Čís. 6900.

Pozemková reforma.
Třebas se církevní ústavy, oprávněné z patronátních břemen, vzdaly nároků na přejímací cenu, jest vlastník zbytku statku oprávněn žádati, by z přejímací ceny byl vyhražen uhražovací kapitál na poměrnou kvótu patronátních břemen.
Otázku: »byl-li z přejímací ceny za převzatou část nemovitosti vyhražen uhražovací kapitál za poměrnou část patronátních břemen dle cen let 1913—1915, zůstává vlastník nemovitostí zavázán k plnění plné kvóty na převzaté nemovitosti dříve vypadající, tak jako by byl na ně vyhražen kapitál plně kvótu tu i dle dnešních cen hradící či pouze tolik, kolik je hrazeno úroky z kapitálu skutečně přikázaného« — nemohou řešiti soudy v rozvrhovém řízení, nýbrž jest odkázána na příslušný pořad podle §u 34 zákona ze dne 7. května 1874, čís. 50 ř. zák. Totéž platí ohledně jiných reálních břemen, kde však o této otázce jest rozhodnouti pořadem práva.
(Rozh. ze dne 15. března 1927, R I 196/27.)
Soud prvé stolice zamítl žádost bývalého majitele zabraných nemovitostí, aby bylo vysloveno, že majitel sproštěn je patronátních břemen a reálního břemena pod pol. С 2 vložky číslo 858 desk zemských váznoucího, pokud se týče kvóty připadající na nemovitosti státem převzaté, dále by Státní pozemkový úřad uznán byl povinným kvótu patronátní na něj připadající převzíti beze srážky z ceny přejímací, a konečně, by byl zjištěn a odečten z přejímací ceny uhražovací kapitál kvóty reálního břemena С 2 vložky č. 858 desk zemských při- padající na převzaté nemovitosti. Důvody: Podle hodnoty nepřevzal Státní pozemkový úřad patronátních práv a břemen. Z toho plyne, že zůstal patronát (patronátní práva i břemena) při zbytku panství, že — Čís. 6900 —
479
dřívější vlastník musí plniti břemena patronátni v neztenčené míře jako dříve a že nemovitosti převzaté Státním pozemkovým úřadem jsou prosty těchto břemen. Pouze finanční prokuratura může žádati pro případ, že by jistota za tato břemena byla oddělením převzatých nemovitostí ztenčena, by ve smyslu §u 48 náhr. zák. byl stanoven uhražovací kapitál vypadající na převzaté nemovitosti, jejž však není Státní pozemkový úřad povinen převzíti, nýbrž který nutno sraziti z přejímací ceny v dohodě stanovené. Ale finanční prokuratura, oprávněný dle zákona zástupce patronátu, z přejímací ceny na patronátni břemena nic nežádá. Podobně má se věc i s reálním břemenem zapsaným pod pol. С 2 vl. č. 858 desk zemských. I tu je vyměření závislým jedině na žádosti finanční prokuratury, nárok ten zastupující. Vlastník sám nemá práva žádati za určení této náhrady, ježto v jedné a v téže vložce ručí všechny nemovitosti solidárně za takové reální břemeno a, prohlásí-li věřitel, že z přejímací ceny, připadající na některé z těchto nemovitostí, nic nechce a tím tyto nemovitosti z hypotéky propouští, jsou přes to nicméně ostatní zavázány к dosavadnímu neztenčenému plnění. Rekursní soud nevyhověl rekursu bývalého majitele. Důvody: Podle čl. XIV. uvoz. zák. k ex. ř. § 32 zákona ze dne 7. května 1874, čís. 50 ř. zák. a předpisu písm. i) §u 20 traktatu de juribus incorporalibus jest jisto, že patronát na statku váznoucí přechází při zcizení ipso jure na nového nabyvatele statku. V projednávaném případě vzak nepřevzal Státní pozemkový úřad celý statek, nýbrž jen jeho část a dohodly se smluvní strany na tom, že Státní pozemkový úřad nepřejímá v ceně přejímací patronátních práv a břemen, jež s držením převzatých nemovitostí jsou spojeny, a vyhražuje rozhodnutí o těchto právech a břemenech příslušným úřadům a soudům. Z toho plyne, že patronát zůstal pří zbytku statku a že jde jen o to, zda zbytek statku stačí církevním ústavům a úřadům, by z něho patronátni břemena byla řádně plněna, poněvadž dohoda se netýká jich právního poměru. A tu prohlásila finanční prokuratura jako zástupce patronátu a nadací, že se vzdává práva plynoucího z patronátních břemen, pokud tato váznou na nemovitostech Státním pozemkovým úřadem převzatých a že tudíž přistupuje к dohodě stran, podle