Čís. 7085.

Smlouva, jíž se kdo zavázal plniti třetí osobě za to, že se příjemce slibu vzdal dědických práv, nevyžaduje formy notářského spisu.
(Rozh. ze dne 20. května 1927, Rv II 247/27.)
Žalobě, jíž domáhal se žalobce na žalované, by byla uznána povinnou dodržeti smlouvu, již ujednala s Františkem S-em a odevzdati žalobci do vlastnictví louku a za tím účelem podepsati žalobci vkladní listinu, oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobce nedovozuje nárok ze smlouvy žalobce se žalovanou, kterážto smlouva by ovšem darováním byla, nýbrž ze smlouvy žalované s Františkem S-em, která darováním není, protože plnění žalobci bylo úplatou za to, že se František S. vzdal dalších nároků na dědictví po rodičích a darování, o něž by se tu mohlo jednati mezi Františkem S-em a žalobcem, nevyžaduje formy notářského spisu, pokud smlouva mezi slibujícím a příjemcem slibu, žalovanou a Františkem S-em není darovací slib bez skutečného odevzdání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Mylným je názor dovolatelčin, že její ujednání s Františkem S-em vyžadovalo formy notářského spisu, protože prý jde o tak zvanou smíšenou smlouvu ve prospěch třetího. Dovolatelce by bylo přisvědčiti, kdyby skutečně šlo o smíšenou smlouvu ve prospěch třetího, jejímž důvodem by byl příkaz k darování, takže by tu byl dvojí důvod závazku slibujícího, slibující by totiž plnil jednak z příkazu, jednak proto, by sám učinil darování. Než o takový případ ve sporu nejde. Zcela správně uznal odvolací soud, že žalobce odvozuje žalobní nárok ze smlouvy žalované s Františkem S-em, která darováním není, protože plnění žalobci bylo úplatou za to, že se František S. vzdal dalších nároků na dědictví po rodičích;. Pro dovolatelčin právní názor, že důvodem smlouvy ve prospěch žalobcův byl příkaz Františka S-a k darování, není ve skutkových zjištěních nižších soudů podkladu. Platí proto týž důvod, jenž vedl smluvní strany — Františka S-a a žalovanou — k ujednání, též pro žalobce, jakoby sám byl na něm zúčastněn. Nemá tudíž plnění dovolatelčino žalobci za právní důvod darování, nýbrž úplatu za to, že se František S. vzdal dalších nároků na dědictví po rodičích, a nevyžaduje proto ani formy notářského spisu (srv. rozh. čís. 5646 sb. n. s., tam udané prameny a mimo to Jar. Sedláčka Obligační právo, obecná nauka z r. 1925 str. 131 č. 304).

Citace:

Čís. 7085. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 924-924.