Čís. 7168.

Zástavní věřitelé mohou podati odpor také proti nárokům, pro které jest již exekuční titul. Na pořad práva jest odkázati odporujícího věřitele.
(Rozh. ze dne 21. června 1927, R I 524/27.)
Pro záložnu v H. bylo vloženo podle dluhopisu ze dne 9. října 1925 na nemovitostech v dražbě prodaných zástavní právo pro pohledávku 150000 Kč s úroky a vedlejšími závazky do výše 15000 Kč. Podle to- — Čís. 7168 —
1081
hoto dlužního úpisu ručila kauce za vedlejší závazky také za náhrady pojistného, které by záložna za hypotekárního dlužníka zaplatila, totiž pojistného proti škodám z ohně, které by postihly »domovní a hospodářské stavem«. Záložna přihlásila к rozvrhu nejvyššího podání tři takové náhradní částky z důvodu zaplacených požárních prémií a to ze dne 22. května 1925 v částce 4491 Kč 60 h, ze dne 4. května 1925 v částce 7785 Kč 92 h a ze dne 21. května 1926 v částce 4491 Kč 60 h, předloživši na důkaz, že jí tyto nároky v rámci kauční pohledávky skutečně vznikly, jednak pravoplatný rozsudek znějící na dvě první částky v celkové sumě 12277 Kč 52 h, jímž byl dlužník k zaplacení této sumy odsouzen, jednak stvrzenku pojišťovny, že jí záložna třetí požární premii 4491 Kč 60 h zaplatila, a mimo to na první částku také ještě stvrzenku poštovního úřadu šekového, znějící na konto pojišťovny. Podle uvedeného rozsudku poznamenána byla po té v pořadí pohledávky 150000 Kč s přísl. vykonatelnost peníze 12277 52 h na pojistném s úroky a útratami a byla dokonce pro tuto vykonatelnou pohledávku povolena záložně přístupem také vnucená dražba těchto nemovitostí. Při rozvrhovém roku podal právní zástupce firmy P. jakožto zadnější hypotekární věřitelky, která by uvolněním dotyčných částek přišla k úplnému uspokojení, odpor proti přikázání oněch tří požárních prémií z důvodu, že vtělená kauční pohledávka vůbec za tyto částky neručí, po případě že ručí pouze za požární pojistné, týkajíc se »domovního a hospodářského stavení«, kdežto v pojistkách obsaženo jest i požární pojištění za jiné objekty, za stroje, zásoby a inventář, kterých se kauce netýká. Soud prvé stolice odpor zamítl, rekursní soud nevyhověl rekursu ohledně požární pojistky 4491 Kč 60 h ze dne 22. května 1925 a 7785 Kč 92 h ze dne 4. května 1925, vyhověl však rekursu ohledně požární pojistky 4491 KČ 60 h ze dne 21. května 1926 a poukázal firmu P. s odporem na pořad práva s tím, by do jednoho měsíce vykázala exekučnímu soudu, že zahájila spor k vyřízení odporu, jinak ze bude rozvrhové usnesení provedeno, nehledíc k tomuto odporu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu firmy P. potud, že ji odkázal na pořad práva také s odporem proti nárokům Občanské záložny v H. na náhradu požárních prémií 4491 Kč 60 h ze dne 22. května 1925 a 7785 Kč 92 h ze dne 4. května 1925 ve lhůtě a pod následky, uvedenými v napadeném usnesení.
Důvody:
Jen odporem, jak byl přednesen při rozvrhovém roku (§ 213 ex. ř.), lze se obírati, takže námitka stěžovatelčina, uplatněná teprve v rekursu a opakovaná v dovolacím rekursu, že prý záložna nevykázala, že požární premie za dlužníka skutečně zaplatila, musí zůstali jako nepřípustná novota nepovšimnuta. Listinami, rozsudkem a stvrzenkami, doložila záložna způsobem v §§ 210, 211 prvý odstavec a 224 prvý odstavec ex. ř. předepsaným v dostatečné míře, že jí náhradní pohledávky — Čís. 7169 —
1082
na zaplacených prémiích v rámci kauční pohledávky skutečně vznikly. Ostatně byly první dvě náhradní částky v celkové sumě 12277 Kč 52 h zjevný i z knihovního výtahu a byl by tudíž exekuční soud i bez přihlášky musil k nim přihlížeti (§ 210 ex. ř.). Z toho jest vidno, že nemá stěžovatelka pravdu, tvrdíc, že prý záložna svých nároků náležitě neprokázala, t. j. podle § 210 ex. ř. nedoložila. Skutečnostmi, které stěžovatelka při rozvrhovém roku k odůvodnění svého odporu přednesla, popírala jak výši náhradních částek, tak i, že přihlášené nároky požívají vůbec zástavního práva, t. j. že jsou obsaženy v kauční pohledávce. Jsou to skutečnosti sporné, bez jichž vyšetření a zjištění nelze o odporu rozhodnouti, a proto nezbývá než pořad práva podle § 231 ex. ř. Nelze souhlasiti s rekursním soudem, že pravoplatnost rozsudku, jímž byl dlužník odsouzen, aby první dvě přihlášené částky záložně nahradil, činí odpor bezdůvodným. Odpor možno podati i proti pohledávkám, jež dlužník uznal, též proti takovým, které jsou vykonatelný a exekučním titulem doloženy, jak jde jasně na jevo z § 213 prvý odstavec ex. ř., který v tom směru vůbec mezi vykonatelnými a nevykonatelnými pohledávkami nerozeznává a který dlužníku dovoluje odpor jen tehdy, kdyby mělo býti přihlíženo k nárokům, pro které není exekučního titulu. Z toho jde, že zástavním věřitelům přísluší právo odporu i proti nárokům, pro které jest zde již exekuční titul. Ježto tedy otázku, jsou-li přihlášené nároky právem zástavním kryty — možno zodpověděti jen sporem, bylo nutno odkázati odporující věřitelku na pořad práva ve příčině všech tří prémií. Pokud se stěžovatelka brání i tomu, že vůbec byla odkázána na pořad práva, není v právu, neboť podle §§ 231—233 ex. ř. jest odkázati na pořad práva vždy toho, kdo odpor podal, nikoli toho, proti jehož přihlášce byl odpor podán.

Citace:

Čís. 7168. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1106-1108.