věřitelů. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Vycházeje z uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení (čís. 4 § 503 c. ř. s.), tvrdí žalovaný správce úpadkové pod- — Čís. 7128 —
991
státy, že podle §§ 107 a 109 úp. ř. může býti dodatečně přihlášena jen nová pohledávka, která doposud nebyla vůbec známa a nebyla předmětem jednání při zkušebním stání. Žalobkyně přihlásila původně jen 28200 Kč, ač jí tehdy byla známa výše celé pohledávky, poněvadž prý na zbytek započetla na místě placení hodnoty v přihlášce uvedené, kteréž jí byly svého času dány ku krytí. Jen pro tuto přihlášenou částku požadovala prý uznání a zařadění do třetí třídy úpadkových věřitelů bez výhrady dodatečné přihlášky pro ten případ, že by z krycích hodnot nebylo lze dosíci patřičné realisace, a když byla pohledávka uznáním zjištěna, musí prý zůstati pro celé řízení úpadkové jen touto částkou zjištěna bez možnosti, přihlásiti dodatečně zbytek téže pohledávky již původně známé. Nelze však souhlasiti s tímto názorem. Podle § 103 (3) úp. ř. mají oddělní věřitelé, kteří se domáhají svých pohledávek též jako úpadkoví věřitelé (§ 48 (3) úp. ř.), podrobně uvésti předmět přednostního práva (oddělného práva), a udatí číselně pravděpodobnou výši, do které jsou jím kryty jejich pohledávky. Jest toho nezbytně třeba jednak pro výkon hlasovacího práva (§ 93 (3) úp. ř.), jednak pro účast na rozvrhu úpadkové podstaty (§ 132 a 137 (3) úp. ř.). Podle obsahu přihlášky ze dne 9. ledna 1920 uvedla žalobkyně, že má za úpadcem pohledávku 52000 Kč, že úpadce složil u ní jako částečné krytí v cenných papírech a ve vídeňských pohledávkách 23800 Kč, že jí tudíž dluhuje 28200 Kč a že proto přihlašuje tuto svou pohledávku 28200 Kč s úroky a navrhuje, aby její pohledávka byla prohlášena v třetí třídě věřitelů za likvidní. Jest nepochybno, že žalobkyně se takto zachovala podle předpisu § 103 (3) úp. ř., udavši celou svou pohledávku, dále věci, jež jí sloužily za předmět oddělného práva a podle číselného odhadu též výši pravděpodobné úhrady z oddělného práva. Na druhé straně ovšem nelze zase upříti, že podle výslovného znění přihlášky byla jen část celé pohledávky přihlášena k úpadkovému řízení, že jen o této částce bylo projednáváno při zkušebním roku a že jen tato část byla uznáním zjištěna. To správně vystihl též odvolací soud, vytknuv proti rozsudku prvého soudu, že částka, přesahující 23800 Kč (správně 28200 Kč) nebyla vůbec přihlášena k úpadkovému řízení. Ale zároveň nutno zavrhnouti dovolatelův názor, že žalobkyně ve své přihlášce prohlásila, že hodnoty u ní složené ke krytí započetla na svou pohledávku na místě placení. Nehledíc k otázce, zda by žalobkyně sama bývala vůbec k tomu oprávněna, nevyplývá z přihlášky nijak takové určité prohlášení a dlužno tedy souhlasiti s vývody napadeného rozsudku, že žalobkyně neprohlásila, že přijímá neb jen chce přijati věci jí do zástavy dané na místě placení. Mohl tedy správce úpadkové podstaty podle ustanovení § 120 úp. ř. prováděti vliv i právo na zpeněžení věcí, k nimž se vztahovalo oddělné právo žalobkyně. Jest pak ještě řešiti otázku, zda žalobkyně mohla dodatečně přihlásiti k úpadkovému řízení zbytek pohledávky, pokud přesahoval částku již přihlášenou a podle výsledku zkušebního roku zjištěnou. Důvody, uváděné proti tomu dovolatelem, nemohou býti uznány přesvědčivými. V §§ 102 až 104 úp. ř. jsou uvedeny předpisy o obsahu a formální úpravě přihlášek. Není nijak povinností úpadkových věřitelů, nýbrž závisí na jejich vůli, zda chtějí své pohle- — Čís. 7129 —
992
dávky v úpadkovém řízení přihlásiti. Učiní-li tak, stávají se přihlášené pohledávky účastnými úpadkového řízení a rozvrhu zpeněžené podstaty, opomenou-li toho, nemá to vlivu na jejich pohledávky, vyjmouc následky nuceného narovnání v úpadku. Věřitel může také přihlášku již podanou kdykoli vzíti zpět, což neznamená, že se vzdává pohledávky, nýbrž jen že se zříká toho, by byla účastna úpadkového řízení. Může však přihlášku podati znova, buď ještě ve lhůtě neb i po ní, pokud sám uznal potřebu její změny. Byla-li přihláška vrácena úpadkovým komisařem pro vady k opravě, není závady, by věřitel kromě nápravy vytknutých vad neprovedl ještě sám další změnu přihlášky. Podle § 106 (1) a (2) úp. ř. jsou, dokud projednání o přihlášené pohledávce nebylo skončeno, přípustný nejen změny pořadí, nýbrž i jiné návrhy na rozšíření nebo změnu přihlášené pohledávky, pokud je úpadkový komisař připustil, neznamenají-li stižení projednávání. Ve sporu o určení pohledávky podle § 110 úp. ř. není přípustná změna žaloby ani za podmínek § 235 c. ř. s., ale nelze žalobci brániti, by případnou změnu neuplatnil novou přihláškou. Zákon ponechává tedy v tomto ohledu věřitelům značnou volnost. Z toho jest patrno, že i k pohledávce již přihlášené a snad také již zjištěné může býti dodatečně přihlášena další její část, a to nejen do skončení zkušebního projednání, protože, nepřipuštěno-li při něm rozšíření, musí věřiteli až do skončení úpadkového řízení zůstati volno učiniti dodatečnou přihlášku a dáti ji zvláště přezkoumati podle § 107 úp. ř. Že by ke zvláštnímu zkušebnímu roku mohly býti připuštěny toliko pohledávky posud neznámé a ještě nepřihlášené, jak má za to dovolatel, neplyne z ustanovení § 107 a § 109 úp. ř. K vysvětlení, proč původně nebyla přihlášena celá pohledávka, není úpadkový věřitel povinen. Dlužno tedy schváliti názor odvolacího soudu, že nebylo překážky, by žalobkyně nemohla k úpadkovému řízení přihlásiti další část své pohledávky.

Citace:

Čís. 7128. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1016-1018.