Čís. 6867.

Ustanovení §u 577, třetí odstavec, c. ř. s. o písemnosti rozhodčí smlouvy, nevyžaduje sice souhlasného prohlášení vůle stran v jedné a téže listině, stačí i výměna jinakých vzájemných prohlášení, ale tato prohlášení musí býti zřejmá a určitá.
(Rozh. ze dne 3. března 1927, R I 141 /'27.)
Proti žalobě o zaplacení kupní ceny namítla žalovaná firma nepřípustnost pořadu práva, již odůvodňovala tím, že předmětem sporu jsou obchody, o nichž se strany před jejich uskutečněním v písemné rozhodčí smlouvě podrobily rozhodčímu soudu pražské dřevařské bursy. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva, správně nepříslušnosti soudu. Důvody: Smlouva o rozsudím musí býti zřízena písemně (§ 577 třetí odstavec c. ř. s.). I když písemnost smlouvy — Čís. 6867 —
411
o rozsudím není závislou na souhlasném prohlášení vůle obou smluvních stran v jedné a téže listině, — neboť zákon nežádá předložení jedné jediné listiny, nýbrž ve styku mezi stranami jest obvyklou výměna stejně znějících písemných prohlášení, — musí přece, má-li tu býti písemná smlouva o rozsudím, písemné prohlášení každé ze stran obsahovati neobmezené sjednocení se na rozhodčím soudě. V projednávaném případě prohlásila žalující strana dopisem ze dne 4. února 1926 v třetím jeho odstavci žalované straně, že jest ochotna к uzávěrce »truhlářského smrku« (smrkového truhlářského zboží) a naznačila věcné podmínky uzávěrky. Dopisem ze dne 13. února 1926 zaslala žalovaná strana žalobkyni závěrečný list ve dvou stejnopisech, z nichž jeden jest řízen na žalobkyni a podepsán žalovanou, druhý na žalovanou a není opatřen podpisem. Tento závěrečný list v předposledním odstavci obsahuje ustanovení: »Ve sporech, jež eventuelně z této uzávěrky vzniknou, jest pro obě strany výlučně příslušným a rozhodujícím rozhodčí soud pražské dřevařské bursy.« Ve zmíněném dopise sděluje žalovaná žalobkyni o závěrečném listu toto: »V příloze zasíláme Vám závěrečný a vzájemný list na jmenované množství 50 vagonů à 15 tun, úhrnem ca 1300 m³ smrkového truhlářského zboží a žádáme Vás, abyste nám zase laskavě vrátil vzájemný závěrečný list, Vámi podepsaný.« Na to odpověděla žalující strana dopisem ze dne 16. února 1926 o závěrečném listě toto: »Hledě k závěrečnému listu, můžeme Vám sděliti, že nás plně uspokojuje a že by bylo jen naším přáním, aby obchod byl skoncován k oboustranné spokojenosti, k čemuž učiníme, co nám bude možno. Jest nám velice líto, že Vám musíme oznámiti, že nemůžeme, bohužel, činiti uzávěrek na určité množství.« Po podrobném udání důvodů, proč se nemůže zavázati k dodání množství, udaného v závěrečném listě, prohlašuje: »Z těchto uvedených důvodů jsme Vám doposud nezaslali podepsaný závěrečný list, neboť, přistoupíte-li na náš návrh ve věci, očekáváme ještě dodatek k závěrečnému listu.« Co se týče závěrečného listu, odpověděla žalovaná dopisem ze dne 20. února 1926: »Vaše sdělení v oné věci vzali jsme s povděkem na vědomí a nechceme rovněž, abyste se vázali na výrobní nebezpečí 50 vagonů. Nemůžete-li tolik vyrobiti, musíme se spokojiti i s méně, naproti čemuž bychom rovněž přijali větší výrobu. Závěrečný list má udati jen všeobecnou směrnici pro skoncování obchodu; račte se o nás informovati, že se nikdy lehkovážně se svými dodavateli a zákazníky nepouštíme do sporu. Doufáme, že nás brzy vyzvete k převzetí vagonu objednávky č. 183 a 185, při kteréžto příležitosti by mohl býti závěrečný list podepsán.