Čís. 6777.

Jest na podnikateli pouliční dráhy, by při rozkopané trati šetřil pozornosti §u 1299 obč. zák. Jest jeho povinností, by učinil taková opatření, aby v noci nebyla bezpečnost lidí a cizího majetku vykopávkami ohrožena a by k tomu použil prostředků, jež poskytuje věda a zkušenost a jež i při větru, dešti a nepříznivých vlivech povětrnostních jsou způsobilé a neselhají Pokud nestačí postavení výstražných svítilen na místě rozkopávky.
Předpis §u 17 uličního řádu pro hlavní město Prahu, že se zakazuje jezditi po kolejnicích silničních drah, nevztahuje se na dobu, kdy provoz silničních drah jest vůbec zastaven.
(Rozh. ze dne 3. února 1927, Rv I 901/26.)
Žalující autodrožkář vjel v noci do rozkopávky elektrické trati na Karlově náměstí v Praze a poškodil vozidlo. Žalobní nárok proti Elektrickým podnikům hlavního města Prahy uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu jednou polovinou, odvolací soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Jest sice přisvědčiti odvolacímu soudu potud, že žalovaná nemůže býti činěna zodpovědnou za nedostatečné osvětlení příslušné částí Karlova náměstí uličními lampami, poněvadž toto osvětlování nespadá do oboru působnosti žalované firmy. Nelze však přistoupiti k právnímu stanovisku odvolacího soudu, jenž vyloučil zavinění, a proto též ručení žalované firmy proto, poněvadž na místě rozkopávky postavila výstražné svítilny, které Vojtěch R. rozsvítil, a sice svítilny dobře zasklené, do nichž bylo nalito dosti petroleje a které jinak dobře hořely. Tím žalovaná dbala snad péče a pozornosti, již lze podle §u 1297 obč. zák. očekávati od každého člověka obyčejné schopnosti. V tomto případě nemá však místa ustanovení §u 1297 obč. zák., nýbrž platí přísnější předpis §u 1299 obč. zák. Žalovaná firma, provozujíc elektrickou dráhu a obstarávajíc veškeré s provozem a udržováním dráhy spojené práce, jest povinna dbá ti mimořádné pozornosti a kromobyčejné opatrnosti ve smyslu §u 1299 obč. zák. a jest proto práva z nedostatku této pozornosti Tento nedostatek dlužno shledávati v tom, že si žalovaná neuvědomila, že za větru a nepříznivého počasí petrolejové lampy přirozeně mohou zhasnouti. skutečnost to notorická, jíž není třeba zvláště dokazovati, a že neučinila dalšího vhodného opatření, by vykopávky byly znatelné a jimi nebyla ohrožena bezpečnost lidí a cizího majetku. Nižší soudy — Čís. 6777 —
224
zjistily, že v noci k 30. lednu 1925 svítilny pětkrát zhasly a že byly strážníky, již konali na Karlově náměstí službu, znovu rozsvíceny a že před 4. hodinou ranní vykopávky osvětleny nebyly, poněvadž svítilny v tu dobu již rozsvíceny nebyly. Uvádí-li odvolací soud, že nemůže býti od žalované firmy rozumně žádáno, by k dozoru nad svítilnami ustanovila zvláštního hlídače, který by na svítilny po celou noc dozíral, lze tomu přisvědčiti. Než nebylo dokázáno, že ustanovení hlídače bylo jediným vhodným prostředkem, kterým se mohlo nedostatku petrolejových svítilen při dešti a větru odpomoci. Povinností žalované firmy bylo, učiniti opatření taková, by v nočním čase nebyla bezpečnost lidí a cizího majetku vykopávkami ohrožena, а к tomu použiti prostředků, jež poskytuje věda a zkušenost a jež i při větru, dešti a nepříznivých vlivech povětrnostních jsou způsobilé a neselhají. Že taková opatření technicky nebyla možná, nelze důvodně tvrditi, ani že žalovaná dle svých vědomostí a zkušenosti nemohla seznati, že petrolejové svítilny při větru a dešti snadno zhasínají a že osvětlováním vykopávek jest ohrožena bezpečnost lidí a cizího majetku. Odvolacímu soudu nelze také přisvědčiti potud, pokud neuznává příčinné souvislosti mezi skutečností, že výstražné svítilny v době nehody nesvítily, a vzešlou škodou. Byloť nižšími soudy zjištěno, že žalobce pro tmu vykopávky nepozoroval, že proto silostrojem do ní vjel a že následkem toho bylo auto poškozeno.
Názor, že žalobce vzhledem k §u 17 uličního a jízdního řádu pro policejní obvod pražský nesměl použiti prostory mezi kolejemi silniční dráhy, že škoda byla přivoděna tím, že nešetřil tohoto nařízení a že proto tu není příčinné souvislosti, není správný. Dle doslovu arciť nerozeznává jízdní řád mezi denní a noční dobou. Avšak úmyslem jízdního řádu nepochybně jest, zajisti ti silniční dráze provoz a zameniti jakékoliv rušení tohoto provozu. Omezovati veřejnou dopravu přes tyto meze, není zajisté účelem uličního a jízdního řádu. Tím, že § 17 zakazuje jízdu po kolejích silničních drah toliko tam, kde mimo koleje jest dráha dostatečně široká a sjízdná a že nařizuje, že se dráhy mimo koleje má používati, by motorové vozy mohly volně projížděti, dává na jevo, že není zásadně a vůbec zakázáno, používati prostoru mezi kolejemi a že zákaz se nemůže vztahovati na dobu, kdy provoz silničních drah jest vůbec zastaven, kdy tedy překážka pro provoz silniční dráhy nemůže přicházeti vůbec v úvahu. Správnost tohoto názoru plyne ostatně i z toho, že trať silničních drah vedena jest — nikoliv po majetku žalované vyhraženém — nýbrž ulicemi a cestami, jež slouží všeobecné dopravě. Že touto všeobecnou dopravou se kolejnice i prostor mezi nimi poškozují, nemá významu; neboť provozuje-li žalovaná firma dráhu po veřejném statku, sloužícím dopravě všeobecné, musí tuto škodu nésti. Žalobce podle toho neporušil předpis §u 17 cit. řádu, nepouživ před 4 hodinou ranní, kdy nesporně provoz silniční dráhy je zastaven, volného prostoru po levé straně mezi okrajem chodníku a mezi narovnanými kameny z vykopávky, a když jel podle kolejí silniční dráhy. Nelze v tom spatřovati ani opomenutí náležité péče a pozornosti, poněvadž žalobce mohl důvodně předpokládati, že je trať volná a bez překážky, když tu nebylo ani osvětlení, ani jinakého výstražného opatření. — Čís. 6778
225
Nemá tu proto místa ani ustanovení §u 1311 obč. zák., nehledíc ani k tomu, že předpisy uličního a jízdního řádu nebyly vydány, by se předešlo takovým škodám, jež se přihodila. Ježto tedy nešetřila žalovaná pozornosti a opatrnosti ve smyslu §u 1299 obč. zák. a jelikož je škoda, žalobci vzešlá, ve příčinné souvislosti s jejím opomenutím, jest žalovaná z toho práva.

Citace:

Čís. 6777. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 251-253.