Čís. 6896.

Exekuce podle §u 354 ex. ř. jest nepřípustná, musí-li k vůli povinného přistoupiti ještě jiné okolnosti, umožňující provedení činu, který má býti na povinném vynucen, zejména je-li nutno, by spolupůsobily též třetí osoby, do jichž práv nebo disposice onen čin zasahuje; vymáhající straně přísluší v takovém případě pouze nárok podle §u 368 ex. ř. K okolnosti, že (tu není oné výlučnosti vůle povinného, jest přihlížeti z úřadu.
(Rozh. ze dne 10. března 1927, R II 56/27.)
Soud prvé stolice povolil exekuci, přikázav dlužníku, by uveřejnil prohlášení v periodickém časopisu, jinak že mu bude uložena pokuta. Rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vymáhající strana zažádala o exekuci podle rozsudku okresního soudu v P., by povinný pod pokutou učinil v periodicky vycházejícím časopise »Hlas Lidu« prohlášení ve smyslu §u 1330 druhý odstavec obč. zák., jímž odvolává svůj článek ze dne 16. října 1924, v čís. 118 téhož časopisu. Jest patrno, že jde pouze o exekuci ve smyslu §u 354 ex. ř., poněvadž podle exekučního titulu a exekučního návrhu podaného na jeho základě má právě jen povinný sám ve smyslu §u 1330 obč. zák. učiniti toto veřejné prohlášení, k němuž má býti exekucí donucen. Předpokladem tohoto způsobu exekuce jest však nejen, že čin, jenž má býti na povinném vynucen peněžitými pokutami neb vazbou, nemůže býti jiným vykonán, nýbrž i že vykonání závisí výlučně na vůli povinné osoby, takže jest jí skutečně i právně možným provésti to, co se na ní tímto způsobem vynucuje. Musí-li tedy k vůli povinného přistoupiti ještě jiné okolnosti, jež provedení činí možným, zejména, nutno-li, by spolupůsobily též třetí osoby, do jejichž práv neb disposic zasahuje vynucovaný čin, není tato exekuce přípustná, nelze-li povinnému přes tyto okolnosti prosaditi svou vůli, poněvadž provedení nezávisí právě jen na jeho výlučné vůli. Je-li zde tato výlučnost vůle povinného či nikoli, a je-li tedy tento způsob exekuce přípustný, musí zkoumati soud z úřední povinnosti a shledá-li, že tomu tak není, nemůže povinného donucovacími prostředky dohánčti k tomu, co výlučně na jeho vůli nezávisí a nemůže jej poukazovati к tomu, by to prokázal podle §u 35 ex. ř. Povinný byv podle §u 358 ex. ř. slyšen, udal, že požádal o uveřejnění prohlášení redakci časopisu, která však je co nejrozhodněji odmítla, a že o tom zaslal také vymáhající straně písemní potvrzení. To přiznal i právní zástupce vymáhající strany, která proto beze všeho významu tvrdí znova, že stačil jen pokyn povinného, aby jeho prohlášení bylo v časopise uveřejněno, poněvadž jest předsedou a zástupcem politické strany, jejíž oficiálním orgánem jest zmíněný časopis. Prokázal-li to povinný, nemůže pak vymáhající strana ani důvodně tvrditi, že to jest jeho věcí, — Čís. 6897 —
475
jak vymůže uveřejnění prohlášení. Opravu podle §u 19 tisk. zák. nemůže vymáhající strana vynucovati na povinném, kterýž přece sám dříve onen článek v témže časopise uveřejnil a který podle rozsudku sám má nyní odvolati, jde tedy o jeho vlastní prohlášení ve smyslu §u 1330 obč. zák. Správně proto rekursní soud zamítl na stížnost povinného exekuční návrh vymáhající strany, kteréž může příslušeti jen nárok ve smyslu §u 368 ex. ř. (Srov. též rozh. čís. 3832 Sb. n. s.).

Citace:

Čís. 6896. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 500-501.