Čís. 6666.

Ustanovení poslední vůle, jímž zakázán dědici prodej zděděného majetku na osoby, jež nejsou určitého (římsko-katolického) vyznání, nepříčí se právnímu řádu aniž dobrým mravům.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1927, R II 405/26.)
Zůstavitelka Anna K-ová ve své poslední vůli ze dne 4. dubna 1926, kterou dědic Julius K. uznal za pravou a platnou, ustanovila mimo jiné výslovně: »V případě, že by dědic (Julius K.) snad předčasně zemřel, připadne pak celý můj majetek mému pozůstalému manželi Janu K-ovi. Rovněž zavazuji dědice Julia K-a, kdyby snad majetek můj chtěl prodati, by byl za odhadní cenu prodán buďto mému manželi anebo, kdyby můj manžel zemřel, by byl prodán jedině kupiteli vyznání římsko-katolického.« Návrh dědice Julia K-a, aby do odevzdací listiny o pozůstalosti po Anně K-ové pojat byl dodatek, že odpadá v ní poznámka omezení vlastnického práva Julia K-a a co do volné disposice toho obsahu, že dědic Julius K. nesmí zděděné nemovitosti převésti na nekatolíka právním jednáním mezi živými ani pro případ smrti, pozůstalostní soud zamítl. Důvody: Podle ustanovení poslední vůle bylo pojato do odevzdací listiny po Anně K-ové, dnes již pravoplatné, ustanovení poslední vůle Anny K-ové a v jejím, důsledku poznamenání obmezení práva vlastnického co do volné disposice toho obsahu, že dědic Julius K. nesmí zděděné nemovitosti převésti na nekatolíka právním jednáním mezi živými ani pro případ smrti. Soud není oprávněn na výslovném ustanovení platné poslední vůle Anny K-ové něco měniti, naopak má povinnost dbáti na splnění její poslední vůle. Ustanovení tohoto obmezení nepříčí se též právnímu řádu ani dobrému mravu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Poukazuje se na důvody prvého soudu. K vývodům stížnosti se podotýká: Domníval-li se stěžovatel, že ustanovení závěti, obsahující zákaz prodeje zděděných nemovitostí na nekatolíka, příčí se právnímu řádu a dobrému mravu, měl to uplatňovati v řízení pozůstalostním. To se nestalo a nyní, když s jeho souhlasem dle závěti byla pozůstalost projednána a odevzdací listina moci práva nabyla, nelze již na věci nic měniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest podán podle §u 16 nesp. říz. Stěžovatel neuvádí sice výslovně, který ze tří důvodů, tímto předpisem zákona připuštěných, uplatňuje, ale z vývodů dovolacího rekursu jest patrno, že míní jen zřejmou nezákonnost. Nejvyšší soud přezkoumav napadená usnesení s hlediska §u 16 nesp. říz., zřejmé nezákonnosti v nich neshledal. Nelze tvrditi, že se ono ustanovení poslední vůle, o které jde, totiž zákaz zcizení zděděného majetku na osoby, jež nejsou vyznání římsko-katolického, příčí právnímu řádu (§ 355 obč. zák.) a dobrým mravům. Je-li zákaz zcizení vůbec podle právního řádu přípustný, nelze z platnosti vylučovati ani zákaz naznačeného obsahu. Příslušný názor nižších soudů a právní důsledky z něho odvozené obstojí tudíž před zákonem.

Citace:

Čís. 6666. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 49-50.