Čís. 7055.

Vznikne-li při exekuci vyklizením místnosti mezi vymáhajícím věřitelem a domnělým podnájemníkem spor o to, zda jde o poměr podnájemní (§ 568 c. ř. s.) či o jiný poměr, jest na vymáhajícím věřiteli, by prokázal, že jde o podnájemníka. Jinak exekuci proti domnělému podnájemníku nelze vykonati. Exekuční soudce jest oprávněn, by, nežli rozhodne o odepření výkonu exekuce, podle §u 55 ex. ř. vyšetřil okolnosti pro to významné. Pouhé placení nájemného pachtýři nebo jeho prostřednictvím nevylučuje nutné přímého nájemního poměru k pronajímateli.
(Rozh. ze dne 12. května 1927, R I 327/27.)
František J. navrhl, by odepřen byl vymáhající straně výkon exekuce nuceným vyklizením místností, povolený usnesením soudu ze dne 11. prosince 1925, proti manželům Františku a Marii H-ovým, uváděje, že místnosti nejsou najaty manželi H-ovými, nýbrž že on sám jest jich nájemcem. Soud prvé stolice návrhu vyhověl a poukázal vymáhajícího věřitele s jeho nárokem na vyklizení předmětů na pořad práva. Důvody: Strana vymáhající k odůvodnění svého tvrzení, že navrhovatel jest podnájemníkem strany povinné, uvedla pouze, že platí činži pachtýři, straně povinné, což tato potvrdila. Poněvadž z pouhého mezi účastníky nesporného fakta, že navrhovatel platí činži straně povinné, — Čís. 7055 —
832
nelze ještě posouditi, zda tu jde o podnájemní poměr mezi navrhovatelem a stranou povinnou, když navrhovatel tvrdí, že je sám nájemcem, a je nutno tento sporný právní poměr provedením důkazů zjistiti, poukazuje soud stranu vymáhající na pořad práva a odpírá jí výkon exekuce ohledně místností obývaných Františkem J-em. Rekursní soud zamítl návrh Františka J-a. Důvody: Právoplatným titulem exekučním uloženo manželům H-ovým, by straně vymáhající odevzdali a vyklidili určité místnosti bytové. V řízení exekučním k nucenému vyklizení František J. není ani stranou vymáhající, ani povinným. Nepodal též žaloby podle §u 37 ex. ř. (odpor osoby třetí proti exekuci). Ostatně ve svém návrhu sám udává, že v tomto případě, týkajícím se exekuce vyklizením, nelze použiti §u 37 ex. ř.; vždyť předmětem exekuce není sám byt, nýbrž vyklizení bytu (viz rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 13. května 1922 Rv X 562/22, čís. 1717 sb. n. s.). Návrh, by výkon exekuce »byl odepřen«, čelí k tomu, by exekuce byla zrušena neb odložena. K takovému návrhu však oprávněny jsou toliko strany v exekučním řádu výslovně uvedené. Musí tu býti zákonný důvod к zrušení neb od- kladu exekuce. V případě tomto František j. nemůže se odvolati na žádný takový důvod, pročež bylo zamítnouti jeho návrh, by výkon exekuce byl odepřen a vymáhající věřitel poukázán na pořad práva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Stěžovatel zdůrazňuje právem, že jeho návrh není ani návrhem na zastavení ani na odložení exekuce, protože není stranou exekučního řízení, a tvrdí, že má samostatné právo nájemní, překážející exekuci, že neopírá návrh na odepření výkonu exekuce o důvody § 39 ex. ř., nýbrž že jeho návrh mířil jenom na. odepření výkonu exekuce, ježto on je osobou třetí, proti níž exekuční titul vykonatelným není. Jest ovšem správno, že podle § 568 c. ř. s. exekuční titul dobytý proti nájemníku působí a je vykonatelný i proti podnájemníku, pokud tomu nevadí přímý jeho poměr k pronajímateli. Ale tímto ustanovením zákon ještě nerozřešil výslovně otázku, jak se má soud zachovati, vznikne-li mezi vymáhajícím věřitelem a domnělým podnájemníkem spor o to, zda jde o poměr podnájemní, připouštějící exekuci podle § 568, či o jiný poměr. Exekuci vyklizovací lze zajisté proti podnájemníku jako odvodci práva nájemníkova beze všeho vykonati, není-li v řízení exekučním o tomto poměru sporu. Podle § 55 ex. ř. má navrhovatel prokázati soudu všecky okolnosti, které jsou podstatný pro soudcovské rozhodnutí neb opatření. Odvolává-li se tedy vymáhající věřitel na to, že exekuční titul dobytý proti nájemníku je vykonatelným i proti domnělému podnájemníku, je na něm, vzniknou-li v tom směru rozpory, by to soudu prokázal. Neprokáže-li toho, nelze vykonati exekuce proti domnělému podnájemníku, jenž se vyklizení vzpírá, tvrdě, že jest sám nájemníkem. Exekuční soudce jest oprávněn, aby, než rozhodne o tom, zda má výkon odepříti, podle § 55 ex. ř. vyšetřil okolnosti pro to významné. Exekuční soud tedy i zde — Čís. 7056 —
833
právem vyšetřoval, zda jde o poměr podnájemní, po případě bez přímého poměru k pronajímateli, a, když to prokázáno nebylo, právem odepřel výkon exekuce. Stejně by tomu bylo, kdyby si stěžovatel býval stěžoval do postupu výkonného orgánu, který by chtěl provésti exekuci proti němu nepovolenou. To plyne také z bodu 141 instrukce pro výkonné orgány, podle něhož si má výkonný orgán vyžádati poučení soudu, vzepřou-li se při zavádění vydražitele do držby nemovitosti třetí osoby svému vyklizení. To dlužno vztahovati i na vyklizení bytu. Instrukce vychází tu zřejmě ze zásad shora dovozovaných a ponechává tedy soudci exekučnímu, by sám rozhodl o tom, má-li býti výkon exekuce odepřen či exekuce provedena. Vymáhající věřitel v tomto případě neprokázal poměr podnájemní, jakž plyne z odůvodnění usnesení prvého soudu. Proto také právem prvý soud odepřel výkon exekuce proti stěžovateli, o němž nebylo sporno, že byt obývá. Pouhé placení nájemného pachtýři nebo jeho prostřednictvím nevylučuje přímého nájemního poměru k pronajímateli, zejména nájmu přímo od něho, a není tedy vezdy takovým konkludentním činem, z něhož by se dalo souditi, že jde o podnájem bez přímého poměru k pronajímateli, který by vyklizovací exekuce nevylučoval (§ 863 obč. zák.).

Citace:

Čís. 7055. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 857-859.