Čís. 7133.

Povoliti exekuci na základě výroku rozhodčích (smluvčího soudu) podle § 46 honebního zákona pro Čechy jest příslušným okresní soud, v jehož obvodu jsou při započetí exekuce věci, na které se vede exekuce. Lhostejno, že smluvčí soud má sídlo v obvodu jiného okresního soudu.
(Rozh. ze dne 9. června 1927, R I 388/27.)
Vymáhající věřitelé navrhli u okresního soudu v P. povolení exekuce na základě nálezu smírčího soudu podle § 46 českého honebního zákona. Soud prvé stolice exekuci povolil. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a odkázal věc na okresní soud v N. jako soud příslušný k povolení exekuce. Důvody: Exekuční návrh na povolení mobilární exekuce opírá se o exekuční titul naznačený v § 1 čís. 16 ex. ř., totiž o nález smírčího soudu podle § 46 čes. honebního zákona. Podle § 4 čís. 6 ex. ř. jest příslušným povoliti mobilární exekuci na základě takovéhoto exekučního titulu exekuční soud v § 18 ex. ř. uvedený, totiž okresní soud, v jehož obvodě jsou při počátku výkonu exekuce věci, na které exekuce má býti vedena, nebo, nebylo-li by takových věcí, okresní soud, v jehož obvodu má býti vykonán první exekuční úkon. Tímto soudem jest v tomto případě okresní soud v N. Poněvadž tedy okresní soud v P. ku povolení navržené exekuce příslušným není a soudy příslušné k povolení exekuce jsou soudy výlučnými (§ 51 ex. ř.), takže prorogace — Čís. 7133 —
1002
v řízení exekučním místa nemá, slušelo napadené usnesení zrušiti a věc podle § 44 j. n. přikázati okresnímu soudu v N. jakožto soudu příslušnému ku povolení a výkonu exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení, kterým pro nepříslušnost okresního soudu v P. bylo usnesení tohoto soudu povolující exekuci zrušeno a věc postoupena okresnímu soudu v N., jako soudu příslušnému, napadají jak vymáhající věřitelé tak povinný, leč obě strany neprávem. Mylným jest stanovisko vymáhajících věřitelů, že okresní soud v P., u něhož exekuční návrh byl podán a který exekuci povolil, jest soudem k povolení exekuce příslušným. Jde o exekuci na základě výroku rozhodčích podle § 46 honebního zákona pro Čechy ze dne 1. června 1866, čís. 49 z. zák. O exekuci na základě tohoto exekučního titulu jest podle uvedeného zákona (§ 46 odstavec 5), zakročiti u příslušného soudu. Příslušnost určuje se podle exekučního řádu a podle § 4 čís. 6 ex. ř. příslušným povoliti exekuci na základě nálezu rozhodčích jest soud uvedený v § 18 a 19 ex. ř., tedy (§ 18 čís. 4 ex. ř.) okresní soud, v jehož obvodu jsou při počátku exekuce věci, na které se vede exekuce. V projednávaném případě jest to nepochybně okresní soud v N. Mylně dovozují vymáhající věřitelé pří- slušnost okresního soudu v P. z toho, že proti nálezu rozhodčích podána byla zrušovací stížnost (§ 46 odstavec pátý honebního zákona). Tato okolnost jakož i okolnost, že smluvčí soud má sídlo v obvodu okresního soudu v P., nemění ničeho na příslušnosti okresního soudu v N., neboť podle ustanovení § 46 odstavec pátý honebního zákona pro Čechy jest o exekuci zakročiti u příslušného soudu, nikoli u soudu sídla smluvčího soudu a o zrušovací stížnosti rozhoduje podle téhož ustanovení soud, jenž jest k povolení exekuce, rozumí se podle exekučního řádu, příslušným. Na základě toho, že soud exekuci povolivší, okresní soud v P., nebyl k povolení exekuce příslušným a příslušný soud byl zjištěn, odpovídá zákonu (§ 44 j. n.), když rekursní soud, shledá v tuto závadu ohledně příslušnosti, usnesení prvního, nepříslušného soudu zrušil a přikázal postoupiti věc okresnímu soudu v N. jako soudu zjištěné příslušnému. Že tak učinil teprve soud rekursní a bez návrhu, právem vytýkati nelze, neboť podle § 44 j. n. jest nepříslušnost a přikázání věci soudu příslušnému vysloviti v každém období řízení z moci úřední. Tím jsou námitky vymáhajících věřitelů proti napadenému usnesení vyvráceny a bylo jejich dovolací rekurs jako neopodstatněný zamítnouti. Stejně, pokud se týče věci samé, bylo uznati o dovolacím rekursu povinného. Povinný vytýká, že se rekursní soud nezabýval jeho rekursern po stránce věcné. Zrušil-li však rekursní soud usnesení prvního soudu pro nepříslušnost, odpadlo přezkoumání tohoto usnesení po věcné stránce a rekursní soud právem nezabýval se otázkou, zda exekuční návrh má či, jak povinný v rekursu vytýkal, nemá náležitosti zákonem požadované (§ 55 poslední věta ex. ř.). Dovolací rekurs povinného není tedy rovněž opodstatněn.

Citace:

Čís. 7133. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1027-1028.