Čís. 7104.

Nelze povoliti exekuci zabavením pohledávky dlužníka proti eráru, jež není dosud likvidní a veřejnou pokladnou poukázána.
Zástavní právo nemůže samo o sobě býti předmětem exekuce.
(Rozh. ze dne 31. května 1927, R I 387/27.)
Z nejvyššího podání docíleného při vnucené dražbě domu dlužníků přikázán byl eráru v pořadí výsadním převodní poplatek 46900 Kč, který podle platebního rozkazu ze dne 28. prosince 1925 vyměřen byl z převodu práva vlastnického к domu Václavu N-ovi к zaplacení neroz- dílnou rukou s dlužníky Janem a Anežkou R-ovými. Poněvadž prý řečený poplatek z rozdělované podstaty byl zapraven, ačkoliv prý jej dle tržní smlouvy kupující manželé Václav a Antonie N-ovi mají sami platiti, přísluší nyní dlužníkům podle názoru vymáhajícího věřitele nárok na vydání 46900 Kč, až je manželé N-ovi buď dobrovolně nebo nucené eráru zapraví. Opíraje se o tento skutkový děj navrhl vymáhající věřitel, aby mu byla povolena ku vydobytí peněžité pohledávky exekuce zabavením pohledávky 46900 Kč, která prý přísluší dlužníkům proti řečenému poddlužníku. Kromě toho navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením nároku příslušejícího prý povinné straně proti poddlužníku, poplatkovému eráru na postoupení práv zástavních nabytých podle zájemního protokolu okresního soudu k jednomu autobusu proti Václavu a Antonii N-ovým k vydobytí téhož převodního poplatku 46900 Kč, který prý od dlužníka za ně byl zaplacen, a proto prý povinné straně přísluší proti nim nárok na jeho náhradu a proti eráru nárok na postoupení práv zástavních nabytých k vydobytí téhož solidárně splatného pohledávání proti Václavu a Antonii N-ovým, jako skutečným a pravým dlužníkům. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud k rekursu poddlužníka exekuční návrh zamítl. Důvody: Zabavení domnělé pohledávky dlužníků odporuje především předpisům dvorského dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. zachovaného v platnosti článkem IX. uvozovacího zákona k exekučnímu řádu, podle nichž nepřipouští se vůbec obstávka aniž soudní zabavení pohledávek ještě nelikvidních a u veřejných pokladen ještě nepoukázaných. Nehledíc však ani k těmto předpisům jsou při oboustranných smlouvách podle § 68 čís. 3 zákona ze dne 9. února 1850, čís. 50 ř. z. obě strany zavázány solidárně zaplatiti poplatek ze smlouvy. Když tedy dlužníci tento poplatek sami zaplatili, platili vlastní dluh plníce svou zákonnou povin- — Čís. 7104 —
940
nost, a nemůže jim proto vůbec vzejíti nárok proti eráru na vrácení poplatku, i kdyby jej dodatečně snad i manželé N-ovi zaplatili; neboť v tom případě příslušel by nárok na vrácení poplatku dvakráte zapraveného jedině tornu, kdo zaplatil, když již poplatek, byv druhým solidárním spoludlužníkem zapraven, nebyl po právu. Nepřípustnost povolení exekuce vyplývá posléze i z toho, že pohledávky, které teprve v budoucnosti vzniknou, jsou nezabavitelny, pokud nejde o zabavení pravidelných služebních platů. Pohledávka, která má býti. zabavena, musí tedy alespoň podle udání exekučního návrhu býti již existentní, čemuž však v tomto případě tak není, ježto povinnosti eráru ku vráceni poplatku v době povolení exekuce zde vůbec ještě nebylo a vymáhající věřitel v této příčině sám uvádí jako předpoklad pro vznik nároku strany povinné proti eráru na vrácení poplatku teprve případné budoucí placení manžely N-ovými. Ujednali-li dlužníci s manželi N-ovými, že tito sami