Čís. 7078.

Nezbytnou cestu podle zákona ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. nelze zřizovati pro účely provozu továrny. Lhostejno, že podnik slouží obecnému prospěchu.
(Rozh. ze dne 19. května 1927, R II 169/27.)
Návrhu na zřízení nezbytné cesty ve prospěch pozemků, na nichž byly tovární budovy, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle nesporného přednesu stran a podle nálezu při místním ohledání jest dům čís. 99 zařízen jako továrna na dřevěné soustruhované zboží. Jest tu tedy třeba cesty za účelem provozu továrny a jest posouditi, zda zákon poskytuje také k takovémuto účelu nárok na zřízení nezbytné cesty. Motivy k vládnímu návrhu zákona praví § 1 : »Pokud druhů nemovitosti se týče, pro něž podle tohoto zákona může býti nezbytná cesta zřízena, nečiní se rozdíl, zda nemovitostí jest pozemek použivatelný způsobem zemědělským či budova.« Jaký druh budov jest tím míněn, vychází na jevo zejména z těchto míst motivů: »Zlo nedostávajícího se spojení s cestami vyskytuje se nikoliv jen při pozemcích zemědělsky použivatelných, nýbrž i při obytných a hospodářských budovách« a dále »Může se proto nyní (v navrženém zákoně) jednati jen o takové, pro majitele nemovitostí potřebné soukromé hospodářské cesty, pro jichž opatření není v platných zákonech právního podkladu.« Rovněž ve zprávě právního výboru poslanecké sněmovny k odůvodnění návrhu se uvádí: »Nedostatek cest nevyskytuje se však jen u pozemků, nýbrž i u budov obytných a hospodářských.« Naproti tomu o budovách továrních a průmyslových nezmiňují se motivy ani zprávy poslanecké nebo panské sněmovny vůbec a to ani výslovně ani svým obsahem. Z toho jest patrno, že základním předpokladem pro použití zákona jest, že spojení cestou jest potřebno k řádnému hospodaření neb užívání pozemku, budovy obytné nebo budovy hospodářské. Podle toho, co uvedeno, nejedná se tedy v projednávaném případě o nemovitost žádného z těchto jmenovaných druhů, které zákonodárce měl na mysli. Z uvedených motivů jest však také patrno, že zákon chce vyhověti jen hospodářskému užívání nemovitosti a proto nelze pokládati za řádné užívání po rozumu § 1 cit. zákona užívání nemovitosti k tomu, by suroviny odjinud přivezené byly na ní po továrničku zpracovávány. Nemají proto ustanovení zákona o cestě nezbytné v tomto případu místa.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 7079 —
886
Důvody:
Rekursní soud zcela správně dovodil, že nezbytnou cestu podle zákona ze 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. nelze zřizovati pro účely provozu továrny. Zejména zcela jasně vyložil rekursní soud, co rozuměti jest pod »hospodařením« po rozumu § 1 zákona. I stačí stěžovatele odkázati na správné důvody napadeného rozhodnutí, které jsou ve shodě i s judikaturou bývalého nejvyššího soudu ve Vídní (viz rozhodnutí citovaná v Hartmannově vydání »Nesporného řízení« svazek XVII. čsl. Kompasu str. 933). Stěžovatel tvrdí, že podnik jeho slouží obecnému prospěchu. Avšak okolnost tato není pro otázku, zda je zříditi cestu nezbytnou, závažna. Nerozhodno jest též, že prý odpůrce svého času souhlasil s postavením továrny a sám dohodou se stěžovatelem a se svým zetěm přenechal jím k užívání část svého pozemku při továrně a že díl tento byl oddělen plotem od ostatní části pozemku, takže zřízením nezbytné cesty nevznikne odpůrci žádná škoda. Nárok na dodržení této stěžovatelem tvrzené dohody nemůže nahraditi nedostatek podmínek, za nichž podle citovaného zákona lze cestu nezbytnou povoliti.

Citace:

Čís. 7078. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 911-912.