Čís. 6890.

Rozsudek pro zmeškání proti hlavnímu dlužníku neprokazuje sám o sobě výši pohledávky i proti rukojmímu a plátci. Ustanovení §u 1360 obč. zák. vztlahuje se i na rukojmí a plátce.
(Rozh. ze dne 10. března 1927, R I 157/127.) — Čís. 6890 —
461
Žalující spolek zažaloval pohledávku proti hlavním dlužníkům, jakož i proti rukojmímu a plátci. Proti hlavním dlužníkům byl vynesen podle žaloby rozsudek pro zmeškání. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě i proti rukojmímu a plátci. Důvody: Jako rukojmí a plátce ručí žalovaný podle §u 1357 obč. zákona jako spoludlužník za celý dluh a proto nemůže se dovolávati §u 1360 obč. zák. Podle §u 1360 obč. zák. jestliže věřiteli před převzetím nebo při převzetí rukojemství byla dána hlavním dlužníkem nebo třetí osobou zástava, má sice věřitel nicméně na vůli nastupovati podle pořadu (§ 1355) na rukojmího, není však oprávněn vzdáti se na jeho újmu zástavy. Žalovaný dovolává se ustanovení §u 1360 obč. zák. tvrdě, že při převzetí jeho závazku rukojemského bylo umluveno, že do zástavy dává se lokomobila manželů V-ových a že ku platnému zřízení práva zástavního nedošlo pouze opomenutím žalujícího spolku, který dovolil, by lokomobila zastavěním stala se příslušenstvím nemovitosti, a že se po zastavění jejím nepostaral o zajištění pohledávky způsobem zákonu odpovídajícím. Než v tomto směru není poukaz žalovaného na ustanovení §u 1360 obč. zák. odůvodněn. Jeho ručení musí býti považováno za solidární ručení, což je totožné s ručením jako »rukojmí a plátce« podle §u 1357 obč. zák. Jakožto solidární dlužník ve smyslu §u 891 obč. zák. nemůže žalovaný uplatňovati námitky příslušející pouze jednoduchému rukojmímu podle §u 1358, 1360 a 1364 obč. zák., ježto od vůle věřitele závisí, zda chce požadovati pohledávku celou ode všech, či jen od některých spoludlužníků. Povaha solidarity spoludlužníka není srovnatelnou s námitkou tvrzeného prodlení věřitele ve vymáhání pohledávky na hlavním dlužníku, nebo s námitkou vzdání se zástavy. Proto žalovaný jako rukojmí a plátce, jako solidární dlužník nemůže namítati opomenutí žalujícího spolku ve příčině zastavené lokomobily, ani ve příčině opomenutí zajištění a včasného vymáhání pohledávky na manželích V-ových, a proto také nemůže žalovaný započtením namítati z uvedeného opomenutí dovozovaný nárok na náhradu jemu způsobené škody 25000 Kč a 20000 Kč. K odvolání rukojmího a plátce odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Především zůstalo řízení potud kusým, že prvý soud opomenul zjistiti výši zažalované pohledávky, neboť žalovaný ve své odpovědi popřel její výši, a rozsudek pro zmeškání proti spolužalovaným není sám o sobě průkazem o její výši i proti dalšímu žalovanému. Dále nelze souhlasiti s výkladem napadeného rozsudku, že rukojmí a plátce nemůže se dovolávati § 1360 obč. zák., neboť § 1360 mezi různými druhy rukojemství nerozeznává a ustanovení to zařazeno jest v odstavci, jenž dle marginální rubriky jedná o účinku rukojemství vůbec, a ani povaha závazku rukojmí a plátce nevylučuje možnost postižního závazku, hojení se na spolurukojmích a spoludlužnících (§§ 896 a 1359 obč. zák.), a nezbavuje ho práv; jež mu předpisy §§ 1358 a 1360 obč. zák. poskytují. O dání lokomobily do ruční zástavy jednalo se podle obsahu smlouvy ze dne 10. července 1922 již tehdy, a dle protokolů o schůzích dozorčí rady schválena byla nabídka ta dodatečně dne 2. září 1922. Bylo-li vzato od věřitele na vě- — Čís. 6890 —
