Čís. 6832.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.). O nároku dřívějšího nájemníka na opětné pronajetí místností jest rozhodovati v řízení sporném.
(Rozh. ze dne 24. února 1927, R I 102/27.)
V žalobě, podané u okresního soudu, uplatnil žalobce oba nároky, které § 1 (3) zákona o ochraně náj. ze dne 26. března 1925 čís. 48 sb. z. a n. vypovězenému nájemníkovi vyhrazuje, totiž 1. nárok, by mu žalovaný znova pronajal místnosti, jichž výpověď si z důvodů §u 1 (2) čís. 10 a 12 zák. o ochr. náj. vymohl a jichž prý nepoužil k účelu, pro který výpověď byla povolena, 2. nárok na náhradu škody 26.500 Kč. První soud vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva ve příčině nároku čís. 1, pokládaje za to, že o tomto nároku jest rozhodovati v řízení mimosporném; naproti tomu nevyhověl námi+ce věcné nepříslušnosti ve příčině nároku čís. 2, odvolávaje se na předpis §u 49 čís. 5 j. n. Rekursní soud na rekurs žalobce do usnesení k čís. 1. a na rekurs žalovaného do usnesení k čís. 2., změnil usnesení prvního soudu a rozhodl právě opačně, nevyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva k čís. 1., nařídiv prvnímu soudu, by v tomto směru o žalobě dále jednal, a vyhověl námitce věcné nepříslušnosti k čís. 2. a odmítl v tomto směru žalobu. Toto usnesení k čís. 2. zůstalo žalobcem nenapadeno, takže jest již pravoplatně rozhodnuto, že dovolaný okresní soud pro nárok na náhradu škody 26.500 Kč věcně příslušným není. Naproti tomu podal však žalovaný dovolací rekurs do usnesení rekursního soudu k čís. 1., pokud jím byl uznán pořad práva za přípustný. Pro nárok čís. 1. nebyla nepříslušnost okresního soudu — předpokládaje, že by byl vůbec pořad práva přípustný — ani namítána.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde již jen o otázku, zda o nároku dřívějšího nájemníka na opětné pronajmutí místnosti jest rozhodovati v řízení mimosporném či sporném. Dovolací soud plně souhlasí se soudem rekursním, že jest přípustná jen cesta sporu. Nutno vycházeti ze zásady §u 1 nesp. říz. ze dne — Čís. 6833 —
335
9. srpna 1854 čís. 208 ř. z., že soudy jednají v mimosporném řízení jen poklid jim to zákony nařizují. Jest tedy pravidlem, že o sporných nárocích soukromoprávních se jedná a rozhoduje pořadem práva, pokud by výjimečné zákony nepředpisovaly opak. Takového výjimečného předpisu pro souzený případ není. Zákon o ochraně nájemníků obsahuje předpisy o řízení mimosporném toliko pro jednání a rozhodování o přípustnosti výpovědi (§ 4 odst. 2) a o zvýšení nebo úpravu nájemného (§ 23 odst. 3), nikoli však také pro nároky stanovené v §u 1 odst. (3), o který tu jde, ani pro obdobné nároky podle §u 1 odst. (2) čís. 9, ani pro jiné nároky stanovené v témže zákoně, na př. v §§ 18. a 20, na které již rekursní soud správně poukázal. Ve všech těchto případech nastupuje již zase pravidlo pořadu práva. Poukazuje-li dovolací rekurs na předpisy §§ 5 a 23 zák. o ochr. náj. ve příčině útrat a vyvozuje-li z toho, že to jsou právě výjimky, ve kterých platí řízení sporné a že jinak se provádí zákon o ochraně nájemníků v řízení mimosporném, spočívá tento názor na neporozumění uvedeným předpisům, které právě jsou určeny pro řízení mimosporné a byly nutný, ježto by jinak v řízení mimosporném, kde není stran ve smyslu civilního řádu soudního a kde není přísudku útrat jednomu účastníku proti druhému, bez zvláštního zákonného předpisu o náhradě útrat nemohlo býti rozhodováno. Předpis §u 29 zák. o ochr. náj., na který dovolací rekurs rovněž odkazuje, platí co do poplatků zase jen pro řízení mimosporné v tomto zákoně nařízené.

Citace:

Čís. 6832. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 360-361.