Čís. 6702.

Činil-li si na peněžitou pohledávku nárok jak postupník tak vymáhající věřitel ji zabavivší, byl dlužník oprávněn složití ji na soudě. Lhostejno, že dlužný peníz byl složen na soudě exekucí povolivším, nikoliv na soudě exekučním. Jest na onom, by postoupil úschovu exekučnímu soudu.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1927, Rv I 980/26.)
Na zažalovaný zbytek pohledávky Karla P-а proti žalovaným činila si nárok nejen žalující strana z toho důvodu, že jí dotyčná pohledávka Karlem P-em byla postoupena, nýbrž i Dr. Adolf D., který si vymohl k vydobytí své pohledávky proti Karlu P-ovi exekuci zabavením pohledávky příslušející prý Karlu P-ovi proti žalované. Povolení exekuce doručeno bylo Karlu P-ovi i straně žalované dne 4. listopadu 1924, — Čís. 6702 —
87
další usnesení pak soudu prvé stolice ze dne 20. listopadu 1924. kterým zabavená pohledávka byla Dru. Adolfu D-ovi přikázána к vybrání, bylo doručeno Karlu P-ovi i žalovaným, jakož i Dru. Adolfu D-ovi dne 9. prosince 1924. Žalovaná složila dne 17. dubna 1925 do soudního uschování zažalovaný peníz 2863 Kč pro JUDra Adolfa D-a i pro stranu žalující. Dopisy ze dne 13. a 18. října 1924 oznámila žalující žalované, že jí byla postoupena Karlem P-em pohledávka proti žalované. Žalobě o zaplacení 2863 Kč procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Se zřetelem na skutková zjištění nelze pochybovati o tom, že žalovaná strana pohledávku, která byla zabavena a též k vybrání přikázána Dru Adolfu D-ovi a na kterou kromě tohoto vymáhajícího věřitele činila si nárok též žalující strana, byla oprávněna složití pro řečené osoby na soudě (§§ 1425 obč. zák. a 307 ex. ř.). Jestliže tak žalovaná strana učinila a byly-li o tom řečené osoby též zpraveny, — jak jest zjištěno, má složení pohledávky na soudě týž, účinek jako placení a jest tím žalovaná strana ze závazku sproštěna. Podle ustanovení §u 307 ex. ř. jest ovšem složití pohledávku na soudě exekučním, což se v tomto případě nestalo. Než to, že pohledávka složena byla na okresním soudě v H. dle názoru soudu odvolacího na právním účinku složení ničeho nemění. Soud odvolací má za to, že tu byly takové důležité důvody, pro něž nemohl býti dluh zaplacen a že tu byl již podle předpisu §u 1425 obč. zák. důvod k složení na soudě. § 1425 obč. zák. nepredpisuje, u kterého soudu má se tak státi a podle čl. XVIII uvoz. zák. k j. n. nemůže žádný soud z důvodu nepříslušnosti složení odmítnouti. Ustanovení §u 307 ex. ř., obsahující též předpis o příslušnosti k zmíněnému složení, nelze vykládati tak, že by složením pohledávky u jiného soudu pozbylo platnosti ustanovení hmotného práva uvedené v §u 1425 obč. zák. Složením pohledávky na soudě byla sice žalovaná strana jako poddlužník z dluhu sproštěna a nebezpečí přešlo na věřitele (§ 1425 obč. zák.), avšak není tím ještě skončena exekuce na pohledávku, poněvadž vymáhající věřitel není uspokojen. Ku skončení exekuce nutno rozhodnouti o vydání složené hotovosti, kteréžto rozhodnutí náleží ovšem exekučnímu soudu, jemuž složenou hotovost bude třeba též postoupiti. (Srovnej též rozh. nejv. soudu ze dne 4. července 1923, č. j. R II 272/23, čís. 2802 sb. a ze dne 25. února 1925, č. j. Rv II 350/24 čís. 4739 sb.). Ježto v tomto případě žaloba podána byla již po složení pohledávky na soudě a, jak z obsahu jejího patrno, také již po tom, když žalující straně složení bylo již oznámeno, byla již žaloba neodůvodněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Rozhodným bylo v této rozepři pouze, zda žalovaní byli oprávněni složití zbytek 2.863 Kč pohledávky původně Karlu P-ovi příslušející na soudě čili nic. Podle skutkového ziištění odvolacího soudu byli žalovaní vyrozuměni žalobkyní dne 13 října 1924, že jí byla postoupena Karlem P-em částka 6.000 Kč z pohledávky vůči žalovaným mu příslušející a taktéž dne 18. října 1924, že jí byla postoupena další částka — Čís. 6703 —
88
8.000 Kč. Dne 4. listopadu 1924 bylo žalovaným doručeno usnesení okresního soudu v H. ze dne 30. října 1924, jímž byla zabavena zmíněná pohledávka Karla P-а ve prospěch Dra. Adolfa D-a a dne 9. prosince 1924 bylo žalovaným doručeno usnesení okresního soudu v S. ze dne 20. listopadu 1924, kterým byla zabavená pohledávka přikázána Dru D-ovi k vybrání. Byla-li pohledávka Karla P-а vůči žalovaným mu příslušející skutečně právoplatně postoupena žalobkyni, byla majitelkou této pohledávky v době provedení exekuce již žalobkyně, nikoliv Karel P. a Dr. D, nemohl nabýti práva zástavního na pohledávce a tato mu nemohla také býti přikázána k vybrání, poněvadž exekuce může býti vykonána pouze na pohledávky dlužníkovy (§ 294 ex. ř.). Otázku tuto však nebylo řešiti v této rozepři. Zde bylo pouze rozhodným, že na týž předmět pohledávky, tudíž na peněžitou částku, již žalovaní dlužili Karlu P-ovi, činí nárok jak žalobkyně, které prý pohledávka Karlem P-em byla postoupena, tak také Dr. D., jemuž pohledávka tato byla přikázána k vybrání. V tomto případě však byli žalovaní ve smyslu §u 307 ex. ř. oprávněni složití dlužný peníz na soudě a ponechati žalobkyni a Dru. D-ovi rozhodnutí otázky, komu vlastně složená částka přináleží. Složením zmíněné částky k soudu, o němž žalobkyně a Dr. D. byli vyrozuměni podle zjištění soudu odvolacího, byli však žalovaní podle §u 1425 obč. zák. svého závazku sproštěni (viz rozh. sb. n. s. č. 2802, 3021, 4739). Žalovaní měli ovšem podle §u 307 ex. ř. složití dlužný peníz u soudu exekučního, avšak okolnost, že částka tato byla složena u soudu exekuci povolujícího, nemůže zbaviti složení účinku podle §u 1425 obč. zák. již z toho důvodu, že o návrhu na vydání složeného peníze může rozhodovati pouze soud exekuční a podle §u 44 j. n. a 51 ex. ř. má tedy soud exekuci povolující postoupiti zmíněné depositum z úřední moci soudu exekučnímu. (Gl. Unger 858).

Citace:

Čís. 6702. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 114-116.