Čís. 6821.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.).
Odklad exekuce vyklizením jest vyloučen, byl-li domovnický poměr zrušen z důvodů §u 3 čís. 3 zák. čís. 51/1925 bez ohledu, jakým způsobem byl zrušen.
Uvedl-li vymáhající věřitel ve vyjádření o návrhu na odklad exekuce vyklizením, více důvodů, z nichž navrhoval zamítnutí návrhu, prvý soud pak obmezil se pouze na šetření a rozhodnutí o některých důvodech, a odklad exekuce povolil, byl rekursní soud oprávněn, aniž by zrušoval usnesení prvého soudu, dáti vyšetřiti rozhodné okolnosti i ohledně ostatních důvodů.
Rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o zrušení domovníckeho poměru podle §u 12 zákona o domovnících, nevíže soud co do otázky, zda jsou tu
důvody §u 3 čís. 3 zák. 51/1925.
(Rozh. ze dne 22. února 1927, R II 422/26.)
Smírem ze dne 6. května 1926 uznal domovník, že jest domovnický poměr zrušen výpovědí ku dni 31. července 1926, a zavázal se do té doby odevzdati domovnický byt. Ježto závazku nevyhověl, domáhal se majitel domu na domovníku a jeho manželce vyklizení exekucí. Návrhu dlužníků na odklad exekuce soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Zjištěno, že dlužník byl trestán pro krádež, podvod a podílnictví na těchto činech, že svým chováním a odepíráním domovnických povinností působí straně vymáhající značnou škodu tím, že strana vymáhající jest nucena ku výkonu domovnických prací najímati třetí osoby a jim za vykonané práce piatiti. Rovněž bylo zjištěno, že rodinný život domovníkův vzbuzuje v domě pohoršení tím, že přechovává ve své rodině vedle své manželky ještě souložnici, o· čemž též byla v časopise uveřejněna zpráva. Všechny tyto zjištěné okolnosti spadají pod ustanovení §u 3 písm. a), b), d), e) zákona ze dne 31. března 1925 čís. 51 sb. z. a n., dle něhož ustanovení §u 1 cit. zákona o odkladu exekuce neplatí, byl-li domovnický poměr zrušen z toho důvodu, že domovník dopustil se krádeže nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry, dále že způsobil svou vinou zaměstnavateli značnou škodu, že zdráhá se bezdůvodně konati své povinnosti a že vede život pohoršlivý. Jelikož podmínky §u 3 čís. 3 zákona v souzeném případě byly prokázány, bylo rekursu vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé neprávem uvádějí, že vymáhající věřitelka v rekursu tvrdila novoty. To platí jenom z části o důvodech uvedených v rekursu vymáhající věřitelky pro odepření odkladu exekuce podle §u 3 zákona čís. 51/25, totiž o tom, že domovnický poměr byl zrušen pro pohoršlivý život domovníka a proto, že se dopustil krádeže. Těchto okolností vymá- — Čís. 6821 —
315
hájící věřitelka neuvedla v prvé stolici a neměl k nim ovšem rekursní soud přihlížeti. Zato však uplatnila proti povolení odkladu již v prvé stolici, že povinní zanedbávali své povinnosti. Tato okolnost tedy není nedovolenou novotou. V důsledku toho nelze se zabývati jinými důvody odepření odkladu, než právě zanedbáváním povinnosti domovnické. Stěžovatelé míní, že odklad vyklizovací exekuce ohledně jejich domovnického bytu jest vyloučen toliko, byl-li domovnický poměr zrušen z důvodů §u 3 čís. 3 zákona čís. 51/1925 rozsudkem nebo, jsou-li důvody ty povinnými uznány, nikoliv však při zrušení poměru výpovědí nebo dohodou, jak se stalo v souzeném případě. Tento názor nemá však opory ani v doslovu zákona, ani v jeho účelu. Doslov zákona žádá jenom zrušení poměru domovnického z důvodů §u 3, čís. 3, stanoví tedy jenom důvody, nikoliv však způsob, jakým z oněch důvodů ku zrušení domovnického poměru došlo. Ohledně způsobu zrušení tedy nerozeznává a proto ani soud nemůže tu rozeznávati, což by se nesnášelo s účelem