Čís. 7188.

Majitel zapsané firmy nemůže žádati o její výmaz, klesla-li výdělková daň pod míru § 9 uv. zák. k obch. zák. V nesporném řízení nelze v opravném prostředku uplatňovati nový přednes, jenž jest změnou právního důvodu, o nějž byl opřen návrh v prvé stolici.
(Rozh. ze dne 28. června 1927, R I 551/27.)
Rejstříkový soud povolil výmaz firmy z obchodního rejstříku, jejž odůvodňoval majitel firmy tím, že neplatí daň ve výši, vyžadované ku zápisu do obchodního rejstříku. Rekursní soud zamítl opověď výmazu firmy. Důvody: Byla-li firma kupce zapsána do obchodního rejstříku, může z obchodního rejstříku vymazána býti jen, když zanikla. Za zaniklou jest však pokládat i firmu podle čl. III. čís. 8 min. nař. ze dne 10. prosince 1901 čís. 40 jen tehdy, když podnik byl zastaven nebo jest dále veden pod novou firmou. Že podnik byl zastaven, stěžovatelka Anna H-ová sama ani netvrdí, tím méně to prokázala. Opírá návrh na výmaz firmy jen o to, že neplatí daň výdělkovou ve výši podmiňující protokolační její povinnost. Tato okolnost však nemůže ospravedlniti návrh na výmaz firmy, poněvadž podle § 9 uv. zák. k obch. zák. při protokolovaných obchodnících nemá pozdější změna ve výměře výdělkové daně vlivu na použití ustanoveni o protokolační — Čís. 7188 —
1115
povinnosti obchodníkově. Neprávem proto prvý soud povolil výmaz firmy, jeho usnesení příčí se ustanovení § 9 uv. zák. k obch. zák. a nemůže proto obstáti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení má pravdu v tom, že stěžovatelka opírá návrh na výmaz firmy jen o to, že neplatí daň výdělkovou ve výši, podmiňující její protokolační povinnost a právem proto rekursu proti povolení výmazu z tohoto důvodu vyhovělo, neboť podle § 9 uv. zák. k obch. zák. změna ve výměře výdělkové daně nemá při protokolovaných obchodnících vlivu na použití ustanovení o protokolační povinnosti obchodníkově. Vývody, jimiž dovolací rekurs brojí proti tomuto názoru, neobstojí. Ze čl. II. cís. nař. ze dne 11. července 1898, čís. 124 ř. zák. nelze pro stanovisko stěžovatelčino nic vyvozovati, neboť článek ten jedná o změně zákonné sazby daňové a nikoliv o změně částky, již obchodník na výdělkové dani má piatiti, je svou povahou a svým účelem jen přechodním ustanovením o tom, jak je při provádění císařského nařízení postupovati při firmách, zapsaných již za dřívějších předpisů, vyžadujících pro firemní zápis nižší daňovou sazbu, a nasvědčuje spíše opaku stěžovatelčinu názoru, totiž tomu, že firmy řádně již zapsané mají zůstati zapsány, třebaže tu již nejsou podmínky, by teprve nyní byly zapsány nově. Jasné znění § 9 uv. zák. k obch. zák. v doslovu cís. nař. ze dne 11. července 1898, čís. 124 ř. zák. nedovoluje pochybovali, že ani majiteli firmy není dovoleno, žádati za výmaz zapsané firmy pro zrněnu ve výměře výdělkové daně. Nijak na tom nezáleží, že takto mohou po případě snad i po léta zůstati zapsány firmy, jež podle výdělkové daně jim předepsané a tudíž i svým národohospodářským významem již dávno nejsou rovny firmám, pro které zákon předpisuje zápis. Pokud podnik, pro nějž firma byla zapsána, nezanikl, lze přes to, že výdělková daň z něho klesla pod míru § 9 uv. zák. k obch. zák., vždy ještě očekávati, že se podnik zase vzmůže a daň z něho zase dovrší onu vyšší míru. Příčilo by se též veřejným zájmům, pro které byly zápisy firem předepsány, jakož i soukromému zájmu obchodníkovu na možnosti, počítali s jakousi stálostí v právním postavení jednotlivých firem, kdyby se pro změny v předpisech povinné výdělkové daně měly měniti i zápisy firem těch, takže by zejména v dobách kolísavé konjunktury bylo třeba vésti ve zvláštní, po případě dosti obtížné a nákladné patrnosti, zda ta či ona firma, která zapsána byla, ještě zapsanou firmou jest čili nic.
Správnosti napadeného rozhodnutí nejsou na újmu ani nová tvrzení dovolací stížnosti, že prý podnik, o jehož firmu jde, zanikl, u politické správy byl odhlášen a že prý nový podnik byl přihlášen pod jiným jménem. Lze ponechali stranou otázku, nejde-li snad, jak by se z vývodů stížnosti v této příčině ne úplně jasných, dalo po případě také souditi, jen o zrněnu v pojmenování téhož podniku. Ale i kdyby tomu tak nebylo, nebylo by lze k těmto vývodům přihlížeti, ježto jsou novým před- — Čís. 7189 —
1116
neseni v dovolacím řízení nedovoleným. Řízení ve věcech firemních je sice druhem řízení nesporného a je proto v něm podle § 10 nesp. říz. stranám ponecháno, by v rozkladech a stížnostech uvedly nové okolnosti a průvody. Avšak dovolen je podle toho právě jen přednes nových okolností a průvodů, ale není dovolen takový nový přednes, jenž je, jako v tomto případě, podle své povahy změnou právního důvodu, o nějž byl návrh v první stolici opřen. Takové změny v přednesu jsou v podstatě již změnou návrhu samého a proto také v nesporném řízení nedovoleny, neboť je v rozporu s pojmem opravného řízení, by vyššímu soudu byl k rozhodnutí předložen jiný konečný návrh než ten, o němž rozhodovaly nižší soudy v rozhodnutích podrobených opravnému řízení.

Citace:

Čís. 7188. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1140-1142.