které Státní pozemkový úřad nepřejímá v ceně přejímací patronátních práv a břemen, jež s držením převzatých nemovitostí jsou spojena, a souhlasí s tím, by patronátní břemena vázla na dále pouze na kmenovém statku, jehož vlastník bude sám plniti závazky z patronátních břemen vyvěrající. Za tohoto stavu věci jest zcela nerozhodno, zda se zcizení stalo podle volného rozhodnutí majitele statku, či proti jeho vůli, poněvadž uhražovací kapitál šel by vždy na účet prodávajícího, když Státní pozemkový úřad, dle dohody břemen nepřevzal. Z těchto důvodů také není zapotřebí, by uhražovací kapitál za nepřevzatá břemena byl vyšetřen a stanoven. Z dohody neplyne, že cena přejímací stanovena byla již vzhledem k zatížení patronátními břemeny, naopak statek převzat byl podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. a z 8. dubna 1920, čís. 329 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 13. července 1922, čís. 220 sb. z. a n. a výslovně je v dohodě stanoveno, že v přejímací ceně nepřejímají se žádná patronátní práva ani — Čís. 6900 —
480
břemena a také nebyla patronátní břemena odhadována a cena jich z přejímací ceny sražena. Ani slova »rozhodnutí o těchto právech a břemenech vyhražuje se úřadům a soudům« nemohou míti vlivu na dohodu, dle níž Státní pozemkový úřad těchto práv a břemen nepřejímá. Jest věcí církevních ústavů a úřadů, zda se spokojí se zbytkem statku a zda nežádají další zajištění těchto práv. Mylným jest názor stěžovatelův, že náhradu za věcná břemena nabyvatelem nepřevzatá dlužno dle předpisu §u 47 a 48 náhr. zákona vždy vyšetřiti a přikázati. Toho třeba jest jen tenkráte, kdyby byla novým nabyvatelem převzata, tomu však v projednávaném případě tak není a finanční prokuratura propustila jen prodané pozemky ze závazku, aniž by se byla vzdala práva vůbec, k čemuž jest oprávněna.
Nejvyšší soud: 1. usnesení obou nižších soudů ve výroku, že se zamítá »žádost bývalého vlastníka, by bylo vysloveno, že majitel sproštěn je břemen patronátních a reálního břemena pod pol. С 2 vložky č. 585 desk zemských váznoucího, pokud se týče kvóty připadající na nemovitosti státem převzaté« zrušil a bývalého vlastníka odkázal s tímto nárokem, pokud šlo o břemeno patronátní, na pořad §u 34 zákona ze dne 7. května 1874, čís. 50 ř. zák. a pokud šlo o břemeno vložky čís. 858 zemských desk pol. С 2 na pořad práva, 2. usnesení nižších soudů, pokud šlo o výrok prvého soudu, že se zamítá žádost téhož bývalého vlastníka, »by byl zjištěn a odečten z přejímací ceny uhražovací kapitál kvóty reálního břemena pol. С 2 vložky č. 858 desk zemských připadající na převzaté nemovitosti« zrušil a prvému soudu uložil, by v tomto bodě dále jednal, potřebná šetření vykonal a pak znovu rozhodl.
Důvody:
K zamezení možných nedorozumění podotýká se především, že mínění vyslovené v napadeném rozhodnutí rekursního soudu v předposledním odstavci důvodů, že náhradu za věcná břemena dlužno podle předpisu §u 47 a 48 náhr. zák. vyšetřiti a přikázati (z přejímací ceny) jen tehdy, byla-li novým nabyvatelem nemovitostí převzata, kdežto názor stěžovatelův, že věcná břemena nabyvatelem nepřevzatá vždy dlužno vyšetřiti a přikázati, prý je mylný — není správné a dostalo se do rozhodnutí patrně jen nedopatřením: neboť, převzal-li nabyvatel, Státní pozemkový úřad, věcná břemena, zůstanou vězeti na nemovitosti a, nemajíce s přejímací cenou nic činí ti, nemohou z ní býti přikazována, kdežto naopak právě jen na přejímací cenu jsou odkázána a na nemovitosti samé pomíjejí, když je Státní pozemkový úřad nepřevzal, jak už mnohokráte vzhledem k předpisům §§ 26—28 náhr. zák. nejvyšší soud v rozhodnutích svých, počínaje rozhodnutím R I 395/26 (čís. 6153 sb. n. s.) podrobně dolíčil. V projednávaném případě jde především o patronátni břemena a má se tu věc tak, že církevní ústavy, k jichž prospěchu břemena ta slouží, ústy finanční prokuratury prohlásily, že z přejímací ceny nic na patronátní břemena nepožadují, ježto prý jistota za ně ztenčena nebude, čímž patrně chtělo býti řečeno, že zbytek statku za jistotu pro ně stačí, jinými slovy řečeno cír- — Čís. 6900 —