zákona. Zákon pokládá za nehodný odkladu ony domovníky, kteří z důvodů v zákoně uvedených zavdali podnět ke zrušení domovnického poměru, a chce umožniti majiteli domu, by se zbavil domovníka, který svých povinností neplní, a měl domovnický byt pohotově pro jeho nástupce, po případě, by nemusil trpěti ve svém domě domovníka, který mu způsobuje škodu, poškozuje pověst domu a majitele uráží. Při tomto účelu zákona nebylo by lze seznati, proč by se na majiteli domu mělo žádati, by si vymohl rozsudek neb uznání důvodu domovníkem a nemohl se spokojiti se zrušením poměru výpovědí nebo dohodou a ponechati rozřešení otázky, jsou-li tu podmínky pro odklad a byl-li domovnický poměr zrušen z důvodů, pro něž zákon odklad odpírá, teprve řízení exekučnímu. Stěžovatelé vytýkají dále, že nebyli slyšeni o obsahu rekursu vymáhající věřitelky, že v exekučním řízení platí zásada audiatur et altera pars a že se o tom, co se jim vytýká, dozvěděli teprve z obsahu napadeného usnesení. Tato výtka není důvodná. Podle §u 55 exekučního řádu vydávají se usnesení v exekučním řízení bez ústního jednání, leč by je zákon výslovně nařizoval. Exekuční soud může však před vydáním usnesení vyslechnouti strany nebo jiné účastníky za účelem zjištění rozhodných okolností, ovšem nutně se tak stati nemusí. Na navrhovateli jest, by dokázal rozhodné okolnosti. Vymáhající věřitelka navrhla ve svém vyjádření o návrhu na odklad zamítnutí odkladu a opřela to o více důvodů, jednak že povinní nekonají svých povinností, jednak že se dobrovolně zavázali domovnický byt vykliditi, a že o něm zákon čís. 51/25 neplatí. Prvý soud omezil se na Šetření a rozhodnutí o posledních důvodech. Rekursní soud byl však dle §u 526 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. oprávněn dáti rozhodné okolnosti i ohledně prvého důvodu vyšetřiti. Nepotřeboval za tím účelem zrušovati usnesení prvého soudu a naříditi vydání nového usnesení prvým soudem po doplnění řízení, ježto к vyřízení návrhu nebylo třeba ústního jednání, jehož zákon při rozhodování o odkladu exekuce nepředpisuje. Povinní nemohou se odvolávati na to, že rozsudkem z 1. března 1926 ve sporu С III 1656/25 nebylo vyhověno žalobě vymáhající věřitelky ze dne 12. listopadu 1925, by z důvodu zanedbání povinností domovnických byl domovnický poměr povinných zrušen. V exekučním řízení bylo zjištěno nekonání oněch povinností a nevíže tu rozsudek v jiné — Čís. 6822 —
316
věci, kde se jednalo o důvody k zrušení poměru domovníckeho podle §u 12 zákona o domovnících a nikoliv o důvody odepření odkladu podle §u 3, čís. 3 zákona čís. 51/1925. Zákony ony stanoví důvody ony rozdílně. § 12 zákona o domovnících neobsahuje shodně důvodu §u 3, čís. 3 písm. d) zákona č. 51/1925, o nějž právě v této věci odkladové jde.§ 3 č. 3 písm. d) zákona čís. 51/1925 stanoví totiž jako důvod к odepřeni odkladu pouze, že domovník »zdráhá se bezdůvodně konati své povinnosti«, kdežto § 12 čís. 4 zákona čís. 82/1920 stanoví, že důvodem ke zrušení poměru domovnického jest, je-li domovník »neschopen konati převzaté práce nebo zanedbavá-li je, byv napomenut po delší dobu, nebo zdráhá-li se podrobiti se nařízením daným pro správu domu«, jest tedy zřejmo, že důvody zrušení domovníckeho poměru nejsou shodný s důvody pro odepření odkladu exekuce vyklizovací, týkající se domovnického bytu. I z toho důvodu neváže rozhodnutí ve sporu o výpověď, provedeném ostatně jen proti povinné Anně M-ové, nikoliv však také proti Václavu M-ovi, exekuční soud při posuzování jiné otázky, totiž jsou-li tu důvody pro odepření odkladu exekuce.

Citace:

Čís. 6821. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 340-342.