Čís. 6796.

Spolkový zákon ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák.
Odvolání proti rozpuštění spolku má účinek odkladný. Rozpuštěním přestává osobnost spolku teprve, když se nález stal pravoplatným a nepodléhá jíž odporu postupem stolic. Do té není důvodu ku zřízení opatrovníka.
(Rozh. ze dne 15. února 1927, R I 1203/26.)
Soud prvé stolice ustanovil rozpuštěnému spolku opatrovníka. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by ustanovil opatrovníkem jinou osobu.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu osoby, již prvý soud ustanovil opatrovníkem, zrušil napadené usnesení, jakož i řízení u prvé stolice s usnesením v něm vydaným.
Důvody:
Z listin, které Nejvyšší soud z příčiny tohoto dovolacího rekursu ke spisům opatřil, vysvítá, že rozpuštění spolku, jež vysloveno bylo zemskou politickou správou dle jejího výnosu ze dne 8. dubna 1926, intimovaného spolku výnosem policejního ředitelství v K. ze dne 17. dubna 1926 bylo na odvolání spolku výnosem ministerstva vnitra ze dne 22. listopadu 1926 čís. 66.249/6 jako zákonem neodůvodněné zrušeno. Dle §u 25 spolk. zák. ze dne 15. listopadu 1867 čís. 134 ř. zák. může býti nálezu o rozpuštění spolku odporováno ve lhůtě 60denní odvoláním a z druhého odstavce cit. §u, v němž se praví, že nižší úřady jsou však oprávněny činnost spolku až do pravoplatného rozhodnutí o rozpuštění zastaviti, plyne jasně, že odvolání proti rozpuštění má účinek odkladný a že rozpuštěním jakožto aktem právo ničícím právní osobnost spolku přestává teprve, když nález stal se pravoplatným a nepodléhá již odporu cestou instanční. Nebylo tedy dle tohoto právního stavu správným tvrzení návrhu na zřízení opatrovníka, že odvolání proti roz- — Čís. 6797 —
272
puštění nemá odkladného účinku, v návrhu nebylo též ani tvrzeno, že byla spolku činnost dle §u 25 odst. 2 spolk. zák. zastavena a dosavadním statutárním zástupcům oprávnění za spolek jednati odňato, což nevyplývá ani z předložených listin. Vzhledem к tomu nebylo vůbec podnětu ku zřízení opatrovníka, což platí nyní tím spíše, když dle usnesení bylo rozpuštění spolku nadřízenou správní stolicí zrušeno. Vzhledem k tomu jest řízení v nižších stolicích o onom návrhu zmatečné, tyto zakročovaly ve věci, v níž dle zákona ještě zakročiti oprávněny nebyly (§ 1 nesp. říz.) a bylo z tohoto důvodu k dovolacímu rekursu napadené usnesení i řízení v první stolici v této věci provedené zrušiti.

Citace:

Čís. 6796. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 299-300.