481
kevní ústavy z patronátních břemen oprávněné se nároků na přejímací cenu vzdaly, a jest otázka, zda přes toto vzdání se vlastník zbytku statku může žádati, by z přejímací ceny vyhražen byl uhražovací kapitál na poměrnou kvótu patronátních břemen vypadající. Nižší stolice míní, že, když se církevní ústavy nároků na přejímací cenu vzdaly, k čemuž prý jsou oprávněny, i když si je na zbytku statku podrží, musí se s tím vlastník zbytku spokojiti. Vlastník jako stěžovatel však míní, že se spokojiti nemusí, leda že by se církevní ústavy zároveň vzdaly příslušné poměrné kvóty, na převzaté nemovitosti vypadající, i na zbytku statku, a dokládá to příkladem, že prý kdyby ze statku v hodnotě 100000 Kč Státní pozemkový úřad převzal nejprve část v hodnotě 20000 Kč, pak další část v hodnotě 40000 Kč a v obou případech by církevní ústavy »převzaté nemovitosti« chce říci přejímací ceny ze závazku propustily, takže by zbyly u statku jen nemovitosti v ceně 40000 Kč, na nichž by vázla celá patronátní břemena, a nyní by Státní pozemkový úřad převzal z toho ještě část v hodnotě 20000 Kč a teprv nyní by církevní ústavy žádaly vyhražení poměrné kvóty patronátních břemen, by tato činila nyní 50% a pro vlastníka zbytku by zbylo také 50%, kdežto prý dle řádného pochodu z přejímacích cen mělo býti kryto 80% a na vlastníka zbýti jen 20%. To se zdá velmi přesvědčivé, ale není, jakmile se uváží, že i přejímací cena je vlastníkova, a že tedy, i když by to z ní bylo hrazeno, vždy by to bylo hrazeno z jeho majetku, tak jako to zůstane jen na jeho majetku, i když se církevní ústavy vzdaly nároku na přejímací cenu a ponechaly si svá práva jen na zbytku statku, neboť tímto vzdáním se církevní ústavy ztenčily jen svou jistotu a to nemůže vlastníkovi vadit. Kdyby byly hned od počátku příslušnou kvótu požadovaly hned z každé přejímací ceny, měly by byly jistotu mnohem větší, než poskytuje nyní pouhý zbytek statku, který jim pořád stejně ručí, ať se nároků na přejímací cenu vzdaly nebo nevzdaly. Ale i kdyby se byly nevzdaly a příslušnou kvótu z dlužné dílčí přejímací ceny vypožadovaly, přece by nikdy jistota jejich nebyla tak úplná, jako byla, dokud statek byl ještě úplný a nebylo z něho ještě ničeho převzato, neboť při každém dílčím převzetí se jistota ztenčí, i když se uhražovací kapitál za příslušnou kvótu břemen vypožaduje, protože kapitál ten se vypočte jen dle hodnoty, kterou dávky a jiná plnění z břemen patronátních měla v letech 1913—1915, takže kdyby se počítalo jen příkladmo, že nynější hodnota v penězích vypočtená bude sedmeronásobně větší, zmenší se jistota v každé kvótě o 6 bodů nynější hodnoty břemen, takže, kdyby konečně celý statek byl převzat, ať si postupně nebo najednou, a měl hodnotu ve své bývalé celosti 700000 Kč, což bylo zároveň jistotou pro patronátní břemena, jež váznou na něm dle traktátu accessorie a tedy v prvním pořadí, a jichž dnešní kapitalisovaná hodnota činí na př. 100000 Kč, kapitalisovaná hodnota v ceně let 1913—1915 však jen 14000 Kč, budou míti dle toho jistotu pouhých 14000 Kč, ačkoli vskutku dnes představují kapitalisované břímě 100000 Kč, kdežto dřív, dokud jim ručil statek a existoval ještě ve své celistvosti, měly jistotu 70000 Kč. A tu je jádro
Civilní rozhodnutí IX. 3l — Čís. 6900 —
482
otázky. Nejvyšší soud si byl od počátku vědom, že to k této otázce na konec dojde, byť ne v rozvrhovém řízení, tak přece po provedení pozemkové reformy. A otázka tato je ta: Byl-li z přejímací ceny za převzatou část nemovitostí vyhražen uhražovací kapitál za poměrnou kvótu patronátních břemen dle cen let 1913—1915, na př. 200000 Kč, ačkoli kvóta ta dle cen dnešních by činila na př. 100000 Kč, jest otázkou, zůstává-li vlastník nemovitosti zavázán к plnění plného patronátního břemene, tedy i plné kvóty na převzaté nemovitosti dříve vypadající, tak jakoby byl na něm vyhražen býval kapitál 100000 Kč