Čís. 6706.

Zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. а n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním. Předpis §u 5 (4) a (5) zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. vztahuje se i na případy hospodářské správy vedené před účinností zákona. Lhostejno, zda jde o starostu dosud úřadujícího či již jsoucího mimo úřad. Nerozhodl-li dosud dohlédací úřad o nevinnosti k náhradě škody, jest žalobu proti starostovi o náhradu škody pro tentokráte odmítnouti.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1927, Rv II 389/26.)
Žalobu obce proti bývalému starostovi o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů i s předchozím řízením a žalobu pro tentokráte odmítl.
Důvody:
Jde o spor, v němž žalující obec domáhá se náhrady škody na žalovaném z hospodářské správy obecní, kterou jako starosta žalující
Civilní rozhodnutí IX 7 — Čís. 6707 —
98
obce po dobu svého úřadování před rokem 1919 byl vedl. Pro ten případ platí nyní podle §u 16 (7) zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 329 sb. z. a n. předpis §u 5 (4) a (5) tohoto zákona, který zní: »O povinnosti k náhradě škody rozhoduje bezprostřední úřad dohlédací, z jehož výroku může se jak obec, tak i ten, proti němuž byl výrok na náhradu škody vydán, odvolati. Na základě pravoplatného výroku dohlédacího úřadu rozhoduje řádný soud o výši náhrady, při čemž výrokem dohlédacího úřadu o povinnosti k náhradě škody je vázán.« Předpis tento jest předpisem formelního práva, o němž neplatí předpis práva materielního §u 5 obč. zák. a vztahuje se tedy i na případy týkající se hospodářské správy obecní před jeho účinností vedené, poněvadž pro tento případ nemá zákon přechodných ustanovení (§§ 29 a 42 j. n., §§ 57, 59 cit. zák., prováděcí nařízení k cit. zák. ze dne 27. dubna 1922 čís. 143 sb. z a n.. ku §u 57). Zákon nový též nerozeznává, zda jde o starostu ještě úřadujícího, čí již mimo úřad jsoucího, naopak jest samozřejmo a plyne z ustanovení §u 16 (6) a (7), §u 18 (1), (2) a (3), že revise hospodářství obecního a předpisy o ní vztahují se i na období minulá a starosty v obdobích těch úřadující. Podle uvedeného předpisu přísluší soudům rozhodovati pouze o výši náhrady, úřady správními co do· důvodu již zjištěné. Z přednesu stran je však patrno, že o povinnosti žalovaného к náhradě škody z vedení hospodářské správy obecní způsobem předepsaným tímto novým zákonem dosud nebylo rozhodnuto (srv. § 48). Nepříslušelo tedy nižším soudům, by jednaly a rozhodovaly o důvodu zažalované škody jakožto věci, jež nepřísluší na soudní pořad a jest tedy řízení v této příčině provedené i rozsudky na základě jeho vydané zmatečnými podle §u 477 čís. 6 c. ř. s. Proto bylo k dovolání rozsudky tyto i s předchozím řízením zrušiti v částech, jež jsou dovoláním dotčeny a žalobu, v tomto rozsahu pro tentokráte odmítnouti. (§§ 240 třetí odstavec, 478 prvý odstavec, 503 čís. 1 a 513 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 6706. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 125-126.