Čís. 7143.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.). Předpis § 31 (1) čís. 1 zák. nevztahuje se na místnosti, které byly sice po 1. květnu 1924 upraveny z neobytných na obytné, avšak na náklad nájemníka.
(Rozh. ze dne 10. června 1927, Rv I 872/27.)
Žalovaný najal v roce 1925 od žalobce prádelnu a upravil si ji na obytnou místnost. Výpověď z této místnosti ponechal procesní — Čís. 7143 —
1023
soud prvé stolice v platnosti, odvolací soud výpověď zrušil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s. není oprávněn. Jde jen o výklad § 31 (1) čís. 1 zák. ze dne 26. března 1925 čís. 48 sb. z. a n., pokud ustanovuje, že zákon se nevztahuje »na místnosti, které byly teprve po 1. květnu 1924 z neobytných na obytné upraveny a pronajaty«. Jest totiž v souzeném případě zjištěno, že místnost, o kterou jde, byla před pronájmem nynějšímu žalovanému neobytnou prádelnou, která sloužila účelům živnostenským, a že teprve nynější žalovaný dal si prádelnu roku 1925 na svůj náklad za souhlasu pronajímatele upraviti v obytnou místnost, že se pak do ní nastěhoval a od té doby tam bydlí. První soud přiklonil se k názoru vypovídající strany, že zákon o ochraně nájemníků pro tuto místnost neplatí, protože prý rozhoduje jedině skutečnost, že byla neobytná místnost po 1 .květnu 1924 v obytnou upravena, ale že prý nerozhoduje, kdo tuto úpravu provedl a na čí náklad se stala. Odvolací soud zastává však názor, že zákon ze své ochrany vylučuje jen místnosti, které byly na náklad pronajímatelův z neobytných v obytné upraveny. Dovolací soud plně souhlasí s tímto názorem. Již při slovném výkladu zákona vyskytují se pochybnosti o správnosti názoru prvního soudu, uváží-li se, že věta, o jejíž výklad jde, ukončuje první odstavec, s nímž tvoří souvislý celek a který praví, že se zákon nevztahuje na domy, přestavby, přístavby a nástavby . . . a na místnosti teprve po 1. květnu 1924 nově zřízené nebo z neobytných na obytné upravené a pronajaté. Takové změny, zejména rozsáhlé změny v první větě uvedené, provádějí zpravidla jen vlastníci a nikoli nájemníci. Také rčení »upraveny a pronajaty« poukazuje k tomu, že zákonodárci vycházeli z předpokladu, že úprava místností předchází pronájmu a nikoli — jako zde — že pronájmu následuje. Ale i kdyby z mluvnického výkladu vzešly pochybnosti o pravém smyslu zákona, rozptýlí je výklad logický, zejména zákonodárný důvod a účel, neboť slova zákona jsou jen prostředkem ku projevu vůle zákonodárcovy. Jak správně již odvolací soud vyložil, bylo zákonodárným důvodem předpisu § 31 zák. na ochr. náj., kterým byla záštita zákona částečně odbourána, by vlastníci domu, kteří podnikají nákladné novostavby, přístavby, přestavby, nástavby a jiné adaptace a kteří tím zmírňují bytovou tíseň, nebyli podrobeni obmezujícím předpisům zákona o ochraně nájemníků. Žádnou měrou nechtěl zákon, by vlastník domu, který ničím ke zmírnění bytové tísně nepřispěl, osvojil si z toho prospěch, že jeho nájemník svým nákladem dal upraviti neobytnou místnost v místnost obytnou. Tím by se ochrana nájemníků zvrhla v jejich neprospěch a ve prospěch pronajímatelů. Pro správnost tohoto názoru mluví i tato úvaha: pronajímatel pronajal v souzeném případě jen živnostenskou místnost (prádelnu), která také podléhá ochraně nájemníků a ze které také by mohla býti dána výpověď jen — Čís. 7144 —
1024
z důležitých důvodů, jakoby šlo o byt (§§ 1 a 30 zák. o ochr. náj.). S hlediska pronajímatelova má se věc tak, jakoby šlo o jinou místnost, než o byt, a pronajímateli nemůže přijití k dobru, že si nájemník upravil s jeho svolením živnostenskou místnost na místnost obytnou.

Citace:

Čís. 7143. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1048-1050.