Čís. 7113.

Zněl-li exekuční titul na zaplaceni proti vydání akcií, jest dlužník oprávněn domáhali se zrušení exekuce podle § 35 ex. ř., nabízí-li vymáhající věřitel pouze vydání prozatímních listů. Lhostejno, že snad v době vzniku exekučního titulu nebyly akcie dosud vydány.
(Rozh. ze dne 1. června 1927, Rv I 399/27.)
Žalobce byl na základě rozsudku ze dne 30. října 1924 Ck VII 42/24 uznán povinným, aby zaplatil žalované straně Kč 144000 s přísl. proti vydání 1200 kusů akcií firmy F. Na základě téhož rozsudku povolena žalované straně exekuce zabavením žalobcova platu. Žalobce podal proti této exekuci, jakož i proti exekuci vkladem vnuceného práva zástavního na své nemovitosti a proti nároku žalovaných podle § 35 ex. ř. námitky, tvrdě, že strana žalovaná žalobci nesplnila ani nezajistila vzájemné plnění, k němuž jest podle rozsudku povinna, t. j. že nikdy nenabídla žalobci jako vzájemné plnění 1200 kusů akcií fy F. a že místo nich nabízí žalovaná strana žalobci 2 prozatímní listy na tyto akcie každý na 600 kusů akcií, jimiž se prý však žalobce nemusí spokojiti, ježto jde o jiné plnění. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud posoudil věc po stránce právní v podstatě správně a dovolatelka se marně pokouší vyvrátiti správné posouzení věci odvolacím soudem. Rozsudkem Ck VII 42/24/15 byl žalobce odsouzen zaplatiti dovolatelce 144000 Kč s 5%nimi úroky ode dne 21. srpna 1923 proti vydání 1200 kusů akcií akciové společnosti »F.«. Z toho, že akcie tehdy ještě nebyly vydány, nelze usuzovati, že strany již tehdy věděly, že dodání akcií samých bude nemožné a že dovolatelka může tedy místo akcií dbdati žalobci prozatímně listiny. Vždyť dovolatelka ještě v tomto sporu sama tvrdila, že akcie budou vydány, že vyjednává s firmou F. o vydáni akcií a že dodání akcií dnes ještě není nemožné. Nelze tudíž pochybovati o tom, že když dovolatelka před ukončením sporu Ck VII 42/24 při roku ze dne 30. října 1924 prohlásila, že jest ochotna vydati žalobci 1.200 kusů akcií firmy F., že měla na mysli akcie samé a nikoliv prozatímně listiny a že také soud sám jinak tomu nemohl rozuměti. Byl-li pak v rozsudku dovolatelce uložen závazek, že musí vydati žalobci 1200 akcií společnosti F., nelze tomu přikládati jiný význam, než že musí vydati žalobci akcie a nikoliv prozatímně listiny. V tomto směru prozatímně listiny nenahrazují akcie a právem již odvolací soud poukázal na rozhodnutí sb. n. s. čís. 5757 a na komentář Staub-Pisko čl. 222. Dovolatelka jest také na omylu, vytýkajíc napadenému rozsudku, že tu není podmínek pro žalobu podle § 35 ex. ř., poněvadž žalobce již ve sporu Ck VII 42/24 mohl namítati, že dovolatelka nemá — Čís. 7114 —
959
akcií. O to však nejde, neboť žalobce mohl předpokládati, že dovolatelka si bude moci je opatřiti a s tím dovolatelka sama počítala, jak již shora podotknuto. V tomto sporu však žalobce tvrdil, že dodání akcií stalo se nemožným následkem vyhlášení úpadku na jmění akciové společnosti F. a úpadek byl vyhlášen teprve 5. března 1925, tudíž po vynesení rozsudku Ck VII 42/24.

Citace:

Čís. 7113. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 984-985.