Čís. 6887.

I vládní komisař i městská rada Znojemská byli oprávnění nařídili, že jazyková zkouška jest bezpodmínečným předpokladem pro časový postup. Tento předpoklad nebyl dotčen pozdějším výnosem městské rady, v němž byl pouze stanoven den postupu pro určitého zaměstnance, aniž byla připojena nějaká další podmínka.
(Rozh. ze dne 9. března 1927, Rv II 531/26.)
Manžel žalobkyně František N. byl montérem v městské elektrárně znojemské, byl zařazen do 10. platové stupnice a měl dnem 1. července 1922 postoupiti do 11. platové stupnice. Po úmrtí Františka N-a dne 28. července 1923 zažádala žalobkyně dne 16. října 1923 a úpravu zaopatřovacích požitků, avšak výměrem městské rady Znojemské ze dne 22. listopadu 1923 bylo jí sděleno, že dodatečný postup jejího manžela nemůže býti proveden, poněvadž nesložil předepsané jazykové zkoušky. Rekursu žalobkyně městská rada Znojemská dle výměru ze dne 25. ledna 1924 nevyhověla a také zemský výbor moravský zamítl odvolání proti tomu podané, poněvadž záležitost patří na pořad práva. V žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na městské obci Znojmu zaplacení rozdílu v zaopatřovacích požitcích 10. a 11. platové stupnice za dobu od 1. července 1922 do 31. prosince 1925, tvrdila žalobkyně, že manžel její ještě za svého života zažádal o časový postup do 11. platové stupnice s platností od 1. července 1922, byl však odmítnut, nebyl sice úplně mocen státního jazyka, nebyla mu však dána městskou radou lhůta ke složení jazykové zkoušky, nebyl ke zkoušce té ani vyzván, zemřel pak dne 28. července 1923 ještě v aktivní službě. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: František N. byl usnesením městské rady Znojemské dne 7. dubna 1914 zařazen jako definitivní — Čís. 6887 —
455
montér do skupiny zřízenecké a setrval v ní až do svého úmrtí dne 28. července 1923. Patří proto tento spor o zaopatřovací požitky ža- lobkyně jako vdovy po Františku N-ovi podle §u 24 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na pořad práva. Poněvadž výpočet výše zažalované pohledávky není sporným, jest se soudu zabývati jedině otázkou, zda František N. měl odůvodněný právní nárok na časový postup do 11. platové stupnice ode dne 1. července 1922. Výměrem městské rady Znojemské ze dne 2. května 1921 č. 1. 147 byl František N. zařazen do 10. platové stupnice městských sluhů a bylo mu současně ve výměru tom sděleno, že dnem 1. července 1922 postoupí do 11. platové stupnice téže kategorie. František N. ovšem, jak z personálního spisu vidno, neohlásil nárok na tento časový postup včas, podav příslušnou žádost teprve dne 13. září 1922 městské radě, avšak tím by ještě nepozbyl nároku na ony vyšší požitky, neboť ani služební pragmatika pro úředníky a sluhy města Znojma (§§ 18 a 65), ani služební pragmatika pro státní zaměstnance (§§ 55 a 170) neustanovuje, že by opožděným ohlášením nárok sám zanikl, a pro sluhy ani ohlášení to není předepsáno. František N. však pozbyl nároku na časový postup do 11. platové stupnice zřízenecké, poněvadž neprokázal znalost státního oficiálního jazyka jazykovou zkouškou. Nařízením vládního komisaře ze dne 5. března 1920 č. 31.107, jež městská rada Znojemská převzala, byla služební pragmatika pro městské zaměstnance pozměněna a nařízeno, že jest ke každému postupu zapotřebí průkazu o znalosti české a německé řečí pro potřebu služební a zaměstnancům uloženo, by složením jazykové zkoušky prokázali své jazykové znalosti. Podle souhlasného přednesu stran a podle personálního spisu František N. jazykové zkoušky nesložil a žalobkyně sama přiznává, že František N. nebyl státního jazyka úplně mocen. Městská rada Znojemská (vládní komisař) byla podle §u 63 služební pragmatiky města Znojma oprávněna, určiti kvalifikaci pro kategorii zřízeneckou a František N. toto ustanovení pragmatiky vstupem do služeb města Znojma a setrváním v nich uznal a schválil. Proto také nemůže býti tvrzeno, že výměrem ze dne 2. května 1921 František N. nabyl neodvolatelného práva na časový postup. Pro toto nařízení vládního komisaře (městské rady Znojemské) byl dán ve změněných poměrech jazykových zákonný podklad v §u 29 organisačního statutu města Znojma a v §u 4 zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. Podle §u 29 organisačního statutu jsou platy definitivně ustanovených sluhů stejné s platy státních sluhů v každém příslušném časovém období a tudíž současně se změnily platy zákonem ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n. a současně se změnila i podmínka časového postupu v §u 4 cit. zákona předepsaná, totiž pro časový postup Františka N-a byl dne 1. července 1922 podmínkou uspokojivý výkon služby. Se zřetelem na změněné jazykové poměry ve Znojmě po 28. říjnu 1918 a se zřetelem na jazykový zákon ze dne 29. února 1920, čís. 122 sb. z. a n. byli tedy vládní komisař a městská rada Znojemská oprávněni předepsati jako podmínku časového postupu složení jazykové zkoušky, jak všeobecně, tak i Františku N-ovi ve výměrech ze dne 25. září 1922 a ze dne 21. února 1923. Nerozhodným — Čís. 6887 —
456
