Čís. 7172.

Nepřípustnost pořadu práva pro nárok na náhradu škody proti obci v Čechách, ježto se nepostarala ve svém obvodu o odstranění ledu z koryta potoka, následkem čehož byl nakupeným ledem zamezen přítok vody a odplavení ledu, hráz protržena a důl zaplaven.
(Rozh. ze dne 22. června 1927, R I 485/27.)
Žalobu proti obci v Čechách o náhradu škody soud prvé stolice odmítl pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud zrušil napadené usneseni a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a rozhodl. Důvody: Pro zodpovědění otázky, zda náhradní nárok patří na pořad práva či před úřad správní, je rozhodnou povaha nároku a obsah žaloby. Žalobce domáhá se na žalované obci náhrady škody, jež mu vzešla tím, že 28. prosince 1925 protrhla se na potoce v obvodu žalované obce ochranná hráz, že se potok vylil ze břehů, a zaplavil uhelný důl žalobcův. Škoda prý byla zaviněna žalovanou obcí tím. že opomenula ve svém obvodu dáti odstraniti led z koryta potoka, ač k tomu byla opětovně vyzvána a ač to bylo její povinností. Žalobce žádá náhradu výloh, jichž bylo třeba, by důl byl uveden do dřívějšího stavu, jakož i nákladu na znovuzřízení protržené hráze. Neuplatňuje žalobní nárok, jako člen veřejnoprávního svazu obecního, nýbrž jako majitel soukromého podniku hornického. Jde tedy o nárok na náhradu škody — Čís. 7172 —
1087
podle předpisů XXX. hlavy obč. zákoníka. Podle § 1338 obč. zák. je nárok na náhradu škody uplatňovati zpravidla jako každé jiné soukromé právo před řádným soudcem. Nárok takový nepřestává býti nárokem soukromoprávním proto, že jest uplatňován proti obci (§§ 26 a 27 obč. zák.). V tomto sporu nedomáhá se žalobce rozhodnutí sporného poměru vodoprávního ani urovnání střetnuvších se zájmů účastníků takovéhoto poměru; nežádá ani za opatření, jež podle předpisů vodního zákona je vyhraženo úřadům správním, aniž odporuje rozhodnutí neb opatření žalované obce v oboru veřejné správy, nýbrž odvozuje žalobní nárok z toho, že obec opomenula konati svou povinnost. Uplatňování takového nároku patří na pořad práva, třeba se opomenutí obce týkalo přikázaného ji oboru správy veřejné (Pražák: Spory o příslušnost I. str. 200). Soudu náleží, aby posuzoval veškeré okolnosti, z nichž se nárok na náhradu odvozuje, zejména také okolnost, zda obec stihá zavinění. Výjimku z tohoto pravidla obsahuje § 37 obecního zřízení českého při nárocích na náhradu škody ze zanedbání povinnosti místní policie, jenž přikazuje rozhodnutí předurčující otázky, zda je tu zanedbání povinností se strany obce a zda tedy náhradní nárok je důvodem svým po právu, úřadu politickému. První soud odvolává se na tento předpis, avšak neprávem. Opomenutí, jež žalobce straně žalované klade za vinu, není opomenutím povinností, jež ukládají obci ustanovení §§ 28 a 36 českého obecního zřízení, nejde tu o zanedbání povinnosti v oboru místní policie. Ani ustanovení §§ 45 a 75 zemského zákona vodního pro Čechy nelze se dovolávati. Žalobce nedomáhá se rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 45 tohoto zákona, nýbrž náhrady škody vzešlé protržením ochranné hráze a jejím znovuzřízením. Pokud nárok ten je oprávněn, je otázkou rozhodnutí ve věci samé. § 75 zem. zákona vodního pro Čechy nevylučuje příslušnost soudu ve věcech, týkajících se vod, nýbrž přikazuje správním úřadům právě jen ty věci, jež se vztahují k užívání a svádění vod nebo bránění vodám podle zákona vodního. O případ takový tu nejde.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud vyslovil napadeným usnesením přípustnost pořadu práva pro žalobní nárok proti žalované obci na náhradu škody, maje za to, že opomenutí, které se obci k vině přičítá a z něhož se žalobní nárok odvozuje, není opomenutím povinností, jež jsou obci podle § 28 a 36 obecního zřízení uloženy v oboru policie místní. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Ve sporu nebylo sice o tom podrobně jednáno, avšak vyplývá z látky sporu nepochybně, že se obci přičítá zanedbání místní policie vodní. Tvrdí se, že právě proto, že se obec, ač vyzvána, nepostarala ve svém obvodu o odstranění ledu z koryta potoka pod odvodním příkopem vedoucím z cukrovaru a že nakupeným ledem byl přítok vody a odplavení ledu zamezeno, byla hráz protržena a voda z potoka vylila se přes břeh a vnikla do dolu žalobcova. Tím klade se obci za vinu, že zane- — Čís. 7173 —
1088
dbala povinnosti, jež jí předpisy § 28 čís. 2 obecního zřízení pro Čechy, ve spojení s §§ 51 a 98 vodního zákona v oboru vodní policie ukládají. Žalobce sám také v rekursu na rekursní soud připouští, že jde o zanedbání místní policie vodní, míní však, že prý otázka zavinění, kterou podle § 37 českého obecního zřízení má řešiti politický úřad, byla již rozřešena v komisionelním řízení, které okresní politická správa dne 30. prosince 1925 na místě provedla. Tomu však tak není. Neboť protokol o tomto úředním jednání neobsahuje nálezu ve smyslu § 37 druhý odstavec obec. zřízení. Vzhledem k tomu jest o závazku k náhradě škody z důvodu touto žalobou uplatňovaného rozhodnouti především a jedině úřadu politickému, pořad soudní je tedy pro tento spor nepřípustným a bylo důsledkem toho k odůvodněnému rekursu obnoviti usnesení soudu prvé stolice.

Citace:

Čís. 7172. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1112-1114.