462
domost, že zástava byla dána, bylo na něm, by učinil opatření, by zástava skutečně mohla býti uplatňována. Jednalo se o věc movitou, jež pevným spojením s budovou mohla se státi jejím příslušenstvím, a neúplným zůstalo řízení, poněvadž nebylo zjištěno, kdy spojení po rozumu §u 297 obč. zák. nastalo, a zda spojení to prováděno bylo s vědomím a souhlasem členů představenstva žalujícího společenstva. Nebylo-li spojení to provedeno před sepsáním notářského spisu ze dne 29. září 1922, bylo věcí žalobce, by tomu zabránil, a bylo-li spojení již hotové, mohla věřitelka naléhati na to, by učiněno bylo opatření, by spojení to opět zrušeno bylo tak, by movitá věc do zástavy daná se nestala příslušenstvím nemovitosti. Soudu náleží uvážiti, jak dalece v tomto opomenutí možných opatření dle okolností případu může býti spatřováno dobrovolné vzdání se zástavy neb aspoň zavinění na ztrátě zástavního práva. Dojde-li soud k úsudku, že žalobkyně od zástavy upustila nebo že ji stihá zavinění na ztrátě tohoto práva, bude se musiti dále zabývati otázkou, zdali ztrátou ruční zástavy vzešla žalovanému K-ovi škoda, jakou má na zřeteli § 1360 obč. zák. a bude pak nutno zjistiti cenu zastavené lokomobily v době, kdy ku dražbě nemovitosti došlo a tím bývalá ruční zástava zásahu věřitele odňata byla a jemu ztrátou její újma na pohledávce vzejíti mohla.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekursu nelze přiznati oprávněnosti. Dlužno přisvědčiti názoru od- volacího soudu, že rozsudek pro zmeškání vydaný proti žalovaným hlavním dlužníkům, není sám o sobě průkazem o výši zažalované pohledávky i proti spolužalovanému rukojmí a plátci. Podle §u 13 c. ř. s. jest každý společník v rozepři naproti odpůrci ve sporu v ten způsob samostatný, že jednání neb opomenutí jednoho společníka v rozepři nejsou druhému ani na prospěch ani na újmu. Spolužalovaný František K. výši zažalované pohledávky popřel a náleží tedy straně žalující, by ji prokázala. Dále jest přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu co do výkladu §u 1360 obč. zák. Po této stránce se stěžovatel poukazuje na rozhodnutí sb. n. s. čís. 5627, jímž tento Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil, že se vztahuje onen předpis zákonný na jakýkoliv druh závazku rukojemského a že jeho působnost nelze omezovati jen na případ obyčejného rukojemství. Důsledkem toho jest tudíž ovšem zapotřebí, aby se procesní soud také zabýval námitkami žalovaného v tomto směru vznesenými. Soud procesní sice zjistil na základě exekučních spisů, že žalující spolek podal dne 19. prosince 1925 návrh na vyloučení lokomobily z exekuce na nemovitosti hlavních dlužníků a že žádost tato byla zamítnuta. Tím však ještě není vyvrácena námitka žalovaného, dle níž zavinil žalující spolek, že se lokomobila stala příslušenstvím nemovitostí hlavních dlužníků. Jest úplně nerozhodné, zdali bylo podmínkou ručení žalovaného, že bude dána lokomobila do zástavy a zdali měla tato zástava nahraditi třetího rukojmího, nýbrž je- — Čís. 6891 —
463
dině rozhodné jest, že s převzetím rukojemského závazku byl také založen důvod k nabytí zástavního práva.

Citace:

Čís. 6890. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 486-489.