Čís. 6996.V řízení o určení odškodného za nájemné ze zabraných místností podle §u 7 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 sb. z. a n. jest nepřípustným dovolací rekurs do rozhodnutí soudu druhé stolice o útratách. Útraty vyjádření odpůrců na nepřípustný dovolací rekurs, v němž byla nepřípustnost namítána, jest přisouditi.(Rozh. ze dne 20. dubna 1927, R I 35/27.)Do usnesení rekursního soudu, jímž bylo částečně změněno usnesení prvého soudu, určující odškodné za nájemné ze zabraných místností podle §u 7 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 sb. z. a n., podal dovolací rekurs erár. Nejvyšší soud dovolací rekurs eráru odmítl a přisoudil odpůrcům útraty jich vyjádření.Civilní rozhodnutí IX. 45 — Čís. 6997 —706Důvody:Dovolací rekurs jest, jak odpůrci namítli, nepřípustný. Po jeho zpětvzetí do části napadeného usnesení týkající se určení odškodného za nájemné ze zabraných místností (§ 7 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 295 sb. z. a n.) směřuje dovolací rekurs již jenom proti výroku napadeného usnesení o útratách. Pro řízení ohledně odškodnění ve smyslu § 7 uvedeného zákona čís. 189/119 platí podle § 24 zákona o vyvlastnění ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák., jehož §§ 22 a násl. jest v dotyčném řízení použíti, zásady řízení nesporného. V § 44 zákona čís. 30/1878 jest sice zvláštní ustanovení ohledně povinnosti o náhradě útrat, ale jinak, najmě ohledně opravných prostředků, proti výroku o útratách zákon ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. nemá zvláštního ustanovení, pročež platí předpis § 14 nesp. pat. ve znění cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. Podle tohoto ustanovení jest pak rekurs do rozhodnutí druhé stolice o útratách nepřípustný a byl-li podán, jest jej odmítnouti. Bylo se proto o dovolacím rekursu usnésti, jak se stalo. Výrok o nákladech vyjádření odpůrců opírá se o § 44 shora uvedeného zákona č. 30/1878.