převodní poplatek zaplatí, jde výhradně jen o vnitřní právní poměr mezi smluvníky samotnými, z něhož proti (státu) eráru nároky odvozovány býti nemohou. Nárok dlužníkův na postoupení soudcovského práva zástavního, jehož nabyl erár zabavením automobilu v exekuční věci proti Václavu N-ovi k vydobytí převodního poplatku u okresního soudu není vůbec opodstatněn, ježto není zákonného předpisu, který by opravňoval solidárního dlužníka žádati na věřiteli, by mu postoupil po zaplacení nabyté zástavní právo k věcem druhého solidárního spoludlužníka; neboť solidární dlužníci neplatí cizí dluh, nýbrž svůj vlastní dluh, a nelze zde tudíž použiti ustanovení § 1358 obč. zák., které by jedině mohlo přijití v úvahu. Poněvadž tedy nepřípustnost exekuce v uvedených bodech již ze samého exekučního návrhu byla zřejmá, a povolení exekuce protizákonně erár zatěžuje a jemu neoprávněné příkazy udílí, slušelo důvodné stížnosti vyhověti, a napadené usnesení změniti, jak se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Rekursní soud právem k rekursu státu jako poddlužníka zamítl návrh dovolacího rekurenta na exekuci zabavením, pokud se týče platební zapovědí ohledně pohledávky 46900 Kč, kterou povinní Jan a Anežka R-ovi budou podle tvrzení dovolacího rekurenta, zaplativše převodní poplatek z trhové smlouvy s manželi Václavem a Antonií N-ovými, prý míti proti eráru v případě, že manželé N-ovi podle převzatého závazku dobrovolně nebo na exekuci zaplatí bernímu úřadu dotyčný poplatek, a také právem nevyhověl rekursní soud návrhu dovolacího rekurenta na zabavení nároku prý manželům R-ovým proti eráru příslušejícího na postoupení zástavního práva, vydobytého erárem exekučně při vymáhání zmíněného převodního poplatku na nemovitostech manželů N-ových. Pokud jde o zabavení a s ním související platební zápověď ohledně pohledávky 46900 Kč, nároku na vydání této částky, což znamená totéž, dostačí k odůvodnění zamítnutí dotyčného návrhu nesporná okolnost, že udánlivá pohledávka dlužníků R-ových proti eráru ještě ani nevznikla, natož aby byla likvidní — Čís. 7105 —
941
a byla u státní pokladny poukázána k výplatě. Pohledávka, jíž zde není, nemůže býti předmětem exekuce a podle předpisů dvorského dekretu ze dne 21. srpna 1838, čísi. 291 sb. s. z. zachovaného v platnosti čl. IX. čís. 5 uvoz. zák. k ex. ř. není u pohledávek nelikvidních a u veřejné pokladny nepoukázaných zabavení aniž obstávka přípustná. Zamítnuv tedy z těchto důvodů návrh dovolacího rekurenta na zabavení zmíněné pohledávky, rekursní soud nepochybil a dovolacímu rekursu do této části napadeného usnesení nebylo lze již z uvedených důvodů vyhověti, aniž bylo třeba zabývati se ještě dalšími rekursním soudem pro zamítavé rozhodnutí uvedenými důvody.
Právem zamítl rekursní soud i návrh na zabavení nároku na postoupení zástavních práv dobytých erárem na movitostech manželů N-ových. Zástavní právo není majetkovým právem samostatným a nemůže tudíž samo o sobě býti předmětem zvláštní exekuce (srovnej GU u č. 271). Exekuce na pohledávku, pro kterou zástavního práva bylo nabyto, není vedena a proto podle uvedeného nebylo lze povolili exekuci jen na samotné právo zástavní vedenou. Když tedy rekursní soud, byť i z jiného důvodu, dotyčný návrh zamítl, stalo se tak právem a dovolací rekurs ani do této části napadeného usnesení není opodstatněn.

Citace:

Čís. 7104. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 965-967.