Čís. 7166.

Zavázal-li se dlužník, že zaplatí vymáhajícímu věřiteli peníz uvedený ve smíru jen pro ten případ, že tento dílo jemu dodané sestaví a do řádného užívání uvede, jesti okolnost, že se tak stalo, prokázati listinami veřejnými nebo veřejně ověřenými ve smyslu druhého odst. § 7 ex. ř.; nejde tu o případ § 8 ex. ř.
Zákaz novot v rekursu platí i pro řízení exekuční.
(Rozh. ze dne 21. června 1927, R 1 471/27.)
Návrhu, by ku vydobyti pohledávky 958 Kč 60 h byla povolena exekuce na dlužníkovy movitosti, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle ustanovení § 7 ex. ř. ve případě, kde v exekučním titulu vykonatelnost nároku jest odvislou od nastoupení skutečnosti, kterou dokázati musí osoba oprávněná, zejména od předchozího plnění oprávněného, musí skutečnosti směrodatné pro vykonatelnost anebo splatnost dokázány býti listinami veřejnými anebo veřejně ověřenými. V souzeném případě bylo žádáno o exekuci proti Karlu P-ovi na základě smíru, dle něhož se firma N. (vymáhající věřitelka) zavázala, že Karlu P-ovi odstředivku jemu dodanou sestaví a do řádného užívání uvede do 27. října 1926. Žalovaný se pak »pro tento případ« zavázal k zaplacení 958 Kč 80 h — Čís. 7167 —
1079
s úroky. Nebyl tudíž závazek žalovaného bezpodmínečným a neodvislým od vzájemného plnění firmy N., nýbrž stal se teprve pro ten případ, že firma splní svůj závazek předem. Nejedná se také o plnění vzájemné z ruky do ruky (§ 8 ex. ř.), nýbrž plnění dlužníka bylo odvislým od předchozího plnění vymáhající strany, což plyne již z toho, že pro její plnění dána byla lhůta do 27. října 1926 a pro plnění dlužníka lhůta další jednoho měsíce po 27. říjnu 1926, tedy do 27. listopadu 1926. Poněvadž vymáhající věřitelka neprokázala způsobem v § 7 ex. ř. předepsaným, že vzájemné plnění z její strany bylo uskutečněno a jen pro tento případ závazek dlužníka byl sjednán, bylo exekuční návrh zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs odkazuje se na správné odůvodnění napadeného usnesení. Zavázal-li se dlužník, že zaplatí vymáhající věřitelce peníz uvedený ve smíru jen pro ten případ, že tato odstředivku jemu dodanou sestaví a do řádného užívání uvede do 27. října 1926, stalo se tak pod podmínkou, že vymáhající věřitelka tomuto svému závazku v určené době dostojí, a, jelikož vymáhající věřitelka neprokázala listinami veřejnými nebo veřejně ověřenými, že tato pro dospělost a vykonatelnost nároku rozhodná skutečnost nastala, právem rekursní soud vyhověl rekursu a zamítl návrh na povolení exekuce. Co nově přednáší vymáhající věřitelka v dovolacím rekursu o vzniku smíru, nemohlo dojiti povšimnuti, jelikož zákaz novot v opravném řízení platí i pro exekuční řízení (posudek Nejvyššího soudu vídeňského k § 520 с. ř. s. bod 3.). Poukazujíc v dovolacím rekursu k § 36 čís. 1 ex. ř., má stěžovatelka pravdu jen potud, že se dlužník proti povolené exekuci mohl po případě brániti i žalobou, ale přezírá, že tak učiniti nemusel, раk-li své námitky mohl provésti rekursem (§ 36 prvý odstavec ex. ř. na konci). Že nejde o případ § 8 ex. ř., o vzájemné plnění, jež se má státi z ruky do ruky, plyne z obsahu samého smíru, a, pokud vymáhající věřitelka teprve v dovolacím rekursu tvrdí, že se samo sebou rozumí a nemusí býti zvláště podotčeno, že se postavení odstředivky ve smyslu smíru stalo, jest to jednak novotou a jednak právě onou skutečností, již slušelo prokázati způsobem uvedeným v § 7 ex. ř. Že důkaz tento po případě nebude snadným, nemění ničeho na podstatě věci, najmě nemůže býti příčinou, by bylo vymáhající věřitelce prominuto splnění onoho zákonného předpisu.

Citace:

Čís. 7166. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1104-1105.