jest, zda byl František N. výslovně ke složení vyzván a zda byla mu dána lhůta, stačilo všeobecné nařízení všem zaměstnancům a stačily poukazy Františku N-ovi v obou výměrech posléze citovaných. František N. tedy, nesloživ jazykové zkoušky, pozbyl práva na časový postup do 11. platové stupnice a jest tedy neodůvodněna i vyšší pensijní základna žalobkyní požadovaná. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Rozhodnou otázkou tohoto sporu jest, vztahovalo-li se nařízení vládního komisaře města Znojma ze dne 5. března 1920 i na Františka N-a, jenž byl výměrem městské rady Znojemské ze dne 2. května 1921 — tedy po vydání tohoto nařízení — zařazen do X. třídy platové městských sluhů vzhledem na to, že mu bylo zároveň sděleno, že dnem 1. července 1922 postoupí do XI. plat. stupnice téže kategorie. Mohou býti vůbec odstraněny nebo jen oslabeny jmenovacím dekretem předpoklady platného úředního nařízení dříve vydaného? Může býti řeči o tom, že zde platí zásada lex posterior derogat priori? V citovaném dekretu sděleno bylo Františku N-ovi, že dnem 1. července 1922 postoupí do XI. plat. stupnice městských sluhů, aniž bylo řečeno, že musí vykázati do 1. července 1922 předepsanou zkouškou znalost státní řeči ve smyslu uvedeného nařízení vládního komisaře. Přes to, že v dekretu nebylo vysloveno, že František N. bez jazykové zkoušky do vyšší stupnice nepostoupí, nevzdala se městská rada této všeobecně platné podmínky ohledně jazykové schopnosti; jmenovaný musel si býti vědom, že musí také splniti tuto podmínku stejně jako všichni ostatní zřízenci města Znojma. Byl-li tedy vládní komisař oprávněn vydati toto nařízení ohledně jazykové schopnosti úředníků a zřízenců, musel se také zřízenec po vydání tohoto nařízení jmenovaný podrobiti zkoušce pro další postup vyžádané. Podle §u 63 služ. prag. města Znojma a podle §u 29 organisačního statutu města Znojma a §u 4 zák. ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n. byli oprávněni i vládní komisař i městská rada Znojemská určiti kvalifikace pro kategorii zřízenectva, a František N., jak první soudce právem vyslovil, vstoupiv do služeb města Znojma a setrvav v nich, uznal a schválil toto nařízení. Vzhledem na to, že shora uvedeným jmenovacím dekretem městská rada Znojemská neodvolala podmínku týkající se jazykové zkoušky a nevzdala se této podmínky pro tento případ, nenabyl František N. jmenováním neodvolatelného práva na časový postup; tímto dekretem mu bylo sděleno, že postoupí dnem 1. července 1922 do vyšší platové stupnice, při čemž nemuselo býti vysloveno, že musí ovšem složiti jazykovou zkoušku, poněvadž za daných okolností vzhledem na platnost citovaného nařízení platila tato podmínka pro všechny úředníky a zřízence města Znojma, tedy taktéž pro zřízence N-a. Ostatně opakovala městská rada Znojemská ve výměrech ze dne 25. září 1922 a ze dně 21. února 1923. že podmínkou časového postupu jest složení jazykové zkoušky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka poukazuje na to, že výnosem městské rady ze dne 2. května 1921, čís. 1147 byl Františku N-ovi zaručen postup do vyšší — Čís. 6888 —
457
platové stupnice dnem 1. července 1922, aniž připojena byla nějaká další podmínka, a dovozuje z toho, že tím zrušeno bylo nařízení vládního komisaře ze dne 5. března 1920, čís. 31107, kterým učiněn byl postup do vyšší platové stupnice závislým na tom, že zřízenec složením zkoušky prokáže potřebné znalosti jazykové. Ale dovolatelce nelze přisvědčiti. Výnosu čís. 1147/21 jest rozuměti jen tak, že jsou v něm udána jen kalendářní data, od nichž vycházeti jest při časovém postupu do vyšší platové stupnice, a nic více, takže nedotčeny jsou vlastní podmínky pro postup zřízenců městských do vyšších platových stupnic. Rozumí se samo sebou, že nárok na postup jest vázán nejen na uplynutí určité doby, nýbrž i na to, že v osobě zřízencově jsou splněny podmínky pro postup do vyšší platové stupnice vůbec platící. Tak na př. podle §u 28 a 68 služ. pragm. pro zřízence žalované obce, kdež převzat jest předpis §u 93 odst. 1 služební pragmatiky pro státní zaměstnance, může býti na zřízence žalované obce uvalen též disciplinární trest vyloučení z postupu do vyšších platů anebo zmenšení služného. Kdyby správným měl býti názor dovolatelčin, nebyl by mohl býti František N. v době od 2. května 1921 do 1. července 1922 postihnut těmito tresty, když v onom dekretu čís. 1147/1921 není o tomto omezení postupu výslovné zmínky. Správně proto dovozuje odvolací soud, že v onom dekretu nemuselo býti vysloveno, že František N. musí složití jazykovou zkoušku, má-li dnem 1. července 1922 postoupiti do vyšší platové stupnice. Že pak vládní komisař i městská rada byli oprávněni naříditi, že jazyková zkouška jest bezpodmínečným předpokladem pro časový postup, dovodil správně odvolací soud, a stačí dovolatelku v tomto směru odkázati na důvody napadeného rozsudku. Okolnost, že František N. nesložil této zkoušky jen proto, ježto prý mu to úmrtí zabránilo, jest za tohoto stavu věci nezávažna.

Citace:

Čís. 6887. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 480-483.