Čís. 6801.

Usnesení, jímž byla po vyhlášení úpadku povolena exekuce na dlužníkovo jmění, není zmatečným. Dlužník může se s úspěchem brániti povolení exekuce buď rekursem do povolujícího usnesení anebo návrhem na zrušení exekuce podle §u 39 čís. 2 ex. ř.
(Rozh. ze dne 15. února 1927, R II 41/27.)
Usnesením prvního soudu ze dne 7. listopadu 1926 povolena byla vymáhající straně proti straně povinné pro vykonatelnou pohledávku exekuce jednak mobilární jednak zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky příslušející povinné straně proti dlužníku. Na jmění povinné strany byl však usnesením prvního soudu ze dne 15. února 1926 vyhlášen úpadek. První soud nicméně povolil žádanou exekuci a bylo povolující usnesení doručeno povinné straně dne 26. listopadu 1926 při výkonu exekuce. Správce úpadkové podstaty podal proti povolujícímu usnesení rekurs a bylo pak usnesením soudu rekursního rekursu vyhověno, změněno usnesení prvního soudu a návrh na povolení exekucí zamítnut z důvodu, že podle §u 10 konk. řádu nelze proti úpadci nabýti soudcovského práva zástavního к věcem, které náležejí do úpadkové podstaty.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 6802 —
280
Důvody:
Vymáhající věřitelka stěžuje si do změňujícího usnesení rekursního soudu tvrdíc, že mělo usnesení soudu prvního býti zrušeno jako z matečné a že měl návrh na přisouzení útrat býti zamítnut podle §u 51 c. ř. s. To činí neprávem. Soud rekursní musil se, vyřizuje rekurs, postaviti na stanovisko, které měl po zákonu první soud k exekučnímu návrhu zaujati, a musil vyříditi návrh exekuční, tak jak jej měl první soudce vyříditi. První soud měl dvojí možnost, buď návrhu vyhověti, byl-li odůvodněn, nebo návrh zamítnouti, byla-li v cestě nějaká překážka, v tomto případě řízení úpadkové, zahájené proti dlužníku. Důsledkem toho musil i soud rekursní rozhodnouti, zda bylo právem návrhu exekučnímu vyhověno, čili nic, a shledal-li, že povolena exekuce neprávem, musil rekursu vyhověti a změnou usnesení prvního soudu uznati, tak jak to měl po zákonu učiniti první soudce, totiž že se návrhu na povolení exekuce nevyhovuje, že se návrh ten zamítá. O zmatečnosti usnesení prvé stolice nelze mluviti, neboť ani úpadkový ani exekuční řád neoznačuje povolení exekuce po prohlášení úpadku za zmatečné. Exekuční řád poskytuje v tomto případě nápravu buď cestou rekursu proti povolení exekuce, neb návrhem na zrušení exekuce již provedené podle §u 39 čís. 2 ex. ř.
(viz Dr. Bartch Kom. ke konk. ř., str. 101).

Citace:

Čís. 6801. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 305-306.