« Dále již nebylo mezi stranami o uzávěrce jednáno, jak vysvítá z předložené korespondence, a nedošlo, jak je doznáno, žalovanou stranou k vyhotovení vzájemného závěrečného listu žalující stranou. Rekursní soud dospěl, zhodnotiv pečlivě obsah vzájemných obchodních dopisů, ze skutečnosti, že žalobkyně nepodepsala vzájemný závěrečný list a že strany od 20. února 1926 při svém obchodním spojení se nedovolávají závěrečného listu, k názoru, že závěrečný list nebyl žalobkyni přijat. Přijetí závěrečného listu nemůže býti jmenovitě spatřováno v obsahu dopisu žalobkyně ze dne 16. února 1926 neboť, i když žalobkyně v něm projevuje své plné — Čís. 6868 —
412
uspokojení s obsahem závěrečného listu, ztrácí toto prohlášení význam přijetí tím, že žalobkyně odmítá převzíti závazek k dodávce v závěrečném listě naznačeného množství truhlářského smrkového zboží а k podpisu vzájemného závěrečného listu a prohlašuje, že očekává dodatek k závěrečnému listu. Se strany žalobkyně tudíž nedošlo k písemnému přijetí návrhu, obsaženého v závěrečném listě žalované strany na uzavření smlouvy o rozhodčím dle ustanovení §u 577 poslední odstavec c. ř. s., ani k přijetí mlčky ve smyslu čl. XIV. uvoz. zák. k с. ř. s., neboť dopisem ze dne 16. února 1926 byl závěrečný list vůbec pozastaven а k tomu žalovanou stranou samou uznán nikoliv již jako závěrečný list, nýbrž pouze jako listina, obsahující směrnice pro skoncování obchodu. Ježto rekursní soud vychází z tohoto názoru, jest zbytečným, by byly řešeny další otázky, zda domnělá smlouva o rozhodčím pozbyla účinnosti tím, že žalovaná strana dle tvrzení žalobkyně nezávadně přijala faktury opatřené zákonitou doložkou (§ 88 j. n.), a zda a pokud domnělá smlouva o rozhodčím nepřichází proto v úvahu, poněvadž se žaloba opírá o obchody, jež vůbec neměly za předmět zboží uvedené v závěrečném listě (smrkové truhlářské zboží).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názor rekursního soudu, že nedošlo к platnému ujednání rozhodčí smlouvy pro nedostatek písemné formy, předpokládané v §u 577 třetí odstavec c. ř. s., jest správný, postačí tedy, bude-li stěžovatelka se svými vývody, jimiž nebyly vyvráceny stavu věci i zákonu vyhovující důvody napadeného usnesení, poukázána na odůvodnění napadeného usnesení, k němuž se dodává jen toto: Ustanovení §u 577 třetí odstavec c. ř. s. o písemnosti smlouvy rozhodčí nevyžaduje sice souhlasného prohlášení vůle stran, projeveného v jedné a téže listině, stačí i výměna jinakých vzájemných prohlášení, ale tato prohlášení musí býti zřejmá a určitá, tedy taková, by nebylo zapotřebí sporu a jednání, jimiž by bylo teprve zjistiti, co strany chtěly, a zda jejich shodnou vůlí bylo skutečně, by příslušnost z řádných soudů přenesena byla na rozhodčí soud. To právě chtěl přísný předpis §u 577 třetí odstavec c. ř. s. vyloučiti požadavkem písemné formy. Požadavek písemnosti stanovený v §u 577 c. ř. s. jest tedy podle účelu tohoto předpisu zároveň požadavkem zřejmosti. Tento předpoklad není v souzeném případě uskutečněn. To plyne z vývodů dovolacího rekursu samého, jenž tvrzení, že к písemné dohodě o soudu rozhodčím došlo, snaží se dolíčiti jenom obšírným výkladem četných vzájemných dopisů stran, tedy způsobem, jenž jest nepochybným dokladem, že tu není zákonem předpokládané zřejmosti.

Citace:

Čís. 6867. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 436-438.