Čís. 6794.

Spoluvlastník, jenž fakticky spravuje společnou věc, pokládá se za zmocněnce jen dotud, pokud tomu jiný podílník neodporuje (§ 1020 obč. zák.). Nároku na ustanovení společného správce nebrání okolnost, že celá společná nemovitost jest pronajata jednomu z podílníků.
(Rozh. ze dne 10. února 1927, Rv I 41/27.)
Žalobu jednoho spoluvlastníka nemovitosti proti druhému spoluvlastníku, by byl ustanoven správce nemovitostí, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jak nesporno, jsou žalobce a žalovaný spoluvlastníky nemovitostí, o něž jde, každý v jedné ideální polovici. Žalobce domáhá se rozsudku, že jest žalovaný povinen trpěti, by byl ustanoven společný správce nemovitosti, a uvádí již v žalobě, že žalovaný některé místnosti ve společném statku má v nájmu, že jiné místnosti jsou jinak pronajaty, že žalovaný svémocně a proti vůli žalobce užívá zahrady a restauračního pavilonu, ačkoli ho žalobce opětně upozorňoval, že s jeho počínáním nesouhlasí, že žalovaný nechce dáti žalobci vyúčtování, ač ho několikráte o ně žádal se sdělením, že není srozuměn, by žalovaný vedl správu společných nemovitostí, že žalovaný ke všemu ještě zanedbává společné nemovitosti ke škodě obou a že se nemůže se žalovaným dohodnouti o správě společné nemovitosti. Žalovaný ve věci namítal, že jest správcem společné věci podle §u 837 obč. zák. proto, že ji i za předchůdce žalobcova spravoval, a že má mimo to celý objekt najatý a platí správně nájemné, úroky, pojistné, daně a pod. jde tu tedy o spor, zda má býti zřízen společný správce. Tento spor lze rozhodnouti jen pořadem práva (srv. na př. rozhodnutí čís. 558 sb. n. s.). Nižší soudy zjistily, že předchůdce žalobcův ve vlastnictví ideální polovice trpěl, by žalovaný celé nemovitosti spravoval, že mu do správy nemluvil a proti ní kroků nečinil a že žalovaný od té doby správu vede. jde tedy o případ §u 837 poslední věta obč. zák., podle níž sluší považovati podílníka, jenž sice bez příkazu — ale také bez odporu — ostatních podílníků společnou věc skutečně spravuje, jakoby byl zmocněncem. Správně mohl by se takový podílník pokládati toliko za jednatele bez příkazu (§ 1035 obč. zák.), ale zákon vychází z domněnky, že neodporující podílníci mlčky souhlasí. I takový — Čís. 6795 —
270
faktický správce společného statku pokládá se za zmocněnce všech spoluvlastníků se všemi právy a závazky a platí o něm předpisy o zmocnění jak v poměru podílníků mezi sebou, tak i vůči třetím osobám, zejména také předpis §u 1020 obč. zák. o možnosti odvolání plné moci kdykoliv. Odporuje-li tedy spoluvlastník tomu, co až dosud mlčky trpěl, totiž aby druhý spoluvlastník vedl společnou správu, přestává tento býti vůči odporujícímu podílníkovi společným správcem. Nelze připustiti, by spoluvlastník, jenž se správy fakticky uchopil, zůstal správcem tak dlouho, dokud by mu bylo libo. Přestal tedy žalovaný býti společným správcem, jakmile tomu žalobce odporoval, což se stalo nejpozději žalobou o ustanovení společného správce, v níž opětovně tvrdí, že se správou žalovaného není srozuměn, jak odvolací soud správně vyvodil. Nemůže tudíž žalovaný s poukazem k §u 837 obč. zák. odporovati žádosti žalobce o zřízení společného správce, když se oba spoluvlastníci o způsobu správy dohodnouti nemohou (§ 828 obč. zák.) a když jsouce podílníky stejným dílem — jeden druhého přehlasovati nemůže (§§ 833 a 836 obč. zák.). Z toho je vidno, že nebylo třeba prováděti důkazy o tom, zda žalobce již dříve svůj souhlas odvolal, a že není tu neúplnosti řízení podle §u 503 čís. 2 c. ř. s., když se tak nestalo.
Ani další námitka žalovaného, že má celý objekt najatý, nemůže vyloučiti požadavek žalobcův, by byl společný správce zřízen, neboť, i kdyby tomu tak bylo a kdyby nebylo správné tvrzení žaloby, že některé místnosti jsou jinak pronajaty a že některých částí statku užívá žalovaný svémocně, nebrání to žalobnímu žádání, protože správa společných nemovitostí pro oba spoluvlastníky nestává se bezpředmětnou pronájmem nemovitostí, naopak i v takovém případě jest třeba správce, který by vykonával dohled a správní úkony, jež jinak vykonává vlastník pronajaté věci.

Citace:

Čís. 6794. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 297-298.