Čís. 6785.

Jest-li úkolem soudu prostý výklad listin podle všeobecných pravidel vykládacích, jde o právní posouzení věci. Tvrdí-li však strana, že se obsah listiny neshoduje s její vůlí, nebo je neúplný nebo na oko nebo že jde o vadnost vůle, a uvádí-li v tomto směru skutkové okolností a nabízí důkazy, jde o otázky skutkového zjištění.
(Rozh. ze dne 9. února 1927, Rv I 1194/26.)
Žalobě o zaplacení za dodané zboží procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc s poukazem, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatelka uplatňuje výslovně dovolací důvody podle čís. 2 a 4 §u 503 c. ř. s., ale z jejích vývodů je zřejmo, že jí jde také o dovolací dů- — Čís. 6785 —
235
vod podle čís. 3 §u 503 c. ř. s. Vytýká totiž druhé stolicí jako neúplnost, že, neopakovavši podle §u 488 c. ř. s. důkazů v prvé stolici provedených, uchýlila se od zjištění prvého soudu a že praví, »že procesní soud zjistil podle předložených listin a výpovědí slyšených svědků, že jest zde komisionářský obchod (§ 1086 obč. zák.) a že proto žalovaná byla oprávněna vrátiti cokoliv z dodaného zboží, kdyby se jí nezamlouvalo, že však prvý soud dospěl k tomuto názoru neprávem, že z předložené korespondence nic podobného není zřejmo«, a dále, že »pokud se týče svědeckých důkazů nedal prvý soud výpovědi svědka Richarda W-a víry, poněvadž jako na podniku žalující firmy súčastněný společník není úplně nepodjatý«, k čemuž dodal, že »totéž dá se namítati proti věrohodnosti svědka Roberta E-a, který jest obchodvedoucím a prokuristou žalované firmy, obchod, o který jde, sám uzavřel a jako zaměstnanec má nesporně zájem na příznivém výsledku rozepře pro jeho chefa«, a že, ježto výpovědí svrchu vzpomenutých svědků v otázce, jde-li o kup, či o komisionářskou smlouvu, přímo si odporují, nepřihlíží vůbec c těmto důkazům a obmezil se na důkazy a zjištění listinná, která pro posouzení věci jeví se mu úplně postačujícími«, a »že má podle obsahu příloh lit. C, čís. 2 a 3 prokázáno, že došlo ke kupní smlouvě na pevno, a nikoliv ku komisionářské smlouvě. Leč odvolací soud přehlédl, že v souzeném případě jde o to, zda-li to, co bylo vysloveno řečenými listinami, podle kterých jedině učinil svůj závěr, odpovídá také srovnalé vůli stran po vnitřní stránce, že kdyby nebyla rozlišována tato obojí stránka listin, nebylo by lze, je-li listina slohově bezvadna, vůbec uplatňovati ani vadnost vůle podle §u 870 obč. zák. a násl., ani namítati, že jednáno bylo na oko (§ 916 obč. zák.) Tomuto rozlišování neodporují předpisy civilního řádu soudního, týkající se formální průvodní moci listin. Podle §u 292 druhý odstavec c. ř. s. jest i při veřejných listinách připuštěn důkaz nesprávnosti dosvědčeného příběhu, nebo dosvědčeného skutku, nebo nesprávného dotvrzení. O soukromých listinách je v §u 294 c. ř. s. stanoveno pouze, že podávají, pokud jsou podepsány vydateli, úplný důkaz o tom, že prohlášení, v nich obsažená, pocházejí od vydatele. Ale vnitřní pravdivost projevu musí býti zkoumána jinými prostředky. Pouhá okolnost, že určitý projev je vtělen do listinné formy, neposkytuje ještě záruky za vnitřní pravdivost materielní a úplnost tohoto projevu. Při zjištění této vnitřní pravdivosti není soud vázán ani předpisem §u 294 c. ř. s. V tom případě tedy, kde je úkolem soudu prostý výklad listin podle všeobecných pravidel vykládacích (§§ 863, 869, 914, 915 obč. zák. a čl. 278 a 279 obch. zák.), jde o pouhé právní posouzení věci, a uplatní se tu formální průvodní moc listiny, která jest svým doslovem jasná a zřetelná. Tvrdí-li však strana, že se obsah listiny neshoduje s její vůlí, nebo je neúplný nebo na oko, nebo že jde o vadnost vůle — a to je právě souzený případ — uvádí-li v tomto směru skutkové okolnosti a nabízí důkazy, nejde již o prostý výklad listiny, nýbrž o vyšetření vnitřní pravdivosti toho, o čem mluví listina, jde tudíž o otázky skutkového zjištění, při kterém soud je vázán předpisem §u 272 c. ř. s. Praví-li tedy odvolací soud, že prvý soud zjistil podle předložených listin a výpovědí slyšených svědků, že zde jest komisionářský obchod (§ 1086 obč. zák.), je to do té míry správné, že — Čís. 6786 —
236
skutečně jde o zjištění, poněvadž prvý soud měl při tom za úkol vyšetření pravdivosti projevu obsaženého ve svrchu vzpomenutých listinách, a poněvadž právě z této příčiny prováděl také důkaz svědky. Tedy nešlo o otázku právního posouzení, jak by se zdálo na prvý pohled, praví-li odvolací soud, že má prokázáno, že došlo ke kupní smlouvě na pevno, nikoliv ku komisionářské smlouvě. Odvolací soud, neopakovav důkazů podle §u 488 c. ř. s., ačkoliv bylo v jeho řízení vytýkáno prvé stolici nesprávné hodnocení průvodů, ačkoli dospěl k odchylnému zjištění, zhostil se úkolu, jenž mu byl ukládán odvoláním, způsobem, který nelze uvésti v soulad s předpisy procesního práva, proto odvolací důvod nesprávného ocenění důkazů není dosud vyřízen zákonitě a odvolací řízení trpí mezerou dosahu §u 503 čís. 2 c. ř. s.

Citace:

Čís. 6785. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 262-264.