Čís. 7123.

Stačí, stala-li se upomínka o zaplacení dluhu, společného oběma manželům, pouze manželi.
(Rozh. ze dne 2. června 1927, Rv II 548/26.)
Žalobě proti manželům W-ovým o zaplacení pohledávky oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolání obmezuje se jen na to, že popírá splatnost dluhu. Dopisem ze dne 5. července 1925 zavázali prý se žalovaní zaplatiti žalobkyni dluh na požádání, byla prý tedy žalobkyně povinna oznámiti jim, kdysi zaplacení přeje, a nebyla oprávněna hned podati žalobu. Ostatně jednala prý žalobkyně o splatnosti k 30. listopadu 1925 pouze s prvním žalovaným, u něhož nelze prý předpokládati zmocnění manželky v tak důležité věci. Leč ke splatnosti stačí, došla-li výpověď do rukou prvního žalovaného jako manžela, kdyžtě nebylo tvrzeno, že mu manželka správu majetku odňala, nehledíc ani k tomu, že splatnost nastala nejpozději žalobou, která při nejmenším má stejný význam jako upomínka nebo výpověď — § 406 c. ř. s. — a kdyžtě ani po té žalovaní své platební povinnosti neučinili zadost.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., nelze přiznati oprávnění. Podle § 91 a 1034 obč. zák. jest manžel po samém zákonu oprávněn i povinen manželku zastupovati. Správně tedy odvolací soud věc posoudil, uznav, že upomínka o zaplacení dluhu, žalovaným manželům společného, byla platně učiněna, stala-li se pouze proti manželi. Tím nastala splatnost celého žalovaným zapůjčeného kapitálu a nelze proto mluviti o předčasnosti žaloby, když, jak nesporno, byla žalovaným k rukoum prvžalovaného dopisem žalobkyně ze dne 7. listopadu 1925 s udáním lhůty splatnosti ku dni 30. listopadu 1925, celá pohledávka vypovězena a na to žaloba o zaplacení její teprve dne 15. ledna 1926 podána.

Citace:

Čís. 7123. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1000-1000.