plně kvótu tu i dle dnešních cen hradící, čí je-li vlastník zbytku statku jen povinen, nésti z kvóty té pouze tolik, kolik je hrazeno úroky z kapitálu skutečně přikázaného 20000 Kč, takže schodek by tu tratily církevní ústavy. Ovšem že tatáž otázka by nastávala i u všech jiných břemen, jež se hradí dle §u 48 náhr. zák. jen dle cen let 1913—1915, tedy nutně také na př. při výměncích, které ovšem se posud na převzatých velkostatcích nevyskytly, kdežto patronátní břemena naopak se vyskytují napořád. Soudové v rozvrhovém řízení mají rozvrhnouti jen přejímací cenu, a proto nemohou tuto otázku v tomto rozvrhovém řízení nikterak řešiti, nýbrž otázka zůstává odkázána na příslušný pořad podle §u 34 zák. ze dne 7. května 1874, čís. 50 ř. z.: až totiž vlastník zbytku jako patron nebude odváděti dávky plné, nýbrž si srazí tolik, kolik vypadá na rozdíl mezi výnosem skutečně přikázaného kapitálu (20000 Kč) a výnosem kapitálu vypočteného dle cen dnešních (100000 KČ), bude věcí církevního ústavu, jenž se tím bude cítiti zkrácen, by proti němu zakročil příslušným pořadem o doplatek. Zřejmo, že do rozvrhového řízení ta otázka nenáleží, ježto na rozvrh nemá pražádného vlivu. Vlastník má tedy skutečně právní zájem na tom, by příslušná kvóta patronátních břemen byla vyšetřena a zjištěna, aby, nebude-li chtíti plniti břemena patronátni neztenčeně, věděl, kolik si má srážeti, a jest otázkou, má-li se tomuto jeho zájmu zde vyhověti. Kdyby bylo jisto, že ho stolice příslušná podle §u 34 cit. zák. odsoudí plniti patronátní břemena neztenčeně, bylo by zjišťování kvóty zbytečné, když, jak se právě stalo, církevní ústavy z přejímací ceny nic nežádají. Kdyby však příslušná stolice vlastníku zbytkového statku onu srážku jako oprávněnou přiznala, bylo by nutno znáti její výši, t. j. míti dány už její matematické předpoklady, kde však mají tyto předpoklady býti opatřeny, než v tomto agrárně-reformním řízení, a tudíž při rozvrhu přejímací ceny, tož tedy soudem rozvrhovým? A kdyby to i onen dle cit. §u 34 příslušný úřad stejně dobře mohl, má vlastník zájem, aby to věděl dřív, než ke sporu dojde, aby znal srážku. Má tedy nejvyšší soud za to, že právnímu zájmu vlastníka statku jako patrona na zjištění příslušné kvóty a tudíž případné srážky dlužno vyhověti a kvótu tu zjistiti a právě v zájmu jeho také z přejímací ceny i přikázati. Vzdávají-li se toho církevní ústavy, nemohou to zabrániti jemu a jejich vzdání se má jen ten význam, že vypočtený uhražovací kapitál bude moci býti jinak přikázán pokud se týče vlastníkovi statku vydán a nemusí býti ukládán v bezpečí a na úrok. To platí i o břemenu pol. 2. vložky čís. 858 zem- — Čís. 6901 —
483
ských desk, раk-li vskutku podle obsahu listiny, na základě které je vtěleno, je to reální břemeno, jak je myslí § 48 náhr. zák., což při úplně nejasném smyslu zápisu bezpečně posouditi nelze. Bude tedy v tomto bodě třeba opatřiti opis vkladní listiny neb aspoň příslušné statě její. Ovšem toto břemeno v otázce, může-li si vlastník na dále činiti pří- slušnou srážku, nepatří na pořad cit. §u 34, nýbrž na pořad práva. Doložiti sluší, že stěžovatel sice výslovně nenavrhoval, by uhražovací kapitál za příslušnou kvótu patronátních břemen byl vyšetřen a odpočten — to navrhoval jen ohledně břemene pol. С 2 cit. vložky zemských desk — avšak z jeho návrhu a obsahu jeho stížnosti je patrno, že i k tomu směřuje, a mimo to je to jako méně ve více obsaženo i v jeho návrhu, by byl sproštěn kvóty patronátních břemen vypadající na převzaté nemovitosti, při němž má za to, že, když se církevní ústavy vzdaly nároku na přejímací cenu, vzdaly se tím i téže kvóty, což ovšem je mylné, neboť naopak finanční prokuratura výslovně prohlašovala, že jí stačí zbytek statku jako jistota za celé břemeno, a dala jasně na jevo, že se církevní ústavy nevzdávají z břemen ničeho, vyjma právě nároku na přejímací cenu, což je přípustná (§ 11 náhr. zák.).

Citace:

Čís. 6900. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 504-509.