Čís. 7027.

Zákazník jest povinen nahraditi zasílateli zaplacené pojistné, třebas pojištění nenařídil, jen když bylo pojištění žádoucí a proto příkazem řádného provedení zasílatelského příkazu. Stanovily-li podmínky zasílatelské smlouvy, že ku pojištění zásilek nutno uděliti zvláštní písemný příkaz, dlužno, nebyl-li zvláštní písemný příkaz udělen a nebyly-li prokázány jiné skutkové okolnosti, které by svědčily o souhlasu zákazníka s pojištěním zboží, pokládati za smluveno, že zásilka nemá býti pojištěna. Byla-li za obstarání zásilky umluvena úhrnná odměna, jež měla v sobě zahrnouti kromě provise i jiné výlohy, bylo z ní zasílateli krýti i nutné snad pojištění.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1927, Rv I 1369/26.)
Žalující firma domáhala se na žalované zasílatelské firmě mimo jiné vrácení částky vypadající na pojištění zboží. Žalobě bylo v tomto směru vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po stránce hmotného práva třeba řešiti jenom, zda žalovaná zasílatelská firma má nárok na náhradu pojistného, ač zásilku pojistila bez příkazu žalující strany. Právní otázku, zda komitent jest povinen nahraditi zasílateli zaplacení pojistného, když pojištění nenařídil, nelze zodpověděti se všeobecnou platností. Jmenovitě nelze tak učiniti záporně na základě předpisů čl. 367 a 387 obch. zák., že zasílatel ručí za nepojištění zásilky jenom, když obdržel příkaz ji pojistili, neboť čl. 381 a 371 obch. zák. ustanovují, že zasílatel má nárok na náhradu všech výloh a útrat, které byly při obstarání zásilky nutné neb potřebné, a oba předpisy mohou obstáti vedle sebe. Jestliže pojištění bylo žádoucí a proto příkazem řádného provedení spedičního příkazu, nemůže zasílateli býti upírán nárok na náhradu pojistného, třebas jej zákon sprošťuje ručení v případě, že zásilky nepojistil. V souzeném případě nutno však přece rozhodnouti proti žalované firmě. Táž ujednává zasílatelské smlouvy podle podmínek otištěných na obchodních papírech vždy s výhradou, že ku pojištění zásilek nutno uděliti zvláštní písemní příkaz, z čehož plyne, že, kde zvláštní písemný příkaz nebyl udělen a nebyly prokázány jiné skutkové okolnosti, které by svědčily o souhlasu komitenta s pojištěním zboží, musí se pokládati za smluveno, že zásilka pojištěna býti nemá. Proti nároku žalované firmy mluví dále, že nebyla za obstarání zásilky smluvena, jak předpokládají čl. 381 a 384 obch. zák., určitá provise vedle náhrady výloh a útrat, nýbrž jednotná — Čís. 7028 —
775
odměna 70 ct. za 1 kg hrubé váhy, která měla zahrnovati v sobě mimo provisi i všechny výlohy. Bylo-li pojištění zásilky nutné a samozřejmé, jak nyní žalovaná firma doličuje, byl by na snadč výklad, že bylo vůlí stran, aby žalovaná firma zaplatila z paušální odměny i pojištění. Každým způsobem bylo na žalované, aby při ústním jednání o podmínkách převzetí spedičního příkazu vyžádala si podle svých vlastních podmínek písemný rozkaz, by zboží bylo pojištěno, a by upozornila žalující stranu předem, že vedle smluvené paušální odměny bude požadovati ještě útraty pojištění. Když tak neučinila, nemůže býti její nárok na náhradu pojistného uznán za odůvodněný smlouvou.

Citace:

Čís. 7027. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 800-801.