Čís. 6897.

Nárok na povolení odděleného bydliště podle §u 382 čís. 8 ex. ř. předpokládá ohrožení některého z právních statků, jehož skutečné porušení tvoří důvod k rozvodu podle §u 109 obč. zák.; ani ono prozatímní opatření ani prozatímní placení výživného nelze povoliti manželce, opustivší společný byt, neosvědčí-li onoho ohrožení v době posledního spolužití.
(Rozh. ze dne 10. března 1927, R II 61/27.)
Soud prvé stolice povolil manželce prozatímní opatření odděleného bydliště a placení výživného, rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nárok na povolení odděleného bydliště jako prozatímního opatření předpokládá, že jest na straně navrhovatelově ohrožen některý z právních statků, jehož skutečné porušení tvoří důvod k rozvodu podle §u 109 obč. zák. Náleželo tudíž navrhovatelce, by uvedla a osvědčila takové skutkové okolnosti, ze kterých by se dalo usuzovati, že kdyby v manželském spolužití v Brně setrvala, byla by vydána nebezpečí ohrožení některého z právních statků shora naznačených (§ 107 poslední věta obč. zák.). Navrhovatelka uvedla sice některé okolnosti, jež, kdyby byly pravdivý, mohly by spadati pod ustanovení §u 109 obč. zák. (cizoložství, zlé nakládání), a nabídla o nich osvědčení výslechem své matky a sestry. Leč výpovědí těchto dvou svědkyň nebylo ohrožení manželské věrnosti cizoložstvím osvědčeno vůbec. Pokud pak jde o ohrožení bezpečnosti tělesné zlým nakládáním, událo se vše to, co tytéž dvě svědkyně potvrdily, již před delší dobou, kdy obě strany žily ve společné domácnosti v Praze. Ze spisů je však zřejmo, že manžel potom sice dne 1. listopadu 1925 nastoupil službu v Brně a že navrhovatelka se pak přistěhovala za nim do Brna dne 1. května 1926, kdež sdílela s ním manželské společenství až do července 1926. Tu však chybí naprosto osvědčení o tom, že by její bezpečnost tělesná byla se strany jejího manžela ohrožena i tenkráte, kdyby navrhovatelka v manželském spolužití v Brně setrvala. Průvodní prostředky navrhovatelkou nabídnuté nestačí tedy k osvědčení, že by na její straně byl i nyní ohrožen některý z právních statků, jehož skutečné porušení tvoří důvod k rozvodu. Ne- — Čís. 6898 —
476
osvědčila-li navrhovatelka skutkových okolností, jež by zakládaly její nárok na oddělené bydliště, nelze jí povoliti ani toto ani prozatímní výživné, jež by jí její manžel měl poskytovati v penězích mimo společné bydliště, poněvadž bez onoho osvědčení nelze míti za to, že navrhovatelka opustila společný byt v Brně důvodně a nelze tudíž manžela jejího po zákonu nutiti, by výživné navrhovatelce opatřoval, pokud tato se k němu do společného bytu nevrátí. Povinnost ku placení výživného podle §u 91 obč. zák. předpokládá, že také manželka vůči svému manželu plní řádně povinnosti zákonem jí uložené (§ 92 obč. zák.) a není manželce dovoleno, by manželské spolužití svémocně zrušila, nemá-li k tomu závažných příčin (§ 93 obč. zák.).

Citace:

Čís. 6897. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 501-502.