čís. 6919.

Namítáno-li včas, že žiro žalobní směnky stalo se jen na oko, by směnka mohla býti zažalována na jméno žalobkyně a žalovaná připravena byla o námitku, že směnečná pohledávka vzhledem na ustanovení §u 47 vyr. ř. jest neplatnou, jest v tom obsažena také námitka, že žalobkyně znala případnou neplatnost směnky. Pokud dlužno v obsahu a provedení námitek spatřovati uplatnění námitky nedovolené výhody podle §u 47 vyr. ř. ohledně celého směnečného dluhu.
(Rozh. ze dne 22. března 1927, Rv I 2050/26.)
Žalovaná firma podepsala firmě Bratří R. směnečný akcept na 142000 Kč a 6000 Kč, následkem čehož firma Bratří R. hlasovala pro vyrovnání firmy Bratří S. Firma Bratří R. indosovala směnky na městskou spořitelnu, jež je proti žalované firmě zažalovala. Žalovaná namítla, že žalobní směnka znějící na 142000 Kč není vlastnictvím žalující strany, nýbrž firmy Bratří R., která je podepsána na směnce té jako vydatelka a indosantka. Indosace stala se prý pouze na oko a k tomu účelu, aby mohla býti směnka zažalována jménem žalující strany a aby žalovaná strana byla zbavena námitek příslušejících jí proti firmě Bratří R. Ohledně směnky 6000 Kč pak namítla, že zanikla ob solutionem. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz ohledně obou směnek zrušil. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobkyně napadá rozsudek odvolacího soudu z dovolacího důvodu podle §u 503 čís. 4 c. ř. s. Tento dovolací důvod provádí v ten smysl, že je pochybeno míti za to, že námitka neplatnosti směnečné pohledávky, námitka, kterou nyní nižší soudy považovaly za opodstatněnu a důsledkem níž zrušen byl směnečný platební rozkaz ze dne 26. února 1926, byla uplatněna včas, t. j. v neprodlužitelné lhůtě §u 557 c. ř. s. Dovolatelka odvolává se v té příčině na ustanovení čl. 82 směn. ř. a §u 557 c. ř. s. a vyvozuje z těchto ustanovení, že se v souzeném případě nejedná o námitku ze směnečného práva, nýbrž o námitku, čelící proti majitelce směnky a že proto žalovaná mela též uplatniti ve lhůtě §u 557 c. ř. s. všechny ony skutkové okolnosti, které vylučují uplatnění směnečného nároku proti žalobkyni. Chtěla-li tedy žalovaná z důvodu §u 47 vyr. ř. namítnouti neplatnost směnečné pohledávky proti žalobkyni, měla v námitkách uplatniti všechny ony okolnosti, jež ji opravňují tuto námitku objektivní povahy postrádající a o směnečný řád sám se neopírající právě proti žalobkyni uplatňovati, tedy též okolnost, že žalobkyně zvěděla o způsobu vzniku směnečné pohledávky. V námitce, že žíro stalo se toliko na oko, je prý jen námitka, že žalobkyně nestala se vlastnicí směnky, nikoli však námitka obmyslnosti (exceptio doli). Námitka žíra na oko vylučuje naopak tuto námitku, neboť, mohla-li nebo chtěla-li žalovaná obviňovati žalobkyni z vědomosti o vzniku zažalované směnky, neměla zapotřebí, by uplatňovala námitku žíra na oko, které ani soud nevzal za prokázané, mohla totiž tím spíše užiti a užila též přímo námitky exceptio doli, poněvadž tvrdila a namítala neplatnost směnečných pohledávek. Dovolací soud nemůže s těmito vývody souhlasiti. Plyne sice z ustanovení §§ 559, 552 druhý a třetí odstavec c. ř. s. úplně jasně, že toliko námitky podané v propadné lhůtě §u 557 c. ř. s. mohou a smějí tvořiti předmět ústního jednání. Nelze však přehlédnouti, že žalovaná včas namítala, že žíro žalobní směnky 142000 Kč je toliko na oko, že se stalo jen proto, by směnka mohla býti zažalována na jméno žalobkyně a žalovaná připravena byla o námitky ze směnky, totiž o námitku, že směneční pohledávka vzhledem na ustanovení §u 47 vyr. ř. je neplatnou. V této námitce není toliko tvrzení, že — Čís. 6919 —
