Čís. 6917.

Rozhodovati o tom, zda a jakého donucovacího prostředku jest použiti, by dítě rozvedených nebo rozloučených rodičů podle dohody nebo soudního opatření navštěvovalo toho z rodičů, u něhož nežije, jest povolán opatrovnický soud. Toto jeho oprávnění nebylo dotčeno změnou procesních zákonů.
(Rozh. ze dne 22. března 1927, R I 88/27.)
Opatrovnický soud povolil к návrhu matky, by byly její nezletilé dítky výkonným orgánem nucené odebrány a jí vydány k čtyřne- — Čís. 6917 —
517
dělnímu pobytu. K rekursu otce rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel vytýká usnesení rekursního soudu, jímž bylo tvrzeno usnesení soudu prvé stolice, zřejmou protizákonnost, tvrdě, že, když mu bylo usnesením opatrovnického soudu nařízeno jako otci dětí, by se postaral, aby děti byly ihned vydány matce ku čtyřnedělnímu pobytu pod exekucí, je toto usnesení exekučním titulem, a že měla podle něho býti povolena exekuce podle §u 353 (správně § 354) ex. ř. Stěžovatel míní, že v tomto případě ani nedopadá předpis §u 19 nesp. říz., poněvadž v něm jde o uplatňování matčiných práv ze smlouvy uzavřené při rozchodu manželů o jejich dětech, tedy jde o splnění domnělé smluvní povinností, což vtiskuje řečenému usnesení ráz exekučního titulu. Dále vytýká rekursnímu soudu jeho názor, že způsob exekučního vydání dětí jest jediným prostředkem, by byl donucen splniti svou povinnost, a že by jinak provedení opatření opatrovnického soudu bylo vůbec neuskutečnitelno, a míní, že rekursní soud tímto názorem zneuznává účinnost §u 354 ex. ř. jako exekučního prostředku. Praví, že rekursní soud uvedl správně, že dlužno při opatřeních opatrovnického soudu dbáti předpisu §u 142 obč. zák., totiž dbáti zájmu dětí, že však rekursní soud není důsledným, domnívá-li se, že zájem dětí připouští, by byly násilně odebrány výkonným orgánem otci a byly odevzdány matce. Stěžovatel míní, že takový počin mohl by zůstaviti a jistě by zůstavil v duši dětí nesmazatelný následek, zhoubný pro jejich celý život budoucí, a to jenom proto, jelikož soud nedovedl najíti vhodnějšího a účelnějšího prostředku donucovacího k vynucení domnělých povinností jeho, totiž prostředku uvedeného v §u 354 ex. ř. Dovolací rekurs je bezdůvodný. Byla navrhována a povolena exekuce podle §u 19 nesp. pat., nemohla tedy býti povolována exekuce podle §u 354 ex. ř. Rozhodovati, zda a jakého prostředku donucovacího je použiti, by dítě rozvedených nebo rozloučených manželů (§ 142 obč. zák.) podle dohody nebo soudního opatření navštěvovalo některého z rodičů, u kterého nežije, je povolán opatrovnický soud. V materiáliích I. str. 666 se praví, že není příčiny zrušiti právní pravidlo nesp. pat., související s povahou a účelem nesporného soudnictví, a že proto bylo vysloveno pro větší jasnost (čl. XIII. čís. 3 uvoz. zákona k exek. řádu), že zasahování soudu v nesporném řízení ve výkon rozhodnutí nebylo dotčeno změnou procesních zákonů (srovnej také zodpovědění otázek k §u 1 ex. řádu bod 2 min. nař. ze dne 3. prosince 1897, čís. 44 min. věstn.). Když tedy opatrovnický soud na návrh súčastnčné strany povolil exekuci podle §u 19 nesp. říz. podle svého usnesení, vydaného podle §u 142 obč. zák., nebyl tím porušen zákon. Dovolací soud neshledal také, že by povolený prostředek donucovací byl nepřiměřený. Stěžovatelovy obavy, že takový počin mohl by zůstaviti a jistě by zůstavil v duši dětí nesmazatelný následek zhoubný pro jejich celý život budoucí, jsou proto nemístný, poněvadž matka na- — Čís. 6918 —
518
vrhla, by děti vydány byly jí osobně do rukou, a žádala, aby jí bylo oznámeno za tím účelem, kdy soud provede odebrání dětí, aby si pro ně mohla včasně dojeti. Není tedy ani po této stránce patrně porušen zákon.

Citace:

Čís. 6917. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 542-544.