Čís. 7265.

V knihovním řízení jsou oprávněni k rekursu pouze ti, kdož byli dotčeni ve svých knihovních právech a jimž bylo vzhledem k tomu doručeno knihovní usnesení. Neoprávněným doručením usnesení nebylo nabyto oprávnění k rekursu. Otázkou, zda výměna, zřízená na spoluvlastnický podíl, bude se dotýkati také práv jiného spoluvlastníka, nemůže se zabývati knihovní soud, nýbrž druhý spoluvlastník může se opříti pořadem práva porušování práv ohledně svého spoluvlastnického podílu, není však oprávněn k rekursu do usneseni, jímž byl povolen knihovní vklad výměny.
(Rozh. ze dne 24. srpna 1927, R II 248/27.)
Knihovní soud povolil Anežce A-ové vklad práva doživotní a bezplatné výměny na polovici nemovitosti, náležející Boženě V-ové. K rekursu druhé spoluvlastnice Marie A-ové rekursní soud knihovní návrh zamítl.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu Anežky A-ové změnil napadené usnesení v ten rozum, že odmítl rekurs Marie A-ové do usnesení prvého soudu.
Důvody:
Řízení ve věcech knihovních jest řízením nesporným a platí i pro ně předpis § 9 nesp. říz. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., že právo stížnosti do soudních usnesení přísluší jenom osobám, jež byly jimi dotčeny ve svých právech. V knihovním řízení jsou to osoby, které musí býti podle § 123 knihovního zákona ze dne 25. července 1871, čís. 95 ř. zák. uvědomeny o vyřízení knihovních návrhů. Marii A-ové nepotřebovalo býti podle toho zákonného předpisu knihovní usnesení o vkladu výměny ve prospěch Anežky A-ové na polovici nemovitostí připsané Boženě V-ové doručeno, neboť její knihovní právo nebylo vkladem tím nijak dotčeno, ustanovení čís. 1 § 123 kn. zák., přikazující uvědomění všech osob, jichž knihovní práva byla odstoupena, zatížena, obmezena nebo zrušena, se na ni nevztahovalo, a uvědomění spoluvlastníků, jichž knihovní práva nejsou dotčena, zákon nenařizuje. Marie A-ová neměla jako pouhá spoluvlastnice práva na doručení onoho usnesení, a již její žádost za dodatečné jeho doručení měla býti zamítnuta jako zákonem neodůvodněná. Neoprávněným doručením onoho usnesení nenabyla ovšem práva na rekurs, nepříslušející jí po zákonu, proto musilo býti usnesení rekursního soudu, jenž jej k soudu přijal a příznivě vyřídil, změněno, rekurs byl dodatečně odmítnut a tak obnoveno usnesení prvního — Čís. 7266 —
1289
soudu. S názorem, že povolení navrhovaného vkladu výměny, zahrnující v sobě také služebnost spolubydlení, brání předpisy §§ 829 a 833 obč. zák., poněvadž spolubydlením výměnkářky ve společném domku budou dotčena práva spoluvlastnice, a žádný spoluvlastník není oprávněn zřizovati bez souhlasu ostatních taková práva, nelze souhlasiti. Otázkou, zda lze zřízenou výměnu srovnati s právem spoluvlastnice domku na společnou držbu a správu domku, se knihovní soud nemohl a podle §§ 94 a 95 knih. zák. nesměl zabývati. Knihovní vklad zatěžující jenom jednu ideelní polovici, nebude překážkou, by se vlastnice druhé ideelní polovice neupřela porušování svých práv onou výměnou, dojde-li k němu její uplatněním, kterouž možnost ovšem nutno připustiti, takový případný spor nemůže však býti rozřešen rekursem proti knihovnímu vkladu výměny, pokud vkladem jest zatížena cizí ideelní polovice nemovitosti, nýbrž jenom pořadem práva. Doložiti dlužno, že odstupní smlouvou ze dne 22. listopadu 1926 byla výměna zřízena jako částečná úplata za odstoupení zatížené polovice domku, a že proto podle § 97 kn. zák. nebylo lze povoliti sice vklad převodu práva vlastnického podle oné smlouvy, ale zamítnouti současně navržený vklad výměny, nýbrž musily býti buď povoleny neb zamítnuty oba vklady.

Citace:

Čís. 7265. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1314-1315.