Čís. 7012.

Na povaze závazku z demoličního reversu, zda jest veřejnoprávní či soukromoprávní, nemění ničeho okolnost, zda svolení ku stavbě bylo uděleno zvláštní listinou a závazek ku příštímu zbourání byl podstoupen též zvláštní listinou, či zda obojí bylo pojato do společné listiny.
Byl-li závazek přestavby domu do stavební čáry smluven mezi obcí a majitelem domu z důvodu veřejné komunikace, lze se splnění jeho domáhati pouze cestou správní, třebas byl učiněn ve formě soukromoprávní smlouvy a vložen do pozemkové knihy.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1927, R II 8/27.)
Žalobu obce na majitele domu, by byli uznáni povinnými přestavěti severovýchodní roh hlavní budovy a trakt domu do ulice tak, by zapadl do stavební čáry stanovené pro tuto ulici, soud prvé stolice k námitce žalovaných odmítl pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Dle tvrzení žalující obce zavázala se žalovaná listinou ze dne 18. října 1919 za příčinou přestavby svého domu a to před udělením stavebního povolení k této přestavbě, přestaviti severovýchodní roh hlavní budovy tohoto domu v ulici Ú. tak, by dům tento zapadl do čáry stavební městem stanovené; toto ustoupení do stavební čáry měla strana žalovaná provésti do pěti let. O plnění tohoto závazku se v tomto sporu jedná. Dle názoru procesního soudu první stolice je pořad práva pro tento
Civilní rozhodnutí IX. 47 — Čís. 7012 —
738
nárok vyloučen, poněvadž jde o veřejnoprávný závazek zakládající se na stavebním řádě. Rekursní soud nesouhlasí s tímto právním názorem. Rozhodujícím je, zda žalující obec jest oprávněna to, co je v tomto sporu zažalováno, vynutiti proti žalovaným na základě předpisu stavebního řádu tak, že tu je veřejnoprávnímu nároku listinou ze dne 18. října 1919 dáno zevní roucho soukromoprávného nároku. Na tuto otázku dlužno dáti zápornou odpověď. Nesporně bylo žalovaným uděleno stavební povolení k zmíněné přestavbě bezpodmínečně usnesením městské rady žalující obce ze dne 2. dubna 1919. Podle §u 21 stav. ř. jest připustno za příčinou udělení stavebního povolení ku přestavbě donutiti stavebníka, by ustoupil do stavební čáry, to však jen takovým způsobem, že stavební povolení prohlašuje se za závislé na ustoupení do stavební čáry. Bylo-li však stavební povolení uděleno bezpodmínečně, nedostává se stavebnímu úřadu donucovací moci к vynucení téhož závazku. Obec jest proto nucena, zajistiti si plnění tohoto závazku stavebníkem jen zvláštní úmluvou. Stavební řád nezná »stavebního povolení« pod rozvazovací podmínkou. I v tomto případě bylo žalovaným uděleno stavební povolení ku přestavbě určitého domu. Současně zavázala se žalovaná strana, že do pěti let přestaví určitou část domu do stavební čáry. Takový závazek lze jen zajistiti soukromoprávní smlouvou. Stavební úřad nemá moci vynutiti na stavebníku ustoupení do stavební čáry mimo případ §u 21 stav. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Jak rozhodl nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 29. září 1926, č. j. R II 221/26-1, čís. sb. 6320, dlužno při posuzování demoličního reversu rozeznávati: Bylo-li stavební povolení uděleno z důvodů veřejných jen pod výslovnou podmínkou, že musí stavení к žádosti oprávněného býti opět odstraněno, může demolice, když podmínka se splnila, býti nařízena stavebním úřadem. V případech ostatních, převzal-li totiž stavebník, by se vyhnul soukromoprávním námitkám vzneseným proti zamýšlené stavbě neb přestavbě, závazek, že budovu к požádání úřadu neb osoby třetí opět odstraní, jde o nárok ze soukromoprávní smlouvy a sluší nároku z takového demoličního reversu zjednati průchod pořadem práva. Na povaze závazku, zda jest veřejnoprávní, či soukromoprávní, nic nemění okolnost, zda povolení ke stavbě bylo uděleno zvláštní listinou a závazek ku příští demolici budovy а к ustoupení do stavební čáry, jenž byl podmínkou stavebního povolení, byl stanoven listinou druhou, či zda obojí, stavební povolení i podmínka, pod kterou uděleno, byly pojaty do listiny jediné. Oboje dlužno posuzovati jako celek, jako jednotné právní jednání, jako úřední stavební povolení udělené pod rozvazovací výminkou; když výminka se splnila, aniž přestavba v čáře stavební byla provedena, lze k budově, ve příčině kteréž povolení k stavbě pominulo, přihlížeti, jako by byla zřízena vůbec bez stavebního povolení. V té příčině jest zjištěno prvním soudem, že závazek přestavby — Čís. 7013 —
739
domu žalovaných do stavební čáry byl smluven mezi žalující obcí a žalovanými z důvodů veřejné komunikace, tedy nikoli z důvodu soukromoprávního, nýbrž veřejnoprávního. Lhostejno jest, že závazek tento, jenž byl podmínkou stavebního povolení, byl učiněn ve formě smlouvy soukromoprávní a vložen do pozemkové knihy, ježto tím veřejnoprávní povaha závazku se nezměnila, jak správně uvedl již první soud. Vymoci na žalovaných tento veřejnoprávní závazek nelze však pořadem práva, nýbrž pouze cestou správní úřadem stavebním. Námitka nepřípustnosti pořadu práva jest tudíž plně odůvodněna.

Citace:

Čís. 7012. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 763-765.