521
žalobkyně nestala se vlastnicí směnky, nýbrž zároveň i výtka, že směnku přijala a zažalovala, by tím chránila skutečného majitele směnky proti hrozící námitce neplatností směnečné pohledávky, tedy také výtka, že znala hrozící námitku neplatnosti směnky, tudíž také způsob jejího vzniku. Ostatně stačí skutečnost, že žalovaná včas namítala neplatnost směnky podle §u 47 vyr. ř. a to jak ohledně věcného odůvodnění, tak i ohledně právního provedení této námitky, a není třeba dále rozebírati, že doplňky a opravy námitky této, také jednotlivosti přednesené dle přednesu žalobkyně v jejím podání na námitky k důkazu obmyslnosti při ústním jednání, nelze považovati za nové samostatné námitky. Žíro na oko a obmyslnost netvoří také podstatu přednesené námitky, týkají se spíše toliko otázky, zda tato včas podaná věcná námitka mohla by též býti uplatňována oproti žalobkyni. Z okolnosti, že žalovaná v námitkách proti platebnímu příkazu vztahovala námitku neplatnosti směnečného závazku jen na směnku na 142000 Kč, kdežto ohledně směnky na 6000 Kč namítala pouze zánik závazku ob solutionem, odvozuje žalobkyně, že námitka neplatnosti směnečného závazku vznesená za sporu také ohledně této směnky, byla uplatněna opožděně. Avšak neprávem. Podle §u 550 druhý odstavec c. ř. s. měla žalovaná své námitky proti platebnímu příkazu vznésti v neprodlužitelné lhůtě a nesměla proto námitky přednésti po uplynutí této lhůty, aniž uplatniti nové námitky kromě těch, jež jsou uplatněny v námitkách včas podaných. Nebylo jí však zabráněno, by až do konce jednání k provedení včas uplatněných námitek neuvedla nových skutečností a důkazů. Okolnost, že žalovaná v námitkách ohledně akceptu na 6000 Kč vznesla námitku zániku závazku ob solutionem, měla by význam preklusivní pouze tehdy, kdyby také ohledně směnečného závazku, odpovídajícího tomuto akceptu, nebyla namítala neplatnost podle §u 47 vyr. ř. To však učinila, arciť ne výslovným poukazem na akcept, avšak tím, že v námitkách proti platebnímu příkazu uplatnila nejen neplatnost směnečného závazku zahrnujícího 142000 Kč, nýbrž výslovně namítala, že na žádost firmy Bratří R. odevzdala jí na místě zastaveného zboží krycí akcept ohledně 148000 Kč, že poskytla tedy firmě Bratří R. ve vyrovnávacím řízení zvláštní výhodu, která byla podle §u 47 vyr. ř. neplatnou a opravňovala žalovanou, by krycí akcept žádala zpět. Ve skutečnosti namítala tedy žalovaná neplatnost celého směnečného závazku 148000 Kč včas. Když za řízení svou další námitku, že směnečný závazek 6.000 Kč zanikl ob solutionem, vzala zpět а к důkazu neplatnosti směnečného závazku v úhrnné částce 148000 Kč přednesla jen nové skutečnosti a důkazy, totiž skutečnost, že také směnka na 6000 Kč tvoří část směnečného závazku, znějícího na 148000 Kč a podle §u 47 vyr. ř. neplatného, nelze právem tvrditi, že neplatnost směnečného závazku plynoucího ze směnky na 6000 Kč nenamítala včas. Nebylo proto nesprávným, když nižší soudy také směnečný platební příkaz, týkající se tohoto akceptu, vzhledem k §u 47 vyr. ř. zrušily.

Citace:

Čís. 6